Letošní Konektiv Night Vol. VII spojuje tři české hudebníky se třemi zahraničními umělci, kteří pocházejí z Palestiny, Ukrajiny a Ruska. Takové složení nutně upozorňuje na dva hlavní probíhající konflikty – válku mezi Ukrajinou a Ruskem a konflikt mezi Izraelem a Hamásem. Druhý zmíněný je čerstvější, a tudíž se mu věnuje více pozornosti, i když probíhající ruská invaze se odehrává geograficky blíž a činí tak naši rezignaci o to surreálnější. Tyto dvě války, tak blízké a přitom tak vzdálené, zdůrazňují obecnou pravdu naší doby: bleskurychlé šíření informací spojené s naší snižující se citlivostí. Naše každodenní scrollování je stále více protkané hrůznými výjevy, a tak je naší povinností zůstat citliví, spíše než se nechat znecitlivět.
Osobně jsem se nikdy nedokázala „přizpůsobit” děsivým obrazům války a brutality a zprávy mě natolik znepokojují, že se vědomě snažím udržet jejich příjem na minimu. Jsme ale příliš propojení na to, abychom se zcela odstřihli od povědomí o tom, co se ve světě děje – možná to, společně s podvědomým kolektivním pocitem bezmoci, je vysvětlením tichého pocitu hrůzy a úzkosti, který prosakuje do našich životů. Co můžeme udělat, abychom nejen čelili, ale nejlépe i zastavili hrůzy jako je genocida v Gaze? Můžeme vůbec něco udělat?
Na letošní Konektiv Night jsme chtěli mít zastoupeného palestinského hudebníka. Tím se stal Husam Abed, který představí nové vystoupení ve spolupráci s Adrianou Vančovou alias timmi. Naši další dva zahraniční umělci, Jurij Nikelsky a Iana Korelova alias rlung, pocházejí z Ukrajiny, respektive z Ruska. Na Jurije mě upozornil účastník jednoho z jamů, kterých se Jurij tak nadšeně účastní, a nadšení, s jakým byl popisován jeho kufřík neobvyklých a unikátních dřevěných dechových nástrojů, vzbudilo můj zájem. Co se týče rlung, její hudbu jsem slyšela před dvěma lety při prohlížení programu vršovické Petrohradské. Její album nontemporary mě oslovilo svou osobitou a disonantní poetikou a od té doby jsem její hudbu nedokázala dostat z hlavy.
Konektiv Night Vol. VII tedy představuje vědomě politický lineup, který obrací naši pozornost zpět k těmto dvěma hrůzným konfliktům, znovuzdůrazňující důvod vzniku Konektiv Nights – ukázat, že naše síla spočívá v pospolitosti, nikoli v oddělenosti, kterou xenofobní postoje prosazují ze strachu z neznámého. Všichni balancujeme na hraně, ale záleží na nás, přes jakou hranu se chystáme přepadnout a jak se s tím vypořádáme – společně, nebo odděleně?
Pro Husama Abeda, loutkáře, divadelního režiséra a hudebníka, je odpovědí jednoznačně možnost první a prostředkem k tomu je pro něj umění, zejména divadlo. Husam se ve své divadelní tvorbě zabývá osobními i univerzálními místy zármutku, jakými jsou exil, válka, lidská krutost a každodenní boje, zejména v Dafa Puppet Theatre, které založil s maďarskou umělkyní Rekou Deak v roce 2015. Pro Husama je divadlo nástrojem sociální změny a přepisování osobních i kolektivních příběhů. Adriana Vančová maluje pomocí svého hlasu a syntezátorů vrstvy posvátnem inspirovaných a melancholických zvuků. Její sólová tvorba je krajinou pro postavy oživované Husamovou loutnou, oudem, do které mohou vstoupit a rozehrát své individuální i kolektivní příběhy. Husam a timmi si také dobře rozumí v rozsahu svých aktivit, které spojují lidi v umění, Husam skrze divadlo a timmi skrze svůj label Řehole a její DIY festival Řehole pod širákem. Takové umělecké iniciativní platformy jsou důležitými a zásadními prostory pro diskuzi a změnu tím, že poskytují intimní prostředí, kde mohou být lidé zranitelní, bezpečné prostory pro vyjádření názorů a společné hledání cest k jednání.
Annu Romanovskou jsem objevila skrze trio Romanovská, Tichý, Hrubý, kde Anna hraje nejen na housle, ale také na koto. Byl to právě tento krásný, tradiční třináctistrunný japonský nástroj, který mě zaujal. Rlung si mě získala svým debutovým albem nontemporary, temnou cestou průmyslovým územím plným spletitých výšek i hlubek. V pečlivě konstruovaných vrstvách tvořených rlung slibují oživení momenty Aniny volné hry a improvizace, když se společně orientují v temnotě a přinášejí trochu zoufale potřebného světla.
Jan Kašpar alias Obelisk of Light je už dlouho stálicí ambientní a dronové scény. V poslední době mě zaujal posun v jeho tvorbě – od ambientních kytarových dronů k současným dekonstruovaným a experimentálním vystoupením. Obelisk of Light zpracovává zvuk na další úroveň, v níž by přirozené tóny etnických dřevěných dechových nástrojů Jurije mohly být buď osvěžující odbočkou, nebo příležitostí k ještě přísnější dekonstrukci a přeformulování.
Přijďte 6. 11. do Alfréda ve dvoře zažít v premiéře, jakou podobu tyto nové spolupráce naberou, a nechte je být pozvánkou k tomu, abychom zůstali přítomní a vnímaví k dění v našem propojeném světě.
Autorka je spoluorganizátorkou Konektivu.
Pod článkem následuje galerie z jednotlivých zkoušení na letošní ročník.
Konektiv Vol. VII, Praha – Alfréd ve dvoře, 6. 11. 24
Konektiv Vol. VII, Brno – Terén, 8. 12. 24
Konektiv Vol. VII, Hradec Králové – Divadlo Drak, 13. 12. 24
