V druhém díle Mellon Collie Opony se podíváme na zbývající čtrnáctku b-sides. Možná vás bude zajímat, kdy vlastně ona posedlost béčkovými skladbami u Smashing Pumpkins začala. Frontman Billy Corgan ji vysvětluje následovně: „Po debutu Gish nás požádali, abychom přispěli nevydaným songem na druhou stranu singlu. Namísto toho, abych vybral něco, co nemám rád, vzal jsem to jako výzvu nahrát něco speciálního.“ Během dalších šesti let kapela vydala kolem 60 extra songů. „Moderní ekvivalent pěti desek,“ okomentoval tehdy Corgan.
Producent desky Flood měl tuto skladbu velmi v oblibě, nicméně na desku nepasovala. James Iha, který ji složil, ji popisuje jako „new wave song“.
Když dělal před pár lety Corgan speciální koncert, vyhrabal také některé ze starších písní. Methusela byla jednou z nich a Corgan se hned sám sebe ptal: „Proč jsem tehdy vlastně tu písničku Floodovi neukázal?“ Každý, kdo skladbu uslyšel, se tázal na to stejné - všichni byli kvalitou tohoto skrytého béčka zaskočeni. Odpověď podle něj leží v textu, který je příliš osobní. Jedná se o dialog syna s otcem. „Náš dnešní vztrah (s otcem) je nejlepší, jaký kdy byl, mluvíme spolu takřka denně. Ale dřív byla naše komunikace na bodu mrazu. Ano, ten song byl příliš osobní, proto jsem ho nikdy nehrál. Nejspíš to mělo být na Mellon Collie.“
Vtipné je, že v jednu chvíli dokonce musel požádat fanouška, aby mu udělal kopii skladby, protože o tu svou přišel. „Myslel jsem, že je ta písnička navěky ztracená.“
Během turné k desce Siamese Dream se kapela snažila pracovat na nových písničkách. Z nekonečných jamů a zaznamenaných nahrávek ale nakonec přežily jen dvě skladby, Marquis in Spades a Mouth of Babes. S oblibou ji hrávaly při koncertech na zvukovkách, jinak to ale znělo příliš jako „Siamese Dream a heavy metal“.
Domácí demíčko, pro které Corgan nenašel energii a srdce, aby se k němu vrátil a nahrál ho znovu. Přitom se mu písnička líbila, text taky, „kdybych na tom strávil více času, bylo by to na desce,“ vyjádřil se později. Napsaná ve stejné době jako Thirty Three, Ugly, Jupiter's Lament či Methusela.
Původně mělo mít Mellon Collie 31 skladeb a Ugly byla vždy velkým favoritem. Když se ale redukovalo na konečnou osmadvacítku, překvapivě došlo i na ni. Původně se jednalo o tichou akustickou písničku, nakonec se proměnila v jednu z nejtvrdších skladeb.
Pocta Johnnymu Winterovi, Corganovu oblíbenému kytaristovi.
>>>>Za oponou: Nirvana - In Utero<<<<
Původně skladba nesla název E.P., mělo se jednat o společníka pro Porcelina of the Vast Oceans. Pro potřeby desky s ní ale vždy počítali jen velmi letmo. „Nemohl jsem dokončit text až do momentu, kdy jsme nahrávali.“
„Tento song neměl nikdy vyjít, neměl jsem ho nikdy moc rád, ale hodně kamarádů mi říkalo, že je to jejich oblíbenec,“ popisuje Corgan. Na poslední chvíli nahradil na kompilaci The Aeroplane Flies High píseň Towers of Rabble. „Tu jsem měl rád ještě míň než Blank.“
„Tenhle song jsem napsal před pár týdny a řekl jsem si, že bych ho mohl zahrát, abych viděl, jak na tom vlastně je. Jestli to bude stát za houby, dejte mi vědět,“ uvedl Corgan, když skladbu v únoru 1995 živě prezentoval (Mellon Collie vyšlo v říjnu téhož roku). Po konci písně se ozval burácivý potlesk, nicméně Corgan skladbu nejenže na desku neumístil, nedal ji nakonec ani na kolekci béček The Aeroplane Flies High, viz předchozí Blank.
Některé z částí nahrány v australském Sydney, jeden z Floodových oblíbenců. „Vždy to považoval za takový novátorský song,“ vzpomíná Corgan.
Původně plánovaná na konec celé desky. Nakonec byla ale ve jménu „to už by bylo příliš“ zavrhnuta. Nahrávka byla pořízena, když se Corgan vrátil ze zdrcující play-off porážky Chicaga Bulls proti Orlandu Magic. Fandění mělo za následek, že jeho hlas nebyl na nahrávce v ideální kondici.
Tato skladba měla vskutku dlouhou historii, Iha nahrával každý nástroj s až půlroční přestávkou. „Ne, že by to bylo naschvál, spíš to demo zkrátka narůstalo. Akustické kytary jsem nahrál v mém starém bytu, cello se pak nahrávalo v mém sklepě... Mám ten song rád, je hodně jednoduchý a připomíná mi Nicka Drakea,“ vysvětluje Iha.
13. Pennies
„Jeden z těch songů, které napíšu za 10 minut a nemůžu ho ze sebe setřást. Mám ho hodně rád, často se přistihnu, že si ho broukám, a je to také vzácný příklad humoru v některé z našich písniček,“ popisuje Corgan. Nahráno na osmistopák, lepší verze se údajně ztratila, když zvukař zapomněl zmáčknout tlačítko „record“.
Původně se riff objevil na kolekci Pastichio Medley, plná instrumentálka pak na Billy's Gravity Demos I, na kompletní verzi se zpěvem si pak museli fanoušci počkat až do nedávného vydání reedice Mellon Collie and the Infinite Sadness.
