Jean Michel Jarre, Brno, 12. 11. 11

Jean Michel Jarre Jean Michel Jarre

Již počtvrté během posledních tří let zavítal do České republiky francouzský veterán elektronické hudby Jean Michel Jarre, tentokrát zahrál fanouškům v brněnské Kajot Aréně (bývalém Rondu). Koncert byl z hlediska setlistu spíše vzpomínkový, ale zazněly i novější skladby. Inovace proběhly zejména ve vizuálním řešení celé show, které bylo připravené na míru hokejové haly.

Jean Michel Jarre a jeho doprovodná kapela se chystali na brněnské vystoupení ve ztížených podmínkách, protože hala byla pro koncert nezvykle chladná a hudebníci proto na soundchecku zkoušeli v zimních bundách. Během večera se ale téměř zaplnila, aktéři na pódiu tedy už nemuseli být tolik zachumlaní, a očekávalo se, že velký prostor se brzy dostane do varu. K tomu tak úplně nedošlo, protože většina publika zvolila pasivnější místa k sezení vzdálená od pódia, ani před ním se však dav moc nepohyboval.

K menší aktivitě návštěvníků možná vedly časté pauzy mezi jednotlivými skladbami zejména na začátku, kdy Jean Michel promlouval k fanouškům. Neustále procvičoval svou češtinu, která alespoň co do výslovnosti byla zcela srozumitelná a jeho snaha působila spíše sympaticky než jako obligátní rutina. Mimo jiné také zmínil svou iniciativu věnovat z každé vstupenky na jeho koncert jeden eurocent na podporu vzdělání v rámci UNESCO.

Velkou část koncertu tvořily starší skladby, ty nejznámější z trojice jeho nejpopulárnějších alb Oxygène, Équinoxe a Randez-Vous. Z Magnetic Fields zazněl pouze druhý track, též velmi oblíbený, Jarre zavzpomínal i na Čínu se skladbou Souvenir of China. Velký úspěch sklidil s laserovou harfou, kterou použil několikrát, a došlo také na Theremin. První část vystoupení působila trochu komorně i přes velikost haly, ať už kvůli zmíněným přerušením nebo pasivitě publika. Větší dynamiku koncert nabral až při čtvrtém Randez-Vous, které uvedlo několik jedinců konečně do pohybu. V přídavku poté získalo prostor i poslední album Téo & Téa.

Novinkou byla laserová show s videoprojekcemi, jež byla navržená speciálně pro brněnskou halu. Vizuální architektura koncertu působila promyšleně a v projekcích se střídala 3D animace, dvojrozměrné objekty uspořádané v perspektivě a záběry na stage, detaily hrajících hudebníků a na diváky. Co nelze Jarremu upřít, byla jeho snaha o kontakt s publikem a zahrnutí interaktivity. Při závěrečné skladbě Calypso 3 z alba En Attendant Cousteau hudebník vyzval publikum k tomu, aby rozsvítilo své fotoaparáty a mobily. Desítky světel tak ozářily halu jako hvězdy a tento obraz se objevil na projekčním plátně. Jako audiovizuální celek to byla vydařená show, Jarre totiž nesoustředil své umění do jednoho místa, ale opravdu navrhl celou koncepci tak, aby se divák a posluchač cítil ponořený dovnitř. Sám byl součástí této performance, a na začátku koncertu přišel na pódium skrze dav ze zadní strany haly.

Jean Michel Jarre je více experimentátor než hudebník, který by měl potřebu neustále tvořit nové melodie, má rád práci se svými starými skladbami a jejich neustále přetváření a oblékání do nového kabátu. Ten byl v případě brněnského koncertu spíše vizuálního charakteru, výběr skladeb nebyl zase tolik překvapivý, ale na jejich tvůrci bylo znát, že si svou hudbu stále užívá, přestože je na turné už třetím rokem. Nakonec i zapojení publika vyšlo dobře a tak se dá konstatovat, že šlo o zdařilý koncert.    

Jean Michel Jarre, Brno – Kajot Aréna, 12. 11. 11

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.