Třetí ročník festivalu Moody Moon Noize se v letošním roce spojil s prachatickým Vivat Vila! a symbióza obou kulturních akcí se tedy odehraje ve funkcionalistické Kralově vile. V hudební dramaturgii spojují své síly magazín Full Moon s promotérskými kolektivy Heartnoize a Mood, zatímco spolek Živá vila se v průběhu roku stará o revitalizaci budovy a pro festival připravuje doprovodné aktivity. Vivat Moody Moon Noize proběhne ve od čtvrtka do neděle 28.–31. července.

Třetí ročník volá po bilancování. Mluvíme s Moodem, Heartnoize a Full Moonem o jejich festivalu, který letos pojí síly s Vivat Vilou. „Výjimečným zážitkem bude koncert Huga Toxxxe na zahradě Kralovy vily. Kdo ví, kdy naposledy vystupoval v podobném prostředí, jestli vůbec někdy,” dodávají pořadatelé festivalu, s nimiž jsme mluvili u příležitosti třetího ročníku, který proběhne od čtvrtka do neděle 28.–31. července v bráně Šumavy.

Hudba z nejrůznějších koutů světa. Akrobaté, divadlo pro malé i velké, dílny. Colour Meeting mezi středověkými hradbami a rybníkem přivítá ve dnech 22.–23. července v Poličce hvězdu současné londýnské jazzové scény Sarathyho Korwara, kanadského postrockera Alexe Henryho Fostera, řecké Thrax Punks či polské Kosy. Pestrý průřez českou scénou představí Irena & Vojtěch Havlovi, Ventolin, Arleta, Frankie & The Deadbeats, Cotatcha Orchestra či Anna Vaverková.

Osmý ročník přehlídky především domácí alternativní scény v přírodním prostředí areálu Doubí u obce Nárameč na Třebíčsku podruhé rámuje svou dramaturgii jednotným tématem. Zatímco loni se festival zaměřil na svobodu lidských práv v souvislosti s potratovou politikou v sousedním Polsku, letos je námět mnohem širší, jde totiž o problematiku dotýkající se více či méně každého z nás. Okolojeles věnuje letošní fokus duševnímu zdraví, reaguje tak na současné vyčerpání ve společnosti, kdy se objevuje se široké spektrum úzkostí. Téma reflektuje dramaturgie v hudebním i doprovodném programu.

Transforma 2022 zachycená analogovým fotoaparátem Václava Macha – umělci, kulisy, lidé. I love Cesta. 

Tradiční pražská přehlídka hutné a invenční hudby letos oslaví třicáté výročí, když o dvou listopadových víkendech (11.–12. a 18.–19. 11) představí jména současné scény, experimentální hudbu východní Evropy, folk a světovou premiéru formace Becoming Animal in Uruk (Cindy Sharp, Massimo Pupillo a Thighpaulsandra).

V sobotu 4. června se ve Vrbně pod Pradědem ve skate parku v prostoru bývalých skláren konal již čtvrtý ročník s láskou vyfoukaného festiválku Fajfr Štýl Fest #4. A po dvou covidových letech, kdy musel probíhat v září, letos opět otevíral léto, tak jak bylo vždy původně zamýšleno.

Periferní brněnská čtvrť Obřany si už delší dobu vytváří vlastní kulturní podhoubí kolem kavárny Kafara v budově bývalé fary, kde se pravidelně odehrávají hlavně akustické koncerty, a taky Obrfestu. Dva roky odkládaný ročník se vrací do samého srdce této městské části a k řece Svitavě.

Fajfr Štýl, ač se tak od začátku prezentuje, už není jen večírek od pár kamarádů pro další kamarády. Je to jednodenní fragment třpytící se ve světle dlouhodobého procesu a rozvoje mladé kultury a současné společnosti umělecky i organizačně aktivních lidí, kteří se podporují navzájem. Cítím to pokaždé, když při sledování jediného koncertu, dramaturgie nebo celého festivalu začnu přemýšlet o tom, co se za poslední roky navzdory různým překážkám, s nimiž nebylo vůbec snadné se vyrovnat, podařilo současné generaci vytvořit.

Dvanáctý ročník Luhovaného Vincenta, který proběhne tentokrát ve dnech 23.– 26. června, zaštítí téma Přes čáru a dramaturgie tak bude ohledávat překračování hranic. Vedle obecnějšího pojetí vycházejícího z problematiky rozdělené společnosti, ať už na základě rozdílných názorů, politických idejí, genderu či náboženských přesvědčení, půjde o „narušení“ dělicí linie přímo v místě konání akce: „Luhačovice jsou někdy ostře vnímány jako dvě oddělené části – městská a lázeňská. A také my, když sestavujeme program festivalu, narážíme na limity vlastních ohledů i znalostí, stejně jako podvědomě přemýšlíme, jestli to už náhodou není ‚přes čáru‘,“ vysvětluje dramaturg Petr Knepr.