Slovenská Pohoda se jako jedna z mála soustředí na vizuální stránku výstupů, když přenáší dění na pódiu tak trochu jinak. Zachycení umělci a jejich tvorba je zpravidla interpretována světly, jejich vystoupení jsou leckdy doprovázena projekcemi, ale na Pohodě je pokřiven ještě přímý přenos.

Na slovo nostalgie zaznívající ze všech stran a které mi evokuje citově objemný kýč v perspektivě uvězněné ve skleněném akváriu jsem alergická už několik let. Přesto jsem nenašla lepší výraz, kterým bych letošní 20. ročník zvládla uchopit. Ne, opravdu mi nekanuly slzy, když jsem se spolu s několikaletými pracovníky Pohody v mírné opojenosti vlnila na dj set Michala Kaščáka, který jsem pracovně pojmenovala „Kaščákův DJ sen”. Přesto mi jakožto letitému návštěvníkovi festivalu navodil kouzelný start v podobě mixu svých oblíbených interpretů, kteří na Pohodě do letošního ročníku vystupovali. 

Dvacátý ročník trenčínského hudebního festivalu proběhl jako vždy ve druhé půli prvního červencového týdne. Na své druhé kulatiny si Pohoda připravila hvězdný program složený z velkých jmen zahraničního formátu (The Prodigy, Parov Stelar, PJ Harvey, Sigur Rós, Odesza, James Blake, Flying Lotus, Poliça,...) i ze špičkových interpretů z Česka či Slovenska (Midi Lidi, Zrní + Janáčkova Filharmonie, The Ills, Never Sol,...). Sluncem zalité letiště, přátelská atmosféra, spousta dobrého jídla a pití a především výborná hudba. Takhle lze prezentovat Pohodu 2016.

„Skvělý line-up,“ poznamenává James Blake v malé budce press centra, kam se přišel osobně podívat za novináři a navzdory své nechuti k rozhovorům s námi strávil dobrou tři čtvrtě hodinku. „Slavíme dvacetileté výročí, tak jsme se museli snažit,“ odpovídá šéf PR Tono Repka a zní to jako komediální gag, když vezmeme v úvahu, jaké zářezy v line-upu má Pohoda z minulosti.

Včerejším večerem s uhrančivou PJ Harvey započal každoroční slovenský festivalový svátek, kterému letos vévodí jména jako Sigur Rós, James Blake nebo Flying Lotus. Žhavit pódium dnes bude nejen horoucí slunce, které nás tu od rána provází, ale také newoyrský mistr slam poetry i velmi angažovaný hudebník Saul Williams. Jeho výstup na Pohodě si rozhodně nenecháme ujít.

Neobhajuje akademickou poezii, slam poetry ani hip hop. Saul Williams je ofenzivní, aniž by provokoval. Newyorčan, kterému není lhostejné, co se děje ve světě a celé společnosti, od mládí rozvíjel svůj talent skrze dramatickou tvorbu, četl Shakespeara a hrál divadlo, aby ve čtyřiadvaceti letech uspěl jako slamový básník v Nuyorican Poets Cafe. Zahrál si v několika filmech (v roce 1998 ztvárnil hlavní roli v nezávislém snímku Slam v režii Marka Levina, ten poté uspěl na festivalech v Sundance i Cannes). Dosud vydal několik básnických sbírek a pět studiových alb, na nichž spojuje svou politickou angažovanost, literární talent a hudební cítění, jež prošlo vývojem od rapování s těžkými kytarovými riffy přes nepřeslechnutelnou produkci Trenta Reznora až k multižánrové koncepční desce, která sebevědomě a s jasným posláním vstupuje do sféry populárního hip hopu. 

Saul Williams je jedním z těch jmen, za kterým se vyplatí vyrazit i letos na slovenskou Pohodu. Nejen hvězda slam poetry a herec, ale také zkušený hudebník, rapper a performer loni vydal vysoce ceněnou desku MartyrLoserKing a k singlu Burundi přizval  Emily Kokal z Warpaint. Podobně jako Young Fathers pracuje Williams se společensky závažnými tématy celou škálou vyjadřovacích prostředků, oproštěn od pozérství, v hip hopu mnohdy kralujícím.

Jak zareagovat na ztrátu letitého hlavního sponzora? Oznámit interpreta za všechny peníze. Do Trenčína totiž zavítá PJ Harvey, osobitá artrocková básnířka, dáma, které už několik let leží (nejen) Británie u nohou. Polly Jean sice už čtyři roky nevydala žádnou desku a věnovala se spíše literatuře, to se však již brzy pravděpodobně změní.