Festiválek Okolojeles situovaný do krásného areálu, obklopeného lesem a rybníkem u Náