Podzim? To jsou samé hezké věci, třeba klubové koncerty. A očekávané nové desky. A slibné debuty. A dlouho tma, takže hodně času na prozkoumávání desek. Tak vplujte do podzimních měsíců spokojeně a dejte si k tomu třeba tematickou Emilíanu Torrini.

Potřetí mezi industriální dominantou Ostravy, potřetí na místě, které se z ostudného chátrajícího komplexu i přes všudypřítomnou, jednolitou rez vybarvilo v podmanivé kulturní centrum, snad jediné opravdové ostravské místo s duší.
Colours of Ostrava se letos do třetice vrací mezi rezavá torza industriálních umolousaných železáren areálu Dolních Vítkovic. S geniem loci, který Dolní Vítkovice nabízejí, se Colours vybarvily mezi jedny z nejzajímavějších festivalů v Evropě se svěží dramaturgií. Koho si na Colours nenechat ujít tentokrát?
Sobotní ráno se opakoval praktický ten stejný scénář jako předchozí den, nejpozději v osm hodin všichni hromadně opustili přehřáté stany, vytvořili dlouhé fronty před sprchami a začali se shánět po něčem k snědku. Na
Colours of Ostrava se zaplavují Islandem. Sigur Rós loni natrhli kus tkaniny, aby se letos s hudbou ze země gejzírů mohl roztrhnout celý pytel. Jako první se vysypal klavírní mág a vizionář Ólafur Arnalds, nyní jej následuje písničkářská křehotinka Emiliana Torrini.

vychází za podpory

EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.