Fajfr Štýl #4 aneb vrbenské sklárny poprvé

Fajfr Štýl, ač se tak od začátku prezentuje, už není jen večírek od pár kamarádů pro další kamarády. Je to jednodenní fragment třpytící se ve světle dlouhodobého procesu a rozvoje mladé kultury a současné společnosti umělecky i organizačně aktivních lidí, kteří se podporují navzájem. Cítím to pokaždé, když při sledování jediného koncertu, dramaturgie nebo celého festivalu začnu přemýšlet o tom, co se za poslední roky navzdory různým překážkám, s nimiž nebylo vůbec snadné se vyrovnat, podařilo současné generaci vytvořit.

O několik tříd lepší zvuk, velký zásah do kvality zážitku z loňského roku byl překonán. A najednou je všechno průzračnější a více zřetelné. BR EN a REK, dvě kapely, které volí syrový způsob kytarového projevu, každá po svém – nová brněnská sestava s důrazem na texty a výpověď, obohacená o nezvyklou hru smyčcem, kterou si Šimon Podrazil osvojil už ve svém Tryu, a instrumentální smršť bez potřeby slov z rukou českobudějovických.

Hřeb večera? Bylo jich víc, jen Shallov prostě odzbrojili brutální rovnováhou mezi krystalicky čistými, rozvážnými údery bicích, rozjímavými riffy a drásajícím zpěvem, sebejistým snad ve všech screamových polohách.

Experimentální Sítě, žánrově těžko uchopitelní Orient a taky hutně zeefektovaný disco punk Frau Zwei, to vše bylo ještě ke slyšení až do závěru večera s audiovizuálním, minimalistickým technem dua Lowmoe, zase o kus blíže k vystoupení, které by hravě obstálo na elektronických stagích i velkých evropských festivalů.

Odjíždím s pocitem, že takhle silnou, nápaditou a umělecky i zvukově schopnou scénu, jsme neměli nikdy předtím. (ZM)

Fajfr Štýl Fest #4, Vrbno pod Pradědem – areál bývalé sklárny, 4. 6. 22