Významná osobnost hudby 20. století, skladatel, klavírista, dirigent a propagátor soudobé a elektroakustické hudby Pierre Boulez zemřel v úterý 5. ledna ve věku devadesáti let.
Žák Oliviera Messiaena, který stvořil kompoziční techniku zvanou integrální strukturalismus, se zajímal v době svých pařížských studií o moderní dodekafonickou techniku druhé vídeňské školy. Jeho další cesta tak přirozeně vedla k soudobé avantgardní hudbě. V roce 1970 založil na žádost francouzského prezidenta Gorgese Pompidoua v Paříži IRCAM, Institut pro vědu a koordinaci akustické hudby pro výzkum elektroakustické hudby a zvuků, a stal se jeho ředitelem.
Jeho intenzivní propagační úsilí přivézt k soudobé hudbě posluchače ho nakonec dovedla k dirigentské taktovce, kterou paradoxně ani nepotřeboval. Nejvýrazněji se takto zapsal do historie při dirigování Wagnerova Prstenu Nibelungova v roce 1976 v Bayreuthu, kdy měla opera sté výročí. Inscenaci tehdy režíroval Patrice Chéreau, jenž s Boulezem později nastudoval také Janáčkovu operu Z mrtvého domu, kterou uvedli v roce 2007 v Divadle na Vídeňce. V následujících letech dirigoval Boulez i další známá Janáčkova díla, například Glagolskou mši nebo Sinfoniettu.
Pierre Boulez zemřel ve svém domě v německém Baden-Badenu. Will Gompertz z BBC o něm prohlásil: „Byl modernistou – mužem, který hledal způsob, jak dát smysl absurditám světa, ve kterém žil, skrze médium hudby. Byl to nový věk s novými problémy, jenž si podle něj, jak věřil, žádaly nový zvuk.“
Pierre Boulez
26. března 1925 – 5. ledna 2016
