To, co vzniklo jako nápad vrátit se ke koncertu, který z dob pandemie existoval pouze v online prostoru, se proměnilo v „almost” další plnohodnotný ročník Konektivu. „Velký dík patří hidingseason a Nikol Štrobachové za to, že vstoupily do hry a připojily se k veteránům Konektiv Night Vol. III Mikuláši Hamerlovi a Doře Orin Rodriguez, kteří obšťastnili naše uši neotřelými zvuky. Děkujeme Andreovi Rottinovi a Natálii Plevákové, kteří nakonec jako jediné původní duo z roku 2020 přijalo výzvu s čerstvým nadšením a předvedly zcela jiný set, než jaký byl streamován v roce 2020,” vzkázali pořadatelé, kteří zároveň zvou na Konektiv Night Vol. VII v Alfrédu ve dvoře 6. listopadu 2024.

Softspot. Ekvivalent kovu a plyše, jak uvádí brněnský klub Kabinet Múz, jsou a budou komponované večery kombinující současné – především z elektroniky vycházející – hudební žánry od různých podob popu, klubové hudby přes rap až k experimentálnímu folku. 

Toto byl pro mne prosinec, plný desek lehce skrytých ve stínu konce roku. Knot začíná hořet u noisu z tuzemska a Slovenska, pokračuje přes řadu elektronických diamantů, dohoří až k příjemné vlně zamilované desky a r&b a vyhasne u desky inspirované andskou a peruánskou kulturou. Šťastný nový rok.

Předposlední měsíc donesl obrovské zahlcení, a přesto byla selekce dost obtížná. Do uší a pod kůži se mi usadily počiny barevného rapu, ambientních experimentů, průtrž tanečních EPéček, přepadající lavina UK počinů, ve kterých až nějak podezřele vyčnívá Bristol a v neposlední řadě mi listopad přinesl i mou desku roku. 

Svérázy se klubou na povrch. Energetické kytary, pohádkové rapové album, vlastně celkově spousta rapu, Ross z přátel a hned několik písničkářských perliček, to celé obohaceno ještě o současné formy jazzu a kompozice se saxíkem.
PS: prodá mi někdo ten vinyl od Nichiho? Myslím to vážně. 

Masivní lavina elektronické lávy a pár útesů, na kterých ještě znějí kytary, tak se mi jevilo září. Kde se neprotlačil chlad a nezahnal všechny na sály klubů do temna a dusna, hřejí ještě poslední záblesky vzdalujícího se slunce a k oběma těmto situacím mi září přináší doplňující soundtrack. 

Dva měsíce, už přirozeně spojeny do sebe, se zrcadlí v rozmanitosti. Hudba se v tomto období chová jako počasí. Křehkost motýlích křídel, hybridní stvoření, rozpadlé popiny, groovem prorostlé kytary a Salvation mountain elektroniky.

Tento měsíc se lehce umírnil s energickými releasy nebo spíše ty vzdušnější a uvolněnější předčily tempo a tlak. Do červnového souhrnu tipů se protlačilo hned několik sólo projektů hráčů z velkých, zaběhnutých kolosů servírujících hudební porci sebe samých.

Se slunečními paprsky prozařuje i energie do nových nahrávek, všichni chtějí hrát, všichni chtějí tančit. Živelnost skrze celé spektrum žánrů se prořezává na povrch, po dlouhé době prašné vrstvy na chuti bezstarostně si užívat – rosa se ráno ohřeje sluncem. 

Duben, z mého pohledu postavený na velkých deskách, mi přinesl naprosté minimum nových objevů, jednalo se tedy spíše o ujištění pozic již známých tváří. Necítím se ale ochuzen, každý z nich je přímou skobou do mé hory hudební knihovny.