Konec roku je tu a i my se přidáváme k chrlení žebříčků toho nejlepšího, co se podle nás v roce 2016 urodilo. Budeme rekapitulovat počiny tuzemské i zahraniční, ale jako první vás již tradičně konfrontujeme se vkusem vás, samotných čtenářů. Reakce z redakce totiž opět otevíráme Nejostřeji sledovanými songy, tedy těmi nejsledovanějšími díly naší rubriky Echolokátor, v rámci níž jsme vám v celkem 46 dílech představovali každé pondělí horké hudební objevy. Co vás letos nejvíce zajímalo z česko-slovenských a zahraničních končin? Dozvíte se v následujících 15 položkách. Zaostřete.
Nejlepší české desky | Nejlepší slovenské desky | Nejlepší zahraniční desky (I.) | Nejlepší zahraniční desky (II.) | Nejostřeji sledované songy
1) Sonja Vectomov – Two in One
Weird pop vygenerovaný světoběžnictvím na trase Finsko–Británie–Česko a hudebními skoky po linii housle–orchestr–techno–DJing. Když jste renesanční člověk, vaše tvorba asi zákonitě musí narušovat myslitelné formy a normy. Sonja Vectomov alias překvapivý český debut letošního roku, který vás oslovil nejvíce.
„Ve třech a půl minutách se prolne syntetická přiškrcená bitová elektronika, ryze klubový, pulsující beat se syntezátory, znepokojivé smyčky, éterické hlasové šveholení a ozvláštňující party houslí, mandoliny nebo třeba harmoniky. Přestože to na první pohled zní, jako by pejsek a kočička vařili dort, výsledkem je zcela kompaktní, konceptuální, do detailu promyšlený.“ (Tomáš Franta)
2) Creaticity – Woods
Opavský samouk, který našel hranici mezi diskotékou a hipsterským elitářstvím a dokáže oslovit obě strany barikády, aniž by se jedna či druhá strana cítila dotčena. Creaticity přináší se svým krabičkovým hospodářstvím vpravdě postmoderní elektroniku, neboť nabízí naráz jak linii konzumní, tak linii pro náročného posluchače. Kdyby Eco psal o hudbě, měl by radost.
„Ambivalentní linie rozostřeného zasněného tepání a dráždivě vibrujícího, hlouběji posazeného syntezátorování se vzájemně prolínají a hledají společnou řeč, v níž dají nespoutaně na odiv i žánrové aluze třeba na rave či kytarové kvílení. Čtyři a půl minuty plných zvratů, nápadů.“ (Tomáš Franta)
3) Orient – Drown
Nejtemnější český elektronický objev tohoto roku, kterému jsme propadli hned zkraje roku a který se následně objevil v Czechingu a nyní usiluje o Vinylu. Slídivé beaty a smyčky, z nichž běhá chlad po zádech, bezútěšný hlas, ostře řezající kytara. Svět někde mezi industriálem, emem a metalem.
„Chladně klapavý beat se pomalu vynořuje z pozadí a naznačuje, že brzy se budou rány otevírat mnohem více. Elektronická vřava, která se zničehonic rozprostře a projede celým tělem, přiková a ani opětovné zklidnění už napětí nepovolí.“ (Tomáš Franta)
4) Dingo – Still About It
Že kovbojové a hipsteři nejdou dohromady? Pochybnosti vyvrací česká čtveřice Dingo, která přináší kus instantní Ameriky v secondhandovém balení. Na první pohled recesističtí podivíni, na první poslech však unikátní cesta ke kořenům Nashvillu, retro, které předběhlo dobu.
„Zatímco mnozí hudebníci, kteří propadli touhám aktualizovat country, respektive bluegrass, se vrhli do žánrového fúzování a modernizování, Dingo jdou k jádru věci téměř absolutně tradicionalistickým způsobem. Jejich country folk je tu skutečně country folk a nebýt hipsterské vizáže, člověk by je zařadil do mnohem jiného muzikantského spektra.“ (Tomáš Franta)
5) ba:zel – Pace
Jedni z nejvýraznějších debutantů tohoto roku, hudební projekt původně vzniklý původně jako součást konceptuální výstavy, ve své tvorbě prolínají klavírní neoklasicistní party s kradmou duchařskou elektronikou. Horory a dekadentní romance a nejpřitažlivější klubové strašení široko daleko.
„Pace otevírá chladné, zastřené, filmové piano, aby se vzápětí propadlo do znepokojivě roztříštěných elektronických útržků, z nichž vystupuje šeplavý, ženský, dětsky ševelící a do temnoty svádějící hlásek. Rusalka z hlubokého lesa neodolatelně vtahuje do světa nočních můr, kde je člověk nejistý a okouzlený zároveň.“ (Tomáš Franta)
6) moin moin – Sun and Moon
Když české lo-fi písničkářství, tak moin moin. Nikdo neumí neučesanost, autenticitu, křehkost a intimitu pokojíčkového folku spájet tak jako Magdaléna, a když si k tomu přidáme kus severské atmosféry, kterou Magdaléna do písní nevědomky vkládá díky osobním zkušenostem s Islandem nebo nově s Norskem, vychází na konci rovnice neodolatelná holka s kytarou, co je poetická a od rány zároveň.
