Kytara a klavír, o vztazích, odcizení i obyčejném lidském smutku. Tak šlo kdysi popsat Post-hudbu, za níž stojí písničkář Dominik Zezula a producent Tomáš Havlen. Druhé album přináší balady o změnách a nejistotě, které se hudebně proplétají s trapem a experimentální elektronikou. Dvanáct skladeb Svět na konci roku nula ohledává hlubiny šířícího chaosu.
„Na jaře jsme se shodli, že na aktuální situaci reagovat nijak nebudeme, že nová deska by měla spíš osobní výpovědí než reflexí okolního světa,” říká Zezula. Že v této realitě nejde o oddělené věci, jim došlo záhy poté. „Rok nula se na životech všech podepsal tak výrazně, že každá osobní zkušenost je nutně spjatá s pandemií, protože svět prostě najednou funguje jinak.” Hudebně album vzdává hold i konkrétním vzorům, jako jsou projekty Martina Tvrdého (Ememvoodoopöká, Bonus) či Lorenza Senniho.
Frustrace prostupující společnost zasáhnutou pandemií je na albu slyšet. I když dvojice tajně doufala, že to tak dramatické nebude a že bude moct na jaře křtít. „Rok nula končí v takovým stavu, v jakým se tenhle svět nachází právě teď, a tahle deska by nemohla vzniknout nikdy jindy.”
Debutové Není se na co těšit vydala Post-hudba roku 2019. Svět na konci roku nula vychází ve spolupráci Bad Names a Full Moon Forum. Album je k poslechu všude tam, kde jste zvyklí.
