Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 2012foto: Kristýna BřečkováSobotní ráno se opakoval praktický ten stejný scénář jako předchozí den, nejpozději v osm hodin všichni hromadně opustili přehřáté stany, vytvořili dlouhé fronty před sprchami a začali se shánět po něčem k snědku. Na Orange stagi se mezitím připravovalo nejpočetnější hudební těleso letošní Pohody. V návaznosti na tradici klasických koncertů bylo tentokrát na programu Liverpoolské oratorium Paula McCartneyho. Nutno poznamenat, že i přes kvalitní výkon všech interpretů, ať už šlo o sólisty nebo dva sbory a Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu, kteří statečně hráli a zpívali dvě hodiny během horkého dopoledne, efekt nebyl tak silný jako by mohl být v případě umístění koncertu na hlavní stage.
Mnoho příznivců klasické hudby a Beatles (a Liverpoolské oratorium skutečně nabízelo spojení těchto dvou fenoménů), kteří se jistě na toto vystoupení těšili, si předem zajistilo místo v malém stinném prostoru před stagí a mnozí vydrželi koncert sledovat i na slunci. Přesto velké množství přihlížejících dávalo přednost vzdálenějším stinným střechám, kde bylo opravdu plno a oratorium sem znělo jen s poloviční intenzitou, a tak se z něj vytratila mohutnost pro dílo tohoto typu dost zásadní. Osobně moc nechápu, proč se pořadatelé rozhodli přemístit koncert s orchestrem a sbory letos na menší Orange stage, protože hlavní stage nabízela více stinných prostor a určitě i lepší ozvučení do dálky.
Třetí den festivalu si únava začala vybírat svou daň a roztancovat publikum byl samozřejmě úkol nelehký. Obzvlášť po druhé hodině odpolední v úmorném vedru. S naprostým přehledem se však tento úkol podařil kolumbijské skupině Bomba Estéreo, jejichž zpěvačka pobízela poměrně početný dav španělsky s pár anglickými slovy a ten, posílen energií živé rytmiky, ochotně poslouchal. S touto formací se zavzpomínalo i na konec osmdesátých let s eurodanceovou hitovkou Pump Up The Jam od Technotronic. (ZM)
Bonus, Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 2012foto: Kristýna BřečkováRovnocennou súčasťou trenčianskeho festivalu je pestrý výber diskusii, divadiel a rôznych športových a ochladzovacích aktivít. Tie vypĺňajú predovšetkým festivalové dopoludnia. Medzi prvých sobotných interpretov patril Bonus so svojou kapelou Martin Tvrdý Trio, ktorý po break danceovom battli ukázal trochu iný hip hop. Okrem skladieb z posledného albumu Náměstí Míru nezvyklo kombinujúceho rap s akustickou gitarou zahral aj ukážku zo svojho bočného projektu Komunisti a nadšenému stanu potvrdil, že pri rape ide predovšetkým o silu výpovede.
Tretia hodina patrí v sobotu na tomto festivale vždy len jednému koncertu, venovanému spomienke na obete tragickej búrky z predminulého ročníka. Tejto náročnej úlohy sa výborne zhostila Jana Kirschner s projektom afterPhurikane, ktorí zručne miesia lepší slovenský pop, rómske pesničky a africké perkusie s majstrovstvom Borisa Lenka a Jozefa Luptáka.
Že nie je len rozmaznané decko slávneho otca (Stinga, pozn.), dokázala Eliot Paulina Sumner so svojím projektom I Blame Coco, ktorý sa na trenčianskom letisku odklonil od elektro popu bližšie k rockovým gitarám. Najsilnejší dojem však zanechal jej nezvyčajný charizmatický hlas a cover verzia piesne Another Brick in the Wall od Pink Floyd.
