Za oponou: Nirvana - In Utero

Nirvana - In Utero Nirvana - In Utero

Po prvním díle, ve kterém jsme si představili dva roky starou nahrávku High Violet brooklynských The National, se tentokráte přesunume o něco dále na západ a také o něco hlouběji v čase. Skok to však nebude zase tak obrovský – psalo se čtrnácté září 1993 a do regálů hudebních obchodů se tehdy dostala třetí řadovka grungeové komety Nirvana. Jejich předchozí zvukově uhlazené album Nevermind pobláznilo celý svět a tak bylo jasné, že jeho následovník to nebude mít vůbec lehké. Kapela se navíc ocitla pod velkým tlakem - nahrávací společnost by nejraději slyšela Nevermind 2.0, zatímco členové kapely se nechtěli ještě více vzdálit svým undergroundovým vzorům. Jak to všechno probíhalo, a nakonec také dopadlo, si můžete přečíst v dnešním článku.

Nevermind? Nikdy více

Když Nirvana vydala na podzim roku 1991 své druhé album Nevermind, asi těžko byl některý z jejích členů z následného světového úspěchu rozčarován či zklamán. Nicméně s postupem času se především frontman Kurt Cobain začal k desce stavět kriticky. A když se kapela vrhla na tvorbu svého dalšího díla, byly hitovky alá Nevermind to poslední, co chtěli dát dohromady. "Nepřichází v úvahu, abychom si na takovém zvuku postavili zbytek naší kariéry. Nahrávací firma bude zírat, až začneme dělat, co chceme," nechal se slyšet frontman skupiny. Sám si přál, aby se kapele podařilo vytvořit natolik originální zvuk, jaký měla například jeho oblíbená deska Surfer Rosa od Pixies.

Cobainův původní plán, který odtajnil pro magazín Melody Maker v létě 1992, bylo nahrávání s Jackem Endinem (producent jejich debutu Bleach) a Stevem Albinim, věhlasným undergroundovým producentem a členem kapely Big Black. Nejlepší materiál z těchto sessions by pak kapela zahrnula na své nové album. O syrové a nepřístupné nahrávce hovořil frontman kapely rád, jednou dokonce prohlásil, že počítá s tím, že 40 % současným fanouškům se novinka líbit nebude. I bubeníkovi Davu Grohlovi se zamlouvala představa nepřeprodukované desky, kterou by dokázali, že i pořádný nářez mohou dostat do žebříčků.

Serve the Servants – k In Uteru existovalo průvodní slovo, které však nakonec nebylo nikdy použito. O písni Serve the Servants v něm Cobain napsal, že měl vždy pocit, že by se člověk neměl nutit do lásky k rodičům jen proto, že je stejné krve.

Scentless Apprentice – jediná píseň na albu, pod níž jsou podepsáni všichni členové kapely. Text napsal Cobain poté, co přečetl knihu Patricka Süskinda Parfém: Příběh vraha.

Heart-Shaped Box – původně nesla název Heart-Shaped Coffin a k natáčení jejího klipu se váže vskutku bizarní historka. Michael 'Cali' Dewitt, jenž se staral o domácnost Cobainových, vzpomíná v knize Everetta Truea na jednu z hádek mezi frontmanem kapely a jeho ženou Courtney Love - zpěvák si při ní típnul cigaretu přímo doprostřed čela a zůstala mu tam ošklivá spálenina. Při natáčení mu ji pak museli zaplácat velkým množstvím make-upu, aby onen bolák zakryli.

Rape Me – skladba musela být pro distribuci v některých řetězcích přejmenována na Waif Me, původní název byl totiž příliš pobuřující. Text k písni vznikl už v době dokončování předchozího alba Nevermind.

Práce s Albinim

První nahrávaní k nové desce probíhalo s Jackem Endinem v září 1992, avšak už od počátku bylo producentovi jasné, že z pořízeného záznamu nic nebude. Samotné nahrávání kapela několikrát odložila, a když už se pak konečně ukázala, dostavila se bez svého zpěváka, který přišel až o den později. Endinovi rychle docvaklo, že nahrává pouhé demáče - členové kapely se chovali odměřeně a pokud už něco utrousili, bylo to něco ve smyslu "asi půjdeme za Albinim a nahrajeme to s ním". Všechny písničky kromě Rape Me postrádaly vokály a kapela už se nikdy neozvala, aby je dokončila. Možná jediným přínosem tak zůstává dodělání dosud chybějícího bridge k Rape Me, s jehož textem Cobainovi ve studiu pomáhala i Courtney Love.

