John Lennonfoto: johnlennon.comPři rozletu hudebního umělce není nikdy na škodu, pokud se mezi rodinnými příslušníky najde nějaký ten muzikant, který by mohl své potomky zahrnout cennými zkušenostmi. Převážná většina slavných hudebníků pochází z rodin, kde hudba měla vždy své zastoupení a podmínky pro hudební růst zde byly příznivé. Co se ovšem stane, pokud se budoucí muzikant narodí do rodiny již věhlasného a davy opěvovaného hudebníka? Velkou výhodou je, že pokud se přece jen rozhodne dotyčný vyjít s kůží na trh, je o jeho nahrávky zájem dopředu zajištěný, i když se nemusí jednat o skladby závratné kvality. Zároveň však s sebou nese tahle situace velké břímě v podobě nikdy nekončícího srovnávání a také je téměř nemožné vytvořit si nějaký ryze vlastní rukopis. Pojďme se nyní podívat na pár z těch, kteří to dotáhli ve své kariéře tak daleko, že se dokázali alespoň trochu vymanit ze stínů slávy svých rodičů.
Tim Buckley/Jeff Buckley
Nejzajímavějším a také nejtragičtějším se zdá být příběh těchto již navždy mladých hudebníků, kteří uhranuli svět svými unikátními hlasy s rozsahem čtyř oktáv. Tim Buckley prorazil již ve velmi mladém věku. Bylo mu pouhých dvacet let, když výrazně zabodoval se svou druhotinou Goodbye and Hello, která míchala tradiční folk s prvky psychedelie. Již s následujícím albem Happy Sad, které vyšlo v roce 1969, pak Buckley dosáhl na nejvyšší metu své kariéry. Poetické texty doprovázené jeho hypnotickým vokálem a snovou akustickou atmosférou okořeněnou prvky jazzu a psychedelie pasovaly Buckleyho na jednu z nejzajímavějších postav tehdejšího folku. V dalších letech Buckley nasměroval svůj směr k experimentování a ačkoliv kritika jeho další alba oceňovala, přízeň fanoušků si svými odvážnými pokusy nezískal. Počátkem sedmdesátých let se pak zkoušel do povědomí vrátit změnou stylu na tzv. sex funk, což však vedlo ještě k většímu propadu a také ke ztrátě dlouholetých fanoušků. Jeho poslední, v pořadí již deváté album neslo tak trochu symbolický název Look at the Fool a postrádalo vše, pro co byl Buckley koncem šedesátých let obdivován. Roku 1975 se i díky nátlaku fanoušků rozhodl znovu uvést do svého repertoáru materiál z dřívějších desek a díky tomuto kroku začal po letech znovu naplňovat kluby. Při oslavě jednoho z vydařených koncertů se dostal do roztržky s jedním ze svých kamarádů, který ho následně pobídl k vpíchnutí si obrovské dávky heroinu. Buckley, od přírody rebel, tuto smrtící nabídku i díky notné dávce alkoholu v krvi přijal a ještě téhož večera navzdory okamžité pomoci zemřel. Za svůj život byl dvakrát ženatý a z prvního, rok trvajícího manželství měl syna Jeffa. Viděli se pouze jednou a to, když bylo Jeffovi osm let, jako omluvu za opuštění a útrapy, které jim svým odchodem způsobil, složil Tim píseň Dream Letter.
Jeff Buckley nebyl za svůj život ani z mála tolik hudebně (alespoň co se týče vydaných alb) produktivní jako jeho otec, nicméně i přesto je v současnosti mnohem známější a při vyslovení jména Buckley, se na mysl vytane většinou právě on. Jeho jediné album s názvem Grace, které vyšlo roku 1994 se sice žádným komerčním trhákem nestalo, dostalo se mu však velké pochvaly od kritiků a kupříkladu takový velikán, jakým je bývalý kytarista Led Zeppelin, Jimmy Page, tohle album prohlásil za jedno z nejlepších alb celých devadesátek. Časopis Rolling Stone také nezůstal pozadu a zařadil Buckleyho cover písně Leonarda Cohena Hallelujah na seznam 500 nejlepších písní všech dob. Bohužel, stejně jako život jeho otce, vyhasl ten Jeffův velmi brzy – roku 1997 se za záhadných okolností utopil v řece Wolf River v Memphisu. Pitva neprokázala, že by před svou smrtí byl pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek a nic také nenasvědčovalo tomu, že by se rozhodl se svým životem skoncovat sám – v tu dobu právě očekával příjezd kapely k nahrávání nového materiálu k desce Sketches for My Sweetheart the Drunk. To nakonec vyšlo rok po jeho smrti a v porovnání s debutem Grace značně pokulhává; lze se ale jen domnívat, jakou tvář by nahrávce v konečném výsledku vtiskl on sám.
