Největší hit kapely kolem Billyho Corgana byl zároveň poslední skladbou, kterou frontman Smashing Pumpkins pro dvojalbum Mellon Collie and The Infinite Sadness dokončil. „Hodně dlouho jsem měl jen kousek melodie a žádná slova. Vlastně jen dvě: Shakedown, 1979...“
Budoucí hit se zrodil v časové tísni, nahrávání desky už bylo na samém konci, jenže Corgan si pořád zoufale prohlížel seznam nedodělaných songů a pátral po nějakém skrytém klenotu. „Myslím, že tenhle song má fakt potenciál,“ sdělil jednou večer Floodovi, producentovi desky. „Máš 24 hodin na to, abys ho dokončil. Buď sem zítra ráno přijď s tím, že je hotový, nebo na albu nebude,“ odvětil nekompromisně Flood.
A tak Corgan strávil celou noc a následující ráno doděláváním písně, která se nakonec stala nejpopulárnějším a nejrespektovanějším singlem Smashing Pumpkins. „Dokončil jsem text, udělal jsem si demo a ráno jsme pak zkoušeli akustickou verzi. Byl to jeden z těch momentů, kdy víte, že jste stvořili něco unikátního.“
Proč 1979? Corgan ani neví, zkrátka se mu to dobře rýmovalo. „Často píšu skladby na základě nějakých vzpomínek a obrazů. Tenhle se datuje do doby, kdy mi bylo 18 a jel jsem autem domů. Vzpomínám si na velice prudký a jakoby temný déšť. Seděl jsem v autě a čekal na semaforu. A to je má celá vzpomínka. Nevím, proč ve mně zůstala, ale na základě ní jsem napsal tenhle song.“
