Neobhajuje akademickou poezii, slam poetry ani hip hop. Saul Williams je ofenzivní, aniž by provokoval. Newyorčan, kterému není lhostejné, co se děje ve světě a celé společnosti, od mládí rozvíjel svůj talent skrze dramatickou tvorbu, četl Shakespeara a hrál divadlo, aby ve čtyřiadvaceti letech uspěl jako slamový básník v Nuyorican Poets Cafe. Zahrál si v několika filmech (v roce 1998 ztvárnil hlavní roli v nezávislém snímku Slam v režii Marka Levina, ten poté uspěl na festivalech v Sundance i Cannes). Dosud vydal několik básnických sbírek a pět studiových alb, na nichž spojuje svou politickou angažovanost, literární talent a hudební cítění, jež prošlo vývojem od rapování s těžkými kytarovými riffy přes nepřeslechnutelnou produkci Trenta Reznora až k multižánrové koncepční desce, která sebevědomě a s jasným posláním vstupuje do sféry populárního hip hopu.
Zatímco nové album The Life of Pablo doteď kralujícího Kanye Westa zní jako soulový soundtrack k večeru u neonově osvíceného bazénku v miliardářské vile na Manhattanu, Saul Williams s prvními tóny loňské desky MartyrLoserKing rozehrává poetické drama inspirované problémy současnosti, promyšleně zabalené ve fiktivním příběhu hackera a poháněné neustále tepajícími polyrytmy, které se někdy jen jemně chvějí a zůstávají spíše v podvědomí, jindy hlasitě přitahují pozornost. Vždycky však působí na tělo jako elektronická body music a rituální tance. Mnohem blíže, než k zářivým jménům současného angažovaného popového rapu, jak ho představuje například M.I.A. nebo resuscitovanému černému hip hopu Kendricka Lamara, má Saul Williams stylově k písním z okraje společnosti, jak je notují Young Fathers. Ti chytře volí k šíření sociální kritiky tribální rytmy, soulové zpěvy připomínající gospel a skrze hudební médium rozpohybují dav vstříc poslouchání. Williams oproti nim nabral školené zkušenosti za studií v New Yorku a jeho projev kombinuje dramatický talent s přirozenou přesvědčivostí.
Think black them think gay
Think like they book say
Think like, they think like
They think like they book say
(They Think Like They Book Say)
Tak jako 60. léta byla spojována s drogovou kulturou, dnešní dobu charakterizuje podle Williamse kultura digitální. Vedle všemožných diet káže kontrolu nad duševní stravou, kterou nám servíruje politický a marketingový systém skrze média. Digitální kultura a média jsou pro něj ústředním tématem, které zhudebňuje zvukovou stylizací neustálého toku informací. Není divu, že se na svém třetím albu The Inevitable Rise and Liberation of Niggy Tardust spojil s elektro-industriálním punkerem Trentem Reznorem, jehož hudba doprovázela film The Social Network pojednávající o vzniku jedné z nejvlivnějších sociálních sítí a prakticky zpravodajského média dneška.
Woke up in the morning
High off the internet
Five million followers
Now on the internet
I own the internet
I own the internet
I own the internet
(Roach Eggs)
MartyrLoserKing se točí kolem fiktivního příběhu hackera z Burundi, jehož kariéra začala v coltanovém dolu (kde se těží matně černá ruda, která se používá pro výrobu kondenzátorů do mobilních telefonů, tabletů a notebooků). Francouzská výslovnost Martina Luthera Kinga vedla Saula k parafrázi, v níž vznikl koncept losera jako hrdiny a obětního beránka v jednom. Dávno nejde jen o fyzické martyrium či popravu, neboť virtuální realita je čím dál hmatatelnější, a tak se právě hacker stává reprezentantem boje proti systému. Jak zmiňuje pro magazín FACT, když přemítal o sebeobětování, na mysl přicházeli lidé jako Edward Snowden, Julian Assange, Chelsea Manning, „Klub 27“, nigga boys, lidé vyloučení, násilím ponižovaní. „Přemýšlel jsem taky o bílým klukovi v indie rockovém významu (I'm a loser, I'm a creep).“ Poukazuje tedy nejen na politický systém, ale i na eskapismus a uzavřenost ve vlastním kontextu. MartyrLoserKing je vlastně multimediálním projektem, k albu samotnému patří ještě série vizualizovaných básní.
Runnin' down a dark street app that got a flashlight
Nike swoosh on bare feet, Whitney Houston's crack pipe
The greatest love of all, watch me rise to watch me fall
Contemplating, rent is late in houses that I can't afford
Show my papes at Heaven's gates, they ask me for my visa
Lived a life without no hate so tell me what you need to
Question your authority, genocide and poverty
Treaties don't negate the fact you're dealing stolen property
Hacker, I'm a hacker, I'm a hacker in your hard drive
Hundred thousand dollar Tesla ripping through your hard drive
Oh, Jesus, pull the cord, seat belt, what you standing for
Buckle up, let's knuckle up and tell Mohammed bring his sword
(Burundi)
Píseň Ashes vznikla v noci, kdy zemřel Eric Garner, jedna ze známých obětí nebývalé policejní brutality. Saul se svou ženou vyběhli do ulice, kde zažili tíhu pronásledovaného protestujícího davu, reálný zážitek se tak promítl i do skladby.
Saul Williams přednáší na univerzitách, své politické názory vyjadřuje bez obalu v četných rozhovorech, hudbu však považuje za posvátný nástroj, který sám využívá jako lákavou koláž zvukových i rytmických prostředků, mluveného slova, rapu, recitace a rituálních zpěvů. Když v televizním rozhovoru pro Democracy Now! představuje ústřední singl Burundi a capella, zní to jako přirozená součást jeho odpovědí na otázky. V rámci světového turné uvidíme Saula Williamse za pár týdnů živě, v červenci totiž vystoupí na slovenské Pohodě a na Rock For People.