A tak se tedy Nirvana opravdu v polovině února objednala k Albinimu a pronajala si studio Pachydern v malém městečku v Minnesotě. Kapela se tam naplno ponořila do práce a izolovala se od běžného života; nahrávací studio se nacházelo v lese a dům v němž bydleli, byl asi sto metrů vzdálený. Producent kapele navrhl, aby si nahrávání financovala sama, díky čemuž by jejich label Geffen nezasahoval do procesu vzniku – album je nakonec vyšlo na 24 tisíc dolarů, Albinimu navíc jednorázově vyplatili 100 tisíc dolarů. Producent si však mohl přijít na několikanásobnou částku - původně mu totiž byla nabízena procenta z prodeje desky, producent to ale odmítl s tím, že je takovým návrhem zhnusen. Zajímavostí také je, že nebyl nikterak velkým fanouškem Nirvany - spisovateli Michaealu Azzeradovi (Come As You Are) se svěřil, že kapelu vzal pod svá křídla hlavně z lítosti.

Frances Farmer Will Have Revenge On Seattle – skladba inspirována knihou Shadowland - biografií americké herečky Frances Farmerové, která strávila dlouhou část svého života za zdmi psychiatrických ústavů. A proč vlastně tak dlouhý název? Zpěváka údajně již štvaly jednoslovné názvy písní, kterými se to v alternativním rocku jen hemžilo. A ještě nezapomeňme zmínit klasickou informaci - zpěvákova dcera Frances Bean nebyla pojmenována po této herečce, nýbrž po zpěvačce The Vaselines Frances McKee.

Dumb – jak uvedl frontman kapely, jedná se o píseň o lidech, kteří se spokojí s málem. O lidech, kteří nejenom, že nerozvíjí svou inteligenci, ale ke štěstí jim stačí, když hledí celý den na televizi. "Někdy bych si rád vzal kouzelnou pilulku, díky které by mi ke štěstí stačilo koukat na televizi a užívat si jednoduché věci, nebýt pořád tak kritický a očekávat opravdu vynikající kvalitu místo sraček," prohlásil pro Melody Maker.

Very Ape - spekuluje se, že v písni Cobain odkazuje ke skladbě Neila Younga My My Hey Hey, kde legendární hudebník zpívá slova Out of the blue, and into the black. Ve Very Ape se totiž vyskytuje velice podobné spojení Out of the sky, into the dirt. Slova z Youngovy skladby použil frontman kapely také ve svém dopise na rozloučenou - It's better to burn out than to fade away.

Milk It – bubeník Melvins Dale Crover, který jednoho času bubnoval i s Nirvanou, jednou poprosil kytarového technika kapely Earnieho Baileyho, zdali by mu nemohl s předstihem pustit In Utero. Když přišla na řadu právě tato skladba, Bailey znervózněl, jelikož věděl, že je silně odvozena od písně Melvins It’s Shoved. Crover při poslechu nasadil rozpačitý výraz, avšak postupně mu došlo, že jim touto skladbou kapela vlastně složila poctu.

Ačkoli byla nahrávka hotová za 14 dní, nechal se zpěvák kapely pro nizozemský časopis Oor slyšet, že při vstupu do studia měli dokončenou pouze polovinu věcí a zbytek dodělávali až na místě - na mysli měl především velké množství nedodělaných textů. Frontman navíc prorokoval, že s největší pravděpodobností na albu nebude podobně chytlavý a hymnický singl jako Smells Like Teen Spirit.

Samotný proces nahrávání neprovázely nikterak velké potíže - tou největší se zdála být poněkud vtipná situace, kdy kapela do studia přicestovala, aniž by se obtěžovala s sebou vzít aparaturu a raději si ji nechala expresně poslat. Albini jen zíral, jak kapela mrhala penězi - když si třeba Cobain nemohl pořádně naladit kytaru, zavolal svému zvukovému technikovi, aby mu ji přiletěl naladit. (K tomu nakonec nedošlo.) Jinak ale odříznutí od světa kapele vyhovovalo, jelikož nebyla ničím rozptylována a mohla se plně věnovat práci na desce - vstávalo se kolem desáté, po snídani se vyrazilo nahrávat, večer následovala chvíle odpočinku v pohodlí domova a poté zase návrat do studia, kde se minimálně do půlnoci vytrvale pracovalo.

