Foto: Pohoda 2016, Trenčín – letiště, 7.–10. 7. 16 (2. díl)

Slovenský festival Pohoda se jako jeden z mála soustředí na vizuální stránku výstupů, když přenáší dění na pódiu tak trochu jinak. Zachycení umělci a jejich tvorba je zpravidla interpretována světly, jejich vystoupení jsou leckdy doprovázena projekcemi, ale na Pohodě je pokřiven ještě přímý přenos. Jejich tělo je rozděleno na pixely, pixely na jednotlivé body, body jsou vyskládány do několika tabulí. Jejich postava dosahuje nadživotní velikosti v úctihodné výšce. Záběr jednoho kameramana přechází v záběr druhý jiného, prázdná místa chvílemi zdvojených expozic mohou dokreslit vizuály dodané umělcem. Není samozřejmé, zda se má člověk stát posluchačem, divákem, nebo být obé najednou, jestli se soustředit na pódium, na svou mysl, nebo na mýtické projekce. Během hledání chyb či interpretace přiblížené semínko vyznívá z dálky jako optický problém moaré, z té nadbytečné záře mohou bolet oči, několik metrů se redukuje na několik tisíců pixelů. Na AlterEchu na tisíc jeden. Plenta dělící návštěvníka od vystupujícího je tenká a zdánlivě průsvitná, zastírá realitu simulací.