Three Days Grace – Transit of Venus

Three Days Grace - Transit of Venus

Po třech letech od poslední desky Life Starts Now o sobě dala vědět tato tvrdá kytarová parta z Kanady v čele se zpěvákem Adamem Gontierem. Když se ohlédneme zpět ke třem deskám vydaným od začátku jejich kariéry, jako nejzajímavější nahrávka z toho vychází debut Three Days Grace s naštvanými až agresivními songy, v rámci žánru nevšedními, přesto s hitovými refrény. Od druhé desky to začalo jít trochu více do mainstreamu, na tom ostatně TDG balancovali vždy, ale líčení pocitů ze závislosti a odvykačky prostě v pop music táhne, zejména když je prezentováno s patřičnou dávkou emocí. Po vydání třetí desky Life Starts Now kritizované za určitou strnulost v daném žánru bez náznaku, že by se kapela chtěla někam posunout, museli Three Days Grace dojít do bodu, kdy bylo třeba se zamyslet, jak dál.

Transit of Venus odkazuje ke zvláštnímu úkazu, který se letos odehrál na nebi naposledy v našich životech. Je to také reference k dramatičnosti Three Days Grace, kteří si zachovali tři zásadní charakteristiky: naléhavost, ostře kytarový přímočarý zvuk a hlas Adama Gontiera, který dokáže drásat, váhavě přemítat i utěšit. Přestože se žádný příliš zásadní stylový posun nekoná, kapela zapracovala na struktuře písní a oživila desku tu a tam vygradovanými refrény, jinde divočejším riffem. Hlavně je to však deska, která, pokud si vás získá, baví až do konce. Předchozí alba Three Days Grace se totiž vymodelovala tak, že na nich bylo pár dobrých písniček soustředěných hned po sobě, ale pak se postupně ztrácela motivace doposlouchat celou nahrávku.

Je vidět, že kapela si dala záležet na desce jako celku, takže žádné "máme pár hitů, pojďme něco natočit". Úvodní singl Chalk Outline je spíše průměrná věc, určitě má daleko k I Hate Everything About You nebo skvělému začátku debutové desky v podobě skladby Burn. Na aktuální novince jsou jiné povedené vypalováky jako The High Road, Give In To Me (jak by ne, když jde o cover Michaela Jacksona) nebo skoro až trashová Happiness (než po chvíli v dané skladbě zase přijde ke slovu popovější přístup Three Days Grace).

Transit of Venus je určitě posunem k větší kreativitě a zavedený styl fúze popových refrénů, rockové syrovosti a metalové údernosti to stále unese. Ale aby tato deska patřila k tomu nejlepšímu, co letos vyšlo, do toho má ještě dost daleko. Zatímco jiné kapely křičí, pláčou, vyprávějí, jsou sebekritické i snivé třeba v jedné a té samé písničce...Three Days Grace buď jen křičí nebo si něco přejí.

Zlatý hřeb: The High Road, Give In To Me

Zní to jako: jako drsná i něžná emočně vypjatá kytarovka s prvky metalu

Vydavatel: RCA

Stopáž: 41:40

Body: 4 z 7