Neposlouchatelná deska?

Potíže nastaly až v době, kdy byla nahrávka kompletní. Ačkoli byl Cobain zprvu z nahrávání s Albinim nadšen, jeho pozdější reakce už takovou radostí nepřekypovaly. Mix se mu jaksi nezdál a celý první týden neměl chuť desku vůbec poslouchat. Největší problém s albem pak měli manažeři a nahrávací společnost. Všichni si stěžovali na nedostatek melodií a chtěli desku nahrát celou znovu. "Moc jim nevonělo, když mě Nirvana požádala o spolupráci, ale přimhouřili oči. Vůbec nevěřím, že deska v této podobě vyjde," vyjádřil se producent k této záležitosti. Podobně vzpomínal na angažování Albiniho pro magazín Q i bubeník Grohl: „Bavili se s námi stylem "jen tak dál chlapci, hezky se pobavte – a my vám pak najdeme jiného producenta."

Pennyroyal Tea - tato skladba měla původně vyjít v dubnu 1994 jako třetí singl alba, nicméně po Cobainově úmrtí se od tohoto plánu upustilo. Název odkazuje k druhu máty, který údajně dokáže při nadměrné konzumaci vyvolat potrat."Mám tolik přátel, kteří to zkoušeli a nikdy to nevyšlo," smál se zpěvák. V písni naráží i na slavného hudebníka Leonarda Cohena, jehož vždy rád poslouchal ve stavech deprese.

Radio Friendly Unit Shifter – také jeden z plánovaných názvů pro celé album, mělo se jednat o nesouhlas s tím, že by měla kapela chrlit jeden rádiový hit za sebou. Původně nesla skladba název Nine (Four) Month Media Blackout, což odkazovalo k nelichotivému článku, který vyšel o Cobainově ženě ve Vanity Fair.

Tourette’s - původně se ve zpěvákově deníku vyskytoval název Eustacian tube turrets, pak se ale hudebník rozhodl první dvě slova vyškrtnout. Název odkazuje k Tourretovu syndromu, což je onemocnění, které se projevuje pohybovými a zvukovými tiky.

All Apologies - než se kapela vrhla do studia, vybíral Cobain z osmnácti písní, z nichž však takřka žádná neměla svůj pevný název. Například All Apologies se původně nazývala La, La, La...La či La La La: Alternateen anthem. Samotná skladba pochází již z roku 1990.

Gallons of Rubbing Alcohol Flow Through the Strip - dlouhá improvizace, která začíná na neamerických vydáních desky dvacet minut po skončení písně All Apologies.

Kapela pak společně s managmentem všechny problémy popřela a v půli května byla dokonce v Billboardu otisknuta upoutávka na album, jež měla pomoci rozvířit vznikající fámy o neposlouchatelnosti nové desky. Cobain se ve svém deníku rozepsal o kompromisu, kdy chtěl nejprve na vinylech a kazetách vydat původní verzi s pouhými osmi písničkami a poté uveřejnit přepracovanou desku s názvem Verse Chorus Verse, na níž měla samolepka hlásat "Kompromisní verze s uniformně znějícími písničkami pro komerční rádia". K tomuto kroku však ale nikdy nedošlo.

Ovšem co poté opravdu nastalo, byly změny při mixu - a to i přesto, že ústní domluva mezi Albinim a kapelou byla taková, že do jeho práce už nebude nikdo zasahovat. Během masteringu se zesílila komprese, zvýraznily se vokály, a lidé z Geffenu byli rázem spokojenější. Label poté ještě najal producenta R.E.M. Scotta Litta, aby přemíchal singly Heart-Shaped Box a All Apologies, z nichž byla odstraněna stopa se zpětnou vazbou. Ačkoli Cobain často měnil na výslednou podobu alba názory, byl to on sám, kdo nakonec schválil konečné verze jednotlivých skladeb.

I přes přístupnější mix se stále Geffen obával komerčního propadáku – i z toho důvodu se rozhodl pro netradiční věc – zakázal vydávání singlů v USA, z obavy, že by mohli potenciální zájemce jen odradit.

