Fest-view: Transforma

Táborská Transforma nezvolila posun termínu, namísto toho její pořadatelský tým vsadil na rychlé rozvolnění současných limitů s blížícím se létem. A tak jde nyní o téměř jediný menší alternativně orientovaný festival, co se uskuteční v tradičním datu 26.–27. června. Jedná se o pátý ročník akce, která je vskutku ojedinělým setkáním lidí se zájmem o umění, sport, architekturu či literaturu. Většina programu se odehrává v komunitně orientovaném prostoru, jehož opěrnou základnou je starý dům pojmenovaný Cesta, nacházející se uprostřed lesoparku Holečkovy sady přímo pod historickým centrem jihočeského města Tábor. Celoročně tu bydlí Chris Rankin, americký hudebník, který se zde usadil a patří k lidem, bez nichž by Transforma nebyla tím, čím je. Cesta poskytuje festivalu zázemí a v duchu oblíbeného termínu genius loci umožňuje víkendový pobyt na místě, kde se stírají jakékoliv hranice mezi návštěvníky, organizátory, účinkujícími a místními.

Koupání ve vodní nádrži Jordán, tradiční táborský alleycat, kdy můžete poznat město na kole během dvou hodin s trochou adrenalinu, všudypřítomná příroda, procházky kolem historických památek a k tomu dvoudenní nejen hudební program reflektující místní scénu a progresivní umělce. Letos se Transforma uskuteční na dvou místech – kromě Cesty v okolí Elektrárny Františka Křižíka u řeky Lužnice (čekají nás tedy večerní procházky lesoparkem!). Festival proběhne mimořádně už od ranních hodin do 23:00, kdy je nutné končit s produkcí, a uvnitř budov se nejspíš ještě neobejdeme bez roušek. V line-upu se potkáme s Rutkou Laskier, V0NT, Lebanon, násilníkem, Lightning Glove, Black Tar Jesus, jihočeskými Fotbal, bude taky hodně elektroniky z řad kolektivů, se kterými jsme měli možnost se seznámit i díky iniciativě Virtual Healing. Na naše otázky odpovídal Kuba Novotný. 

Kdy vlastně vznikla Transforma a probíhala od začátku s tak rozsáhlým programem?

Festival vznikl v roce 2016 spojením sil několika jednotlivců a již fungujících inciativ. Program byl od začátku takový, protože jsme do něj všichni (Jiří, Jakub, Tůmič, Veronika a další, kteří s námi spolupracovali) promítli své zájmy a rodící se vize toho, jak bychom chtěli oživit kulturní život v Táboře. V jádru byla touha objevovat a zpřístupňovat zapomenuté prostory ve městě a upozorňovat na jejich potenciál. Program jsme v duchu této filosofie situovali především do dvou historicky cenných budov spojených s působením Františka Křižíka na Táborsku – konkrétně bývalé trafostanice u Jordána a bývalé elektrocentrály u Lužnice. V průběhu několika po sobě jdoucích víkendů jsme pak na těchto místech pořádali cestovatelské přednášky, výstavy, koncerty a sportovní akce jako skateboard jam nebo alleycat, orientační závod na kolech. Dá se říct, že první ročník byl velmi experimentální, testovali jsme, do jaké míry je možné pracovat s nekonvenčními lokacemi a rozmanitým programem, který může oslovit široké spektrum lidí.

Na jaké kulturní podhoubí přímo v Táboře festival navazuje?

O tomhle podhoubí by podle nás mohla vzniknout kniha. I když se rozepíšeme, určitě vynecháme spoustu lidí a iniciativ, které v rozvoji „alternativní“ kultury v Táboře sehrály klíčovou roli. Hlavním důvodem, proč byl v tomto ohledu Tábor už od devadesátých let výjimečně silný, je ale podle nás existence komunitního centra CESTA v prostorách starého Ctiborova mlýna. Tam se nyní odehrává drtivá většina programu Transformy. Tento unikátní počin nastartovali dva Američané, Chris a Hillary, kteří přišli do Čech v raných devadesátkách. Díky kontaktům získaných během turné s jejich kapelou Sabot, začali Tábor navštěvovat umělci z celého světa, což řadu místních zásadně ovlivnilo. Začaly vznikat kapely, kluby… Pak už to celé fungovalo jako sněhová koule vzájemně se inspirujících jednotlivců a skupin. I když jsme si vědomi, že tu vznikla celá řada autonomních, hodnotných subkultur, které s Cestou nic společného neměli, pro nás a podobně smýšlející lidi je to kulturní hnutí kolem Cesty něco unikátního a velmi intenzivního. Zároveň jsme díky svým zájmům v aktivním kontaktu právě i s lidmi, kteří tvořili a tvoří kulturu třeba na sídlištích a nikdy s Cestou přímo nespolupracovali. To je taky jedna z hlavních motivací naší iniciativy. Sblížit jednotlivé části toho táborského podhoubí, aby bylo ještě silnější. Do jaké míry se nám to daří, necháme posoudit spíše návštěvníky festivalu, zejména ty táborské, ale ten ideál je u nás hodně přítomný.