„Sun and moon má ale ještě jeden inspirační zdroj, a to grónskou pohádku a slunci a měsíci. Extrahujíc kousky severské mytologie je moin moin smutnější a intenzivnější než kdy předtím. Její hlas si navíc ještě nikdy s kytarou tak netykal ve vzájemné melancholii.“ (Helena Pazdiorová)
7) Foolk – You (So Not Chill)
Silná řada slovenských producentů, motajících se kolem techna a jeho modifikací, nás svou kreativitou nepřestává bavit. Dušan Vančo aka Foolk je jedním z těch nejhravějších a nejpestrobarevnějších. Od hip hopu po jazz, fantazie jeho perfekcionistického smyčkování nezná hranic.
„Nasávaje inspiraci z detroitské scény a IDM obecně servíruje abstraktní elektronickou skladbu s techno feelingem, která využívá Foolkovy oblíbené plundrofonie a pokroucených rytmických beatů.“ (Tomáš Franta)
8) Zabelov Group – Lék
Moderní jazz, v němž jazzová je především forma a v obsahu se pak nebrání všem myslitelným žánrům a inspiracím. Akordeon, bicí, nenápadné samply a bezeslovné hlasové linky otevírají brány do strhujících instrumentálních kompozic, v nichž Roman Zabelov a Jan Šikl svádí do nekonečných imaginací.
„Lék výstižně představuje Zabelov Group v celé jejich spektrálnosti. Pohybují se v náladových a intenzitu střídajících vlnách a s citem pro dramatizaci ví, kdy mají z nenápadného tepání vystřelit okázalý groove, který strhne k tanci i toho nejprkennějšího, a kdy tento nasazený drajv zase na chvíli utlumit a nechat probublávat k poslednímu výbuchu energie.“ (Tomáš Franta)
9) M4REKG – That Feeling
„Skrytí démoni vylézají na povrch, abychom se s nimi poprali. Roztříštěná kompozice se svou kakofonií snaží záměrně navodit celotělovou husí kůži a o to více pak překvapit vysvobozením v podobě hmatatelné pochodové melodie, v níž vibrují akordeonové tóny a tesknost jednohlasu navrstveného do chorálového kánonu.“ (Tomáš Franta)
10) Unna – Hodina
Návrat těchhle kytarových těžkopádníků vlil krve do žil. Hutné riffy, sáhodlouhé opusy, bigbít zbavený všech negativních a stereotypních konotací. Čirá láska z ušpiněných kytarových stěn.
„Osm minut dlouhý vál postavený na monstrózním „big beatovém“ zvuku zemitých kytar a charakteristickém vokálu. S první slokou přichází mrazení: ‚Věčná hodina, těžká…‘. Ta smršť, co přijde potom, je zjevením na české hudební scéně.“ (Filip Hastík)
Nejostřeji sledované zahraniční songy
1. Abra – Come 4 Me
„I přes žánrovou uvolněnost a svobodu alternativního R&B se Abře daří probouzet touhu po tanci a party. Nikoliv však melodiemi typickými pro podobné R&B umělkyně – ‚Go tell them girls you can’t come for me‘ –, nýbrž takovými, u nichž vás budou provázet znepokující pocity a sympatie pro zvláštnost.“ (Nela Kovalčíková)
2. Pitou – Lay This Woman
„Jak zní folkový Amsterdam? Zavřít okna, zavřít dveře, všechno utěsnit, zhasnout světlo – a až teď zmáčknout tlačítko play. Ponořte se do tmy s nizozemskou písničkářkou Pitou. Její průzračný hlas rázem naplní celý pokoj a s trochou představivosti vás během tří a půl minuty přenese do různých míst.“ (Helena Pazdiorová)
3. LA Priest – Oino
„Zapomeňte na Daft Punk, zapomeňte na Tame Impala. Vtipálek LA Priest spojuje taneční nonšalanci s progresivně znějícími beaty, psychedelickým plážovým povalováním a eklektickým mixem retro motivů.“ (Zuzana Macháčková)
4. Samaris – Wanted 2 Say
„Nový singl Wanted 2 Say, který vznikal skrze komunikaci a vzájemné posílání fragmentů na trase Reykjavík–Berlín–Haag, je každopádně prvním, na kterém zní angličtina. A to není jediná změna. Překvapí i popovější zvuk a tanečnější, pulsující beat. Jako by z nich odletem z Islandu vyprchala tajuplnost ostrova ohně a ledu a k severské melancholii přidali noční atmosféru evropských klubů.“ (Tomáš Franta)
5. Resina – Tatry I
„Sedmiminutová minimalistická skladba hmatatelně poodkrývá Karolinin rukopis. Za pomocí loopingu a reverbů do sebe splétá jednotlivé vrstvy violoncella, a vytváří tím lyrickou meditativní mozaiku, která, působíc svým názvem, za zavřenýma očima asociuje vysokohorský vítr vířící kolem zamlžených tatranských vrcholů.“ (Tomáš Franta)
