Vypadá to, že se letos s osobitými písničkářkami „roztrhl pytel“. A zatímco poslední léta tomuto žánru vévodili převážně muži, letos se síly vyrovnávají. Je pravdou, že Sufjan Stevens přišel s „folkovou deskou desetiletí“ a Father John Misty předvedl také brilantní dílo, nicméně Seveřané José Gonzalez a Tallest Man On Earth poměrně zklamali - jejich novinky jsou dobré, nicméně za zbytkem jejich diskografie zaostávají.
Zato u žen to vypadá na jednu trefu do černého za druhou. První přišla s křehkou, sedmdesátkovou (Joni Mitchell) deskou Jessica Pratt, poté její drsnější protějšek z Austrálie Courtney Barnett a nyní je tu se svou pátou deskou (!) (dobrá, fakticky vyšla její deska den před Barnett, ale já se k ní dostal o něco později...) teprve pětadvacetiletá Laura Marling. Její nahrávka je ze zmíněných tří nejblíže současnému zvuku, není na ní patrný vliv vzorů z předcházejících dekád, což jistě mnoho posluchačů potěší. Ale jinak se příliš neodlišuje - skvělé melodie, osobité texty. S Short Movie nešlápnete vedle.
Sufjan Stevens – Carrie & Lovel
Father John Misty – I Love You, Honeybear
José González – Vestiges & Claws
The Tallest Man on Earth – Dark Bird Is Home
Jessica Pratt – On Your Own Love Again
Courtney Barnett – Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
