Příchod jara a začátek festivalové sezóny – symboly Donaufestivalu, který se po dvouleté pauze vrátil do starých kolejí s víkendovými termíny na přelomu dubna a května. Místo, kam se vždy rád vracím nejen proto, že je to z Brna pod tři hodiny cesty vlakem (narozdíl od Prahy), ale především kvůli dramaturgii, která prezentuje aktuální jména současného umění s důrazem na performance a elektronickou hudbu, to vše v prostředí historického maloměsta pod vinicemi, jež festivalu dávají specifický ráz a (v kontrastu s ostatními hudebními festivaly) zdánlivě zpomalují plynutí času. 

Přerušení. Podrážděnost. Rozvrat. Po roce a půl trvající paralýze nabývají tato slova ve spojení s uměním nového kontextu. „V dobách kdy se veškerá aktivita přesunula do krizových digitálních formátů, nebo úplně zanikla, se těžko hledají subverzivní gesta a vzývají se nové horizonty. Místo toho je zde snaha o navázání, pokračování, propojení v novém kontextu a především – opravdové setkávání,” uvádí letošní ročník tým pořadatelů Donaufestivalu.