Tak dlouho na scéně, přitom nepřestává překvapovat. Závěrečný program patnáctého ročníku festivalu Lunchmeat nás znovu zavedl do Veletržního Paláce, tentokrát ovšem lákal nejen na hlavní program, ale i venkovní stage a několik odborných diskuzí.

Sešel z obdělávaného kraje a zamířil do stinného lesa, kde se kroutila tmavá a chladná cesta zahalená obrovským kapradím a stromy tam byly obrostlé šedivým mechem připomínajícím vlasy čarodějnice. Galerie z festival Beseda v Tasově u Veselí.

Suita pro glockenspiel, akustickou kytaru a kovové perkuse – to je loni vydané dílo Jojoni tria Ensemble 0, které distribuoval label Crammed Discs. V souboru se od jeho vzniku v roce 2004 vystřídalo mnoho hudebníků a hudebnic z celého světa, jako trio ve složení iniciátorů Sylvaina Chauveaua (zvonkohra, akustická kytara), Stéphana Garina (perkuse, sklenice s vodou – glockenspiel) a kytaristy Joëla Méraha však vydali zatím dvě studiová alba. Tím druhým je právě Jojoni, na kterém pracovali čtyři dlouhé roky, částečně i kvůli geografické vzdálenosti členů tria, z nichž každý žije na jiném místě.

Přiznávám, že tak trochu kavárenská elektronika v rytmech groove není druh hudby, který by mě obvykle přiměl po dlouhém dni a při široké nabídce hudebních akcí vyrazit na koncert. A u obou sestav, které se ten večer představily, byl začátek skutečně velmi pozvolný a minimalistický (zde pouze v metaforickém smyslu, nikoliv odkazující na legendy tohoto kompozičního stylu), až k banální jednoduchosti. Hudební schopnosti a muzikalita jazzového střihu, tedy spontánně improvizačního bez velkých gest a pompéznosti, vyplynula až zhruba v polovině setu dánského dua Svaneborg Kardyb.