Potíže neustávají...

A problémy kolem nahrávky se nepřestávaly kupit i po vyřešení "Albiniho" problému, když dva největší americké řetězce Wal-Mart a Kmart odmítly album prodávat kvůli embryím z koláže na zadním obalu. Ten nafotil nezávislý fotograf Charles Peterson u Cobainů doma, když se mu zpěvák jednoho večera s naléhavou prosbou ozval. Zatímco Peterson fotil koláž střev, tulipánů a umělohmotných končetin, Cobain mu pouštěl konečnou verzi desky a nepřestával se ptát, zdali je to opravdu dobře smíchané. "Nebyl si jistý. Upřímně řečeno, dneska to zní na kvalitní soupravě mizerně, ale na Kurtově kazeťáku to burácelo jako správná Nirvana," řekl fotograf.

Obal se nakonec upravil a skandální embrya již nebyla rozpoznatelná. Frontmana úprava zase tolik netrápila, jelikož věděl, že řetězce jako Kmart jsou jediné, ve kterých se dá v menších městech sehnat hudební nosič.

Mimochodem, když se srovná první týden prodejů In Utera s "konkurenčním" Vs. od Pearl Jam, nahrávka Nirvany prohrává na celé čáře – 180 tisíc ku 950 tisícům. I na tom se však podepsal prvotní zákaz prodeje v obchodních řetězcích.

Některé z nepoužitých skladeb:

Marigold – původně pojmenována Color Pictures of a Marigold je jedinou skladbou Nirvany, ve které se zpěvu ujal někdo jiný než Kurt Cobain - a to konkrétně bubeník Dave Grohl. Píseň se nakonec objevila jako béčko na singlu Heart-Shaped Box.

I Hate Myself And I Want to Die – celá deska měla původně nést právě tento název, basák Novoselic pak ale Cobaina přesvědčil, aby od něj upustili, jelikož se bál potenciální žaloby. Se skladbou se původně pro album počítalo, nakonec ale byla vyškrtnuta, jelikož Cobain cítil, že je na albu už moc hlučných písní. "Byl to klasický nudný song. Takový bychom dokázali napsat i ve spánku," vyjádřil se pro magazín Guitar World.

Sappy – druhý název pro tuhle píseň jednu chvíli zněl také Verse Chorus Verse (což je jinak úplně odlišná skladba). Finální název alba, In Utero, pak pochází z básně, jejíž autorkou je Courtney Love.

Moist Vagina - Ačkoli se může zdát, že Moist Vagina je písní odkazující k ženskému pohlavnímu orgánu, ve skutečnosti se jedná o prostou píseň o marihuaně. Vskutku zajímavý je původní název - Moist Vagina, and then she blew him like he's never been blown, brains stuck all over the wall. Na album to nedopracovala hlavně z toho důvodu, že by společně s Rape Me vzbudila až příliš kontroverze.

Jaká byla budoucnost Nirvany po In Uteru už mnozí z vás ví - magické vystoupení na MTV Unplugged v New Yorku, zhoršené vztahy a poté jedna z nejznámějších sebevražd v dějinách populární hudby. A samozřejmě, tisíce spekulací o tom, jak to skutečně bylo, zdali existuje ještě nějaký nevydaný materiál a tak dále. Faktem zůstává, že poslední dodělaná píseň nese název You Know You’re Right a oficiálně vyšla na výběru roku 2002. Těžko ale říci, zdali byl právě tohle směr, jakým by se Nirvana ubírala. Třeba by se Kurt Cobain vydal na akustickou dráhu, jak to nastínil třeba v demáči Do-Re-Mi (podle něj tato píseň zněla jako "perfektní skladba Alice in Chains"). A nebo třeba…

A ještě taková malá poznámka. Vraťme se úplně na počátek příprav tohoto alba. Je červenec 1992 a nad koupelnou v domě frontmana kapely právě praskl vodovod. Prosakující voda vytopila sprchu. Na tom by ještě nebylo nic tak hrozného, kdyby si tam zpěvák neukrýval spoustu svých cenností, včetně různých zápisků a dvou pásek s kytarovými party, které se chystal použít pro nadcházející album. Vše bylo na vyhození. To jen taková spekulace na závěr, protože ty už k Nirvaně prostě patří...

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.