John Lennon/Sean Lennon & Julian Lennon
Netřeba zdlouhavě představovat britského muzikanta Johna Lennona. Člen nejvlivnější kapely hudební historie, The Beatles, se zapsal svými písněmi nesmazatelným písmem do srdcí milionů fanoušků po celém světě a dnes, více než třicet let po jeho smrti, je stále považován za jednu z největších ikon populární hudby. Mezi nejznámější skladby, které tento kontroverzní hudebník napsal, patří kupříkladu I Am The Walrus, Across The Universe, Revolution či Lucy In The Sky With Diamonds. Rozpad Beatles v roce 1970 se na Lennonovi nijak negativně po umělecké stránce nepodepsal a i bez pomoci ostatních brouků dal dohromady nezapomenutelné kousky, které se mohou měřit i s těmi největšími klenoty Beatles – nahrávky JohnLennon/Plastic Ono Band a Imagine jsou tomu důkazem. Ve svém katalogu se však nevyhnul také nepochopeným úletům, jakým bylo například Wedding Album, které dal dohromady se svou ženou, mnohými fanoušky Beatles nenáviděnou, Yoko Ono. Lennonův život roku 1980 při návratu z nahrávajícího studia předčasně ukončil několika přesnými výstřely z pistole poblázněný fanoušek Mark D. Chapman.
Lennon po sobě zanechal dva syny – staršího Juliana, kterého měl ještě se svou první ženou, a mladšího Seana. Oba synové svůj původ nezapřeli a vydali se ve šlépějích svého otce; svůj hudební um jako první představil Julian, který vydal čtyři roky po Johnově smrti úspěšné album Vallotte – to se nakonec v jeho hudební epizodě stalo vrcholem. Jeho další pokusy se již s velkými ohlasy nesetkaly a zatím svou poslední nahrávku s názvem Photograph Smile vydal roku 1998. O něco úspěšnějším muzikantem je jeho mladší bratr Sean, jenž má dosud na kontě dvě indie-popová alba – Into the Sun z roku 2003 a pět let staré Friendly Fire, které bylo podpořeno i filmovým zpracováním. K filmům má Sean celkově vřelý vztah - naposledy přispěl soundtrackem k nezávislému snímku Rosencrantzand Guildenstern Are Undead; dále se věnuje také produkci, pomáhal při natáčení alba Primitive heavy-metalových Soulfly a nevyhýbá se ani herectví – účinkoval např. v jedné epizodě populárního seriálu Buffy, přemožitelka upírů.
Bob Dylan/Jakob Dylan
Snažit se v jednom odstavci shrnout veškerou tvorbu živoucí legendy Boba Dylana a přitom neopomenout ty nejdůležitější zářezy jeho diskografie, by bylo jako házet hrách na zeď. Dylan se hudbě bez přestávky věnuje už takřka padesát let; za tu dobu stihl vydat úctyhodných 34 studiových alb, z nichž více než třetina byla platinová, dále třináct živáků a čtrnáct kompilací. Tento folkový mág, který mimo jiné zasvětil již zmíněné Beatles do tajů marihuany, je otcem šesti dětí – na hudební dráhu se z nich ale odhodlal vydat pouze jeden z nich - Jakob Dylan, který žánrově pokračuje v otcově odkazu. Poprvé se objevil ve folk-rockové kapele The Wallflowers, která zářila hlavně v druhé polovině devadesátých let, když si podmanila USA albem Bringing Down The Horse, které obsahuje největší hit kapely, One Headlight - ten si roku 1998 odnesl ocenění Grammy za nejlepší rockový song. V novém tisíciletí však již přízeň fanoušků nebyla tak silná a The Wallflowers pomalu vyšuměli do ztracena.
V roce 2008 se Dylan rozhodl zkusit štěstí na sólové dráze, která se narozdíl od The Wallflowers nese v trochu klidnějším hávu tradičního amerického country. Doposud stihl nahrát dvě alba, to poslední nesoucí název Woman and Country vydal Dylan předešlého roku a ačkoliv takového věhlasu jako s The Wallflowers zatím nedosáhl, své příznivce si i tento projekt našel.
Jakob není jediným synem Boba Dylana, který má co do činění s uměním. Nejstarší ze čtyř synů, Jesse Dylan, je režisérem populárních teenagerovských filmů; debutoval s komedií Kdo hulí, ten umí, poté mu byla svěřena práce na dokončení původní trilogie veleúspěšné série Prci, prci, prcičky a poté se znovu vrátil k trávě – tentokrát v trochu jiném slova smyslu - ve fotbalové komedii Zelená je tráva.