Se vznikem Transformy jsme tedy chtěli přinést něco nového, ale s plným vědomím toho, že bez fungující lokální základny by naše práce byla o mnoho těžší a možná bychom ani neměli tu motivaci, vytvářet něco tzv. na zelené louce.

K čemu odkazuje název festivalu?

K již zmíněné budově bývalé transformační stanice, která byla v začátcích centrálním bodem festivalu. Zároveň však vyjadřuje naši touhu transformovat opomíjená místa ve městě v předmět zájmu jeho občanů a institucí. To se nám, troufáme si říci, do jisté míry podařilo.

Jaké souvislosti má propojení hudby a kulturních aktivit (autorských čtení, slam poetry apod.) se sportem? Součástí Transformy je skate jam, alleycat, cyklovýlety…

Jde především o rozvíjení spolupráce s dlouhodobě aktivními či rodícími se táborskými iniciativami, ke kterým máme lidsky blízko. To, co by ve velkém městě v nekonečné záplavě akcí působilo jako možná příliš eklektický program, má na malém městě větší opodstatnění. Tím nechceme říct, že bychom dělali akci, o které víme, že třeba v Praze by zapadla a na menším městě se uchytí kvůli menší konkurenci. Není to tak pragmatické. Děláme to hlavně kvůli našemu emočnímu poutu k Táboru, kde jsme skoro všichni z týmu vyrůstali nebo tam máme příbuzné.

Ten sportovní program – kolo a skejt – pak děláme nejen proto, aby byla festivalová náplň bohatá i v denních časech, ale především kvůli rozvíjení spolupráce s našimi dobrými kamarády. To se týká hlavně skateboardové organizace Taboard, jež zajišťuje Skate jam nebo sdružení Defekt, které organizuje závody na kole. Díky jejich profesionalitě máme minimum starostí s organizací doprovodného programu, ale společnými silami můžeme přes naše sociální kanály přilákat na všechny části akce víc zájemců.

Další linie, která Transformu protíná, je zájem o architektonická témata, oživování starých, nepoužívaných budov a s tím spojené výstavy a dokumenty. I hlavní centrum festivalu, táborská Cesta je do určité míry dobrým příkladem, kdy obrovský letitý dům ožívá komunitním životem a kulturou. Je to prostředek, jak se festival napojuje na samotné město, aby nebyl jen komunitním večírkem?

Architektura má v programu festivalu klíčové místo. Jiří Straka, hlavní organizátor, externě spolupracuje s Galerii Jaroslava Fragnera v Praze a dalšími institucemi, které se věnují současné architektuře, takže je s těmito tématy relativně dobře obeznámen. Ondřej Chudý, člen jádra Transforma týmu, je sám architekt a aktivně se zajímá o urbanismus a problematiku veřejného prostoru, nejen v Táboře. V roce 2018 se nám v rámci architektonické části programu podařilo dostat do Tábora výstavu pojednávající o umně zrevitalizovaných průmyslových stavbách, za níž stojí především historik architektury Benjamin Fragner, ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT. V té více aktivistické linii festivalu jsme v rámci loňského ročníku rovněž expandovali na Sídliště nad Lužnicí, kde se uskutečnil blok přednášek o urbanismu spolu se sportovním programem a site-specific výstavou účastníků výtvarného symposia v Třebelicích, které je také integrální součástí festivalu. I když se kvůli poměrně velké vzdálenosti sídliště od centra města účastnilo programu jen málo lidí, jsme rádi, že jsme se do tohoto experimentu pustili. Sami jsme totiž začali nahlížet sídliště z nové perspektivy, jako místo, které může být příjemné k životu, když lidé využijí jeho potenciál. Navíc jsme díky tomu navázali spolupráci s mladou iniciativou DOS (Důkaz o sídlišti), jejíž členové letos vydali dlouho připravovaný dokumentární film, zaměřený právě na historii a život lidí z táborského sídliště.