I Blame Coco, Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 2012foto: Kristýna BřečkováPoľskí Napszykłat predstavili svoj alternatívny hip hop po novom len v dvojici, no ich výbušná kombinácia beatov, agresívneho deklamovania a živých bicích sa postarala o jeden z najlepších tanečných momentov festivalu. Iný tanec predviedla Iva Bittová s Čikori, ktorej premenlivosť je dychberúca. Raz hlbokým hlasom pramatky, inokedy trilkujúc ako dieťa, viedla divákov do svojich čarovných príbehov. (MK)
Když na pódium hlavní stagi nastoupili britští alternativní rockeři Guillemots, přivítal je jen velmi malý počet diváků. Ale kapela začala hrát s nadšením, věčně usměvavá baskytaristka posléze vyměnila svůj rockový nástroj za jeho klasického předchůdce, a to už se před pódium dostavila i skupinka anglických návštěvníků se dvěma nepřehlédnutými vlajkami. Před samotnou stagí sice postávali jen ti nejvytrvalejší, ale i přesto si kapela mohla užít početné publikum, které posedávalo ve stínu a při pořádném rozhlédnutí se po okolí, jistě viditelném ze stage, bylo jasné, že naslouchajících není málo. Guillemots nabídli rytmický pop rock bez závanu melodické hitovosti, promyšlené komplexně znějící písně podtrhnuté výraznou basou a klávesami. Jejich koncert byl více pohodový, než emocemi nabitá vystoupení Dry The River nebo Villagers.
Zato Anna Calvi pocity nešetřila a do svého zpěvu dala všechno. Její hluboký hlas zněl široko daleko. Na stagi působila jako kytarová virtuózka a se svým typickým tvrdým rockerským image se soustředila na stoprocentní výkon. Odehrála poměrně krátký set, během kterého stihla skoro všechny své skladby z jejího debutu a největší úspěch samozřejmě sklidil singl Desire. Nakonec odešla bez dlouhého loučení, jakoby tím chtěla říct, že se stejně brzy vrátí. (ZM)
Stealing Sheep patrili k najpríjemnejším prekvapeniam podujatia. Tri mladé Angličanky síce nachádzajú pri tvorbe inšpiráciu v minulosti, no hrajú celkom svojsky a originálne. Odeté do žiarivých farieb a trblietok, Becky, Emily a Lucy naplnili letisko chytľavou súhrou svojich troch hlasov, psychedelickej gitary, klávesov a hravých bicích.
Warpaint, Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 2012foto: Kristýna BřečkováPodobne ako Stealing Sheep, aj Warpaint sú čisto ženská kapela, z ktorej bolo cítiť predovšetkým radosť z hrania a zábavu, ktoré členky pri hraní prežívajú. Americké rockerky splnili pri svojej slovenskej premiére všetky priania poslucháčov a záverečnú bodku dali koncertu v podobe krásnej „uspávanky“ Baby.
Sobotný večer na hlavnom pódiu patril Emiliane Torrini, ktorá pesničku po pesničke strácala svoju nesmelosť. Okrem obľúbených piesní predviedla aj niekoľko ukážok z pripravovaného albumu a jej nežný hlas dokonale dopĺňal nebo ružovejúce západom slnka. Emiliana patrí k účinkujúcim, ktorý pre tragické prerušenie festivalu v roku 2009 nemohli vystúpiť. Ako v Trenčíne povedala novinárom, cítila potrebu vrátiť sa a uzavrieť túto kapitolu. Michalovi Kačšákovi, ktorý pred pár dňami oslavoval narodeniny, dokonca venovala jednu pesničku. (MK)
The Kooks mají v našem regionu velmi početnou skupinu příznivců. Ať už je to pohledným zpěvákem a tím správným úderem do srdcí mladších fanynek nebo obecnou oblibou britských kytarovek s pohlednými kluky v popředí, jejich koncert na Pohodě byl natřískaný jakoby šlo o největší hvězdu line-upu. Zpěvák Luke Pritchard vůbec nevypadal na to, že před dvěma dny stál na stagi festivalu Rock For People, kde došlo k přerušení jejich koncertu, a následovala věta, která se nejspíše stane legendární: „žene se sem strašnej Mordor“.
The Kooks, Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 2012foto: Kristýna BřečkováThe Kooks Mordor přežili a jejich frontman s dobrou náladou a dostatkem humoru nejdříve absolvoval tiskovku s novináři, kde nevážně prohlásil, že příští deska jeho kapely bude hip hopová. Po odpovídání na tisíckrát položené otázky si šel užít publikum, které ho oslavovalo jako Justina Biebera. Kooks si nehrají na alternativce ani mesiáše, jsou prostě kapelou hlavně pro mladé a vůbec je tato pozice neobtěžuje. Předvedli nejoblíbenější kousky ze všech svých alb a přitáhli návštěvníky Pohody jako magnet. Určitě jim hrál do karet i fakt, že na rozdíl od předchozího večera se jejich koncert nepřekrýval se známějším jménem, jako to bylo v případě souběžnosti vystoupení Kasabian a Bat For Lashes.
