Mark LaneganZa necelý týden se v Praze představí americký zpěvák a písničkář Mark Lanegan, jenž se zde chystá propagovat svou letošní novinku Blues Funeral. Té předcházela takřka dékádu trvající pauza, ve které však tento svébytný zpěvák nezahálel a jak je mu vlastní, věnoval se mnoha rozličným projektům. Ačkoli má za sebou úspěšnou sólovou dráhu a působení ve skupinách Screaming Trees, Queens of the Stone Age či Mad Season, v České republice mezi nikterak veleznámé hudebníky nepatří - i proto se nyní pojďme podívat na jeho již více než čtvrtstoletí trvající kariéru. Naší první zastávkou bude kultovní grungeová kapela Screaming Trees.
Screaming Trees - grungeoví průkopníci
Křičící stromy se daly dohromady roku 1985 - tedy několik let předtím, než svět zasáhl obrovský boom jménem grunge. Kapela sice patřila mezi jeho průkopníky (často označována společně s Green River či Melvins za tzv. Godfathers of Grunge), nicméně nikdy se nesvezla na módní lavině úspěchu, kterou tehdy parta kolem Kurta Cobaina strhla.
Lanegan založil kapelu s bratry Connerovými, kteří ho do tajů hudby zasvětili. "Bude to znít jako hloupé klišé, ale vím, že nebýt jich, asi bych tu dnes nebyl. Bylo mi dvacet, neměl jsem domov, byl jsem závislý na drogách a právě se dostal z vězení, když jsem se s nimi seznámil - mluvili slušně a navštěvovali církevní školu. Zařídili mi střechu nad hlavou, našli mi práci a Lee Conner mě dokonce naučil notu od noty zpívat," shrnul své těžké začátky v rozhovoru pro magazín No Depression.
I když jsou Screaming Trees často házeni do společného pytle s ostatními grungeovými seskupeními, jejich zvuk nese mnohem více prvků - již od svých začátků často stavěli na bluesu a textově nacházeli inspiraci v tradiční folkové a gospelové hudbě.
Svůj debut si kapela odbyla rok po svém vzniku, album s názvem Clairvoyance kombinovalo především klasický garážový rock s velkou příměsí psychedelie, produkce se ujal Steve Fisk a nahrávka pomohla kapele k vydobytí si kontraktu u labelu SST. Pod jeho křídly vznikla do konce osmdesátých let ještě další tři alba, z nichž se však žádnému nepodařilo naplno prorazit. Změna měla přijít s počátkem nového desetiletí, kdy kapela podepsala smlouvu u velké společnosti Epic Records. Pátá řadovka Uncle Anesthesia, kterou produkoval frontman Soundgarden Chris Cornell, však v pokusu o rozšíření kapely do většího povědomí fanoušků selhala.
Průlom přišel až s další nahrávkou nesoucí název Sweet Oblivion. Té pomohla především filmová komedie režiséra Camerona Crowa Singles, zaobírající se tehdejší seatleskou scénou. Singl Nearly Lost You se i díky ní stal na podzim roku 1992 rádiovým hitem a jeho video se natrvalo usadilo na MTV.
Dosud velmi aktivním Screaming Trees trvalo po vydání svého zlomového alba paradoxně dlouhé čtyři roky, než přišli s další řadovkou - mohly za to i vztahy v kapele, které se rapidně zhoršily právě na turné k zmiňované desce.
Lanegan se tedy mezitím vrhl na sólovou dráhu a také si střihl roli hosta v tehdy vzniknuvší superkapele Mad Season, již vévodil zpěvák Alice in Chains Layne Staley. Kapela vydala jedinou nahrávku, kultovní Above, na kterou Lanegan přispěl svým hlubokým hlasem v písních I'm Above a Long Gone Day. Navzdory Staleymu prohlášení, že nikdy v životě nebyl s žádnou nahrávku natolik spokojený, se musela kapela roku 1997 poohlédnout po novém zpěvákovi - Staleyho bídný zdravotní stav mu totiž účinkování nedovoloval. Jako náhrada za něj byl vybrán právě Lanegan a skupina se s respektem k původnímu line-upu rozhodla změnit své jméno na Disinformation. Pod tímto názvem začaly pracovat na svém "debutu", nicméně kvůli vytíženosti jednotlivých členů se album finální podoby nikdy nedočkalo. A když roku 1999 zemřel basák John Baker Saunders, projekt navždy vyšuměl do ztracena.
Vraťme se však ještě na skok ke Screaming Trees - jejich poslední nahrávka s názvem Dust vyšla roku 1996 a i když komerční úspěch poslední desky nezopakovala, je mnohými označována za vrchol jejich diskografie; časopis Kerrang! ji tehdy dokonce zvolil deskou roku. V té době se ke kapele připojil i Josh Homme, známý jako kytarista stoner-rockových Kyuss - než založil svůj životní projekt Queens of the Stone Age, jezdil právě se Screaming Trees v roli doprovodného kytaristy. Po albu Dust se kapela ještě pokoušela nahrát jedno album, avšak z něj zůstaly jen opuštěná dema a roku 2000 skupina oficiálně ukončila svou činnost.
Lanegan poprvé sólově - křehce a zasmušile
K sólové tvorbě se zpěvák dostal takřka čirou náhodou - psal se rok 1990, když se s frontmanem Nirvany Kurtem Cobainem rozhodl společným épéčkem vzdát hold tvorbě amerického folkového hudebnika Leadbellyho. "Nakonec však náš zájem opadl, došlo nám, že naše verze se originálům nikdy rovnat nebudou. Sub Popu jsme sdělili, že z nahrávky nejspíš sejde a oni mi obratem navrhli, abych zkusil udělat vlastní sólovku" nechal se slyšet pro web RocknRollDating.