Ročník 2019 měl architektury bohužel trochu méně, než bychom si bývali přáli, protože Ondřej Chudý, jenž má tuto sekci na starosti, se z časových důvodů do tvorby programu nemohl zapojit. Tady je ovšem dobré podotknout, že Transforma není jen festival jako takový, ale i platforma pro menší akce v průběhu celého roku. Jedním z počinů je i spolupráce s celorepublikovým Dnem architektury, jenž se loni zaměřil na architektonické skvosty a bizáry devadesátých let. Den architektury navíc probíhá paralelně s akcí Tabook, literárním festivalem světové úrovně, kde se rovněž snažíme aktivně přispívat do programu. Konkrétně třeba organizováním hudebního programu, slam poetry nebo cestovatelských přednášek.

Co se týče Cesty, kterou zmiňuješ jako příklad realizování myšlenky oživování starých budov, rád bych to trochu upřesnil. Cesta nám samozřejmě učarovala už před lety jako magické, trochu tajemné místo, schované v údolí Holečkových sadů hned pod historickým centrem města. Akci tu ovšem děláme především proto, že dobře funguje spolupráce s majitelem a máme skvělé vztahy se všemi, kteří se zde angažují – jinými slovy, je to primárně o lidech, nikoli o lokaci. Není to tak, že bychom tu z hlediska místa jako takového přinášeli něco nového, protože Cesta fungovala jako centrum alternativní kultury už v době, kdy jsme chodili do školky. V tomto ohledu je to jiné než třeba v případě Křižíkovy elektrárny nebo bývalé trafostanice, kde jsme byli u začátků kulturního dění a na potenciál těchto míst jsme pomáhali upozornit.

Je cílem festivalu přivézt do Tábora zajímavé umělce z větších kulturních center či zahraničí nebo spíše prohlubování vztahu s místní, lokální a nezávislou kulturou?

Řekl bych, že to dost záleží na našich finančních možnostech. Zatím se nám nicméně dařilo zvát nové zajímavé interprety z tuzemské scény, kteří se posléze dostali do popředí zájmu lidí z dané subkultury. Ne že by to bylo přímo kvůli vystoupení na našem festivalu, ale spíš jsme vychytali ten správný moment. To je dané především tím, že se snažíme neustále sledovat, co se kolem nás děje a nezasekávat se v čase. Loni jsme měli vlastně jen česko-slovenské interprety a přišlo nám samotným skoro neuvěřitelné, kolik skvělé hudby u nás v současné době vzniká.

Vnímáte i nějaké negativní či pozitivní ohlasy ze strany obyvatel města či táborské veřejnosti? Při letmých náhodných setkáních mi přišlo, že je Cesta i tento festival vnímaný jako něco skrytého, možná i trochu podezřelého (ze strany těch, co o něm nic neví).

Negativní ohlasy, které pramení třeba z nějaké osobní zášti musíme filtrovat, jinak bychom to asi dělat nemohli. Přichází ovšem i konstruktivní kritika a tu se snažíme svědomitě reflektovat. Lidem třeba vadilo, že program festivalu je nepřehledný, v čemž sehrál roli i fakt, že se odehrával na více místech ve městě, často od sebe příliš vzdálených. I kvůli tomu jsme se loni snažili program více koncentrovat na jedno místo (CESTA) a v budoucnu chceme být logisticky důslednější než v minulých letech.

Důležité téma, kterým se neustále zabýváme, je otázka cílové skupiny. Hudebně je náš program žánrově pestrý, a může tak přitáhnout poměrně široké publikum. Nechceme však dělat kompromisy v podobě sázení na jistotu a zvaní jmen, která by možná více rezonovala mezi (širším) lokálním publikem, pro nás samotné už ale nejsou třeba tolik atraktivní. I když návštěvníků z Tábora chceme na hudební produkci dostat co nejvíce, nechceme tomu a priori přizpůsobovat hudební selekci, a proto v posledních letech začíná převládat přespolní publikum. Propojení s lidmi žijícími ve městě se ale snažíme posilovat hlavně skrze další části programu – zmíněné přednášky nebo výstavy, které mají edukativní charakter a mohou oslovit lidi napříč generacemi, či sportovní aktivity, které s oblibou navštěvují třeba rodiče s dětmi.

Ta „podezřelost,“ o které mluvíš, je asi odrazem určité skepse vůči čemukoliv novému, která jde s životem na okresním městě ruku v ruce. Myslíme si ovšem, že zejména denní program, který nestojí na žánrovosti (přednášky, sport) nám pomáhá důvěru místních postupně získávat.

Transforma 2020, Tábor – Cesta a různá místa, 26.–27. 6. 20