The Horrors se bohužel nemohli těšit z tak velkého množství posluchačů. Na to, že šlo o jedno z nejvýraznějších jmen současné britské scény (stačí si připomenout, že jejich poslední album Skying bylo zvoleno jedničkou britských desek minulého roku čtenáři NME a podívat se na jejich koncert na Glastonbury), byl prořídlý dav až zarážející. Překrývání koncertu The Horrors a Public Enemy asi nebylo dramaturgicky úplně nejlepším tahem stejně jako umístění tohoto černého koně britské psychedelie na menší Orange stage. I přes velmi nekvalitní práci zvukaře a dlouhou cestu z Portugalska, kterou měla kapela za sebou, předvedla solidní živák, během kterého zazněly hojně skladby z poslední desky Skying. Zpěvákův hlas byl bohužel po celou dobu značně utopen, což však evidentně nebyla chyba The Horrors, ale nazvučení a závěrečná hra s vazbením byla důkazem, že kapela se nenechala vyvést z míry. Celkový dojem z jejich koncertu byl však pozitivní, a kdyby byl zvuk jen o trochu lepší, patřil by tento koncert jednoznačně k těm nejlepším úkazům letošního ročníku. (ZM)
The Horrors, Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 2012foto: Kristýna BřečkováUkrajinská dvojica Zapaska sa už predstavila na prvom jesennom vydaní festivalu, teraz si originálnym receptom kombinujúcim folk, world music, hip hop a blues s Janiným priezračným hlasom a strhujúcim Pavlom získala ešte väčší zástup tancujúcich a nadšených slovenských fanúšikov.
Dokonalou esenciou mladého Brita bol King Krule, mladučký Londýnčan, ktorý svoju ryšavú šticu aj vo večernom dusne šapitó doplnil teplákovou uniformou dnešných mladých Angličanov. Jeho hudba predstavuje tiež perfektný zážitok aktuálnej britskej scény – indie s lenivým frázovaním mladíckej frustrácie. Len 17 ročný chalan s hlbokým hlasom má myseľ aspoň dvakrát staršieho človeka a svojím melancholickým setom dokázal, že o ňom ešte budeme počuť. (MK)
Po opravdu dlouhé noci ze soboty na neděli s tradičním vítáním slunce o páté hodině ranní následoval opět čilý ruch kolem sedmé, kdy se někteří návštěvníci chystali na bohoslužbu, jež zakončovala třídenní festival. Skoro tisíc lidí odjíždělo se vstupenkou na další ročník. A nezbývá než se na něj začít těšit, protože letošní dramaturgie a organizace se opět posunula o krok dál a to v případě Pohody znamená opravdu hodně. Maximální hodnocení prestižního serveru Virtualfestivals.com je už je třešničkou na dortu. (ZM)
Přiznávám, že tímto ročníkem letošní Pohody jsem napravila velký hřích, který mě pronásledoval už dlouhou dobu. Konečně jsem se zúčastnila největšího festivalu v našich končinách s pověstí nejlepšího hudebního zážitku roku. Dramaturgie pro rok 2012 mě přesvědčila o tom, že na Pohodu se musí, i kdyby na chleba nebylo a z nebe trakače padaly. V první řadě mě překvapilo prostředí, které i přes problémy, jež mohou na takových akcích neočekávaně vzniknout, vytvářelo přátelský dojem a opravdu pohodový pocit. Mohla za to i disciplinovanost návštěvníků, kteří nelítali po letišti v opilecké agonii, a neslyšeli jste od nich pohrdavé výkřiky, že Radler je sračka pro holky, nevytvářeli chaos, chovali se zodpovědně při bouřce a trpělivě čekali na sprchy.
Možnost dostat se zcela k pódiu a dojem, jako by největší hvězdy festivalu vystupovali u vás v obýváku nebo na zahradě, potěšila velmi. Ochota a dostupnost rozhovorů s kapelami ze strany organizátorů a press centra fungovala na sto procent. Na vypsání všech kladů by nestačila kapacita tohoto boxu. Mrzí mě, že kvůli bouřce nedošlo na rozhovor s Kasabian a zklamalo mne, že jsem nemohla být svědkem ani jedné písně Bat for Lashes a tak jediná vzpomínka zůstává na její krásné šaty a úsměv, když jsem ji zahlédla v backstage před začátkem koncertu. Ale dojmy z Pohody jsou tak silné, že tato negativa se ztrácejí v prázdnotě. Od teď budu s tímto festivalem vždy počítat. (ZM)
