Příběh Kralovy vily v Prachaticích není jen o záchraně jedné funkcionalistické památky, ale taky o vítězství progresivní generace nad zatuchlými názory reprezentujícími staré pořádky. Nechme chátrat, hlavně ať je klid! – versus tvrdá práce a oživování zapomenutých prostorů. Festival Vivat Vila je tu jednak jako akce, která přináší dramaturgicky vytříbený kulturní program do města Prachatice, ve kterém se jinak nic podobného neděje, ale zároveň i taková oslava nového života ve staré vile. Symbol mladé kultury a výsledků iniciativy lidí, kteří se snaží vytvářet přátelské komunitní prostředí a sdílet lásku k hudbě.

Festival s prostým názvem Vivat Vila! vrátí opět život do architektonicky významné Kralovy Vily v Prachaticích. Hlavní program se odehraje v unikátních prostorách samotné budovy, respektive na její přilehlé zahradě. Během dvou dnů se představí přehlídka domácí alternativní scény, zazní hudba Please the Trees, táborských Kalle, krautrockových B4, elektronické běsnění Kaplan Bros, mladý rozervaný punk rock brněnských Sinks nebo pomalejší, zasněné písně Billow. Mimo osvědčená jména slibují organizátoři kapely, které „vystupují ze zaběhnutých hudebních žánrů a nabízejí odlišné pohledy na vnímání hudby.“  Tuhle dramaturgickou linku reprezentují Dingo, Pokora, Fotbal, Čtyři strany téhož, Šimanský/Niesner nebo REK. Připraven je doprovodný program, jehož součástí bude vystoupení spisovatelů Jiřího Hájíčka, Ondřeje Štindla či básníka Jana Těsnohlídka ml.

Konec roku je tu a i my se přidáváme k chrlení žebříčků toho nejlepšího, co se podle nás v roce 2016 urodilo. Budeme rekapitulovat počiny tuzemské i zahraniční, ale jako první vás již tradičně konfrontujeme se vkusem vás, samotných čtenářů. Reakce z redakce totiž opět otevíráme Nejostřeji sledovanými songy, tedy těmi nejsledovanějšími díly naší rubriky Echolokátor, v rámci níž jsme vám v celkem 46 dílech představovali každé pondělí horké hudební objevy. Co vás letos nejvíce zajímalo z česko-slovenských a zahraničních končin? Dozvíte se v následujících 15 položkách. Zaostřete.

Dingo (minimálně v mých očích) sice skutečně laškují s mírnou nadsázkou, ale jejich písně mají i své podstatně seriózní kouzlo. Zatímco mnozí hudebníci, kteří propadli touhám aktualizovat country, respektive bluegrass, se vrhli do žánrového fúzování a modernizování, Dingo jdou k jádru věci téměř absolutně tradicionalistickým způsobem.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.