Album dostalo název Winding Sheet, vyšlo ještě téhož roku a vyskytuje se na něm mimo jiné také cover Leadbellyho dnes již slavné písně Where Did You Sleep Last Night. Jak přiznal i Dave Grohl, jenž považuje Winding Sheet za jedno z nejlepších alb všech dob, Laneganův debut Nirvanu silně ovlivnil při jejich proslulém MTV Unplugged vystoupení. Vždyť také samotný Cobain se na albu několikrát mihne; největší stopu zanechal v písni Down in the Dark, kde můžeme s trochou pozornosti slyšet jeho doprovodné vokály.
Větší úspěch pak sklidila prokletá druhotina Whiskey for the Holy Ghost, jejíž dokončení se považuje tak trochu za zázrak. Nahrávka měla původně po vzoru Van Morrisonova opusu magnum Astral Weeks vzniknout během několika dnů, nicméně realita byla tehdy naprosto jiná - dokončení trvalo několik let a vyčerpávající proces zašel jednou dokonce tak daleko, že Lanegan sebral ze studia všechny kotouče s páskami a rozhodl se je vhodit do řeky, zkázu nakonec odvrátil až producent Jack Endino.
Ve sbírce tohoto barytonového mistra najdeme ještě alba Scraps at Midnight či I'll Take Care of You, na kterém se pouští do svých oblíbených countryových a folkových písniček. Dosud nejoceňovanějším albem je pak osm let stará deska Bubblegum, na níž se to jen hemží mnoha ostřílenými hudebníky; s druhými hlasy mu zde vypomáhali PJ Harvey či Josh Homme, objevil se zde také Greg Dulli z Afghan Whigs nebo další člen Queens of the Stone Age, bláznivý basák Nick Oliveri. Nahrávka obsahuje dosud jedinou skladbu, jež kdy zabodovala v žebříčcích - pouštní vypalovačku Hit the City.
Queens of the Stone Age a tak dále...
Laneganova hudební filozofie jej často zavede do různých koutů, a jak on sám tvrdí, neodmítá takřka žádné nabídky: "Jsem typ člověka, kterého když oslovíte ke spolupráci, tak odvětí 'jasně' - je to prostě zábava."
Jeho nejvýznamější spoluprácí je bezesporu účinkování se slavnými Queens of the Stone Age, na jejichž albech dostal mnohdy tolik prostoru, že si pro sebe "ukradl" i celé písně. Poprvé se objevil na zlomovém albu Rated R, kde se zaskvěl ve skladbách In the Fade či Autopilot, na dalším albu s názvem Songs for the Deaf se dokonce stal stálým členem kapely a doprovázel ji i na turné - na album přispěl kupříkladu skladbou Hangin' Tree, kterou s radostí předvádí i na svých sólových koncertech. Originálně byla skladba složena na Hommeových proslulých Desert Sessions, což jsou jamové seance pořádané na starém ranči v kalifornské poušti. Dokonce i jedna z nejslavnějších skladeb kapely, Go With the Flow, byla původně v Laneganově režii, nicméně před nahráváním alba doznala citelných změn a ústředních vokálů se nakonec chopil Homme. Poslední album, na kterém se charismatický zpěvák autorsky podílel, bylo Lullabies to Paralyze - slyšet ho můžeme hned v úvodním intru This Lullaby.
Nicméně vztahy s kapelou Lanegan nepřetrhal, objevil se i na jejich dosud poslední nahrávce Era Vulgaris, kde si střihl malou roli v doprovodných vokálech ke skladbě River in the Road. Pokud Královny přijdou v budoucnu s další řadovkou, je pravděpodobné, že ruku k dílu přiloží znovu.
K dalšímu projektu se zpěvák dostal během turné s Queens of the Stone Age, kdy mu do mailové schránky přišel kousek nahrávky písničkářky Isobel Campbell, známé z dua Belle & Sebastian. "Chtěla, ať na té skladbě zpívám, jenže já jsem si nejspíš nepřečetl celý dopis a netušil jsem, že k písni již existuje text i zpěv. Tak jsem si vymyslel svůj, poslal jí jej a jí se to líbilo," popsal začátky spolupráce.
Nahrávka Ballad of the Broken Seas byla vydána roku 2005, přijetí bylo vřelé a duo bylo často přirovnáváno k australské dvojici Nick Cave - Kylie Minogue. Album dokonce získalo i nominaci na britské ceny Mercury Music Prize, což se posléze setkalo s vlnou kritiky, jelikož se lidem nelíbila účast amerického hudebníka.
Existuje i mnoho dalších projektů, do kterých svým nezaměnitelným barytonem zpěvák přispěl, avšak probírat je jeden po druhém by vydalo nejméně na další článek - zmíňme tedy jen úspěšnou spolupráci s Gregem Dullim pod názvem The Gutter Twins, spolupráci s elektro duem Soulsavers, či výpomoc na páté studiovce kapely UNKLE, kde se znovu setkal s Joshem Hommem.
Poslední nahrávkou je dosud čerstvá sólovka Blues Funeral, která víceméně pokračuje v již vyšlapané cestě - o tom se budete moci zanedlouho také přesvědčit v plánované recenzi. Pokud však chcete zažít Laneganovo pohřební blues na vlastní kůži, máte k tomu nyní tu nejlepší příležitost - stačí příští úterý nakouknout do potemnělého sálu pražského Lucerna Music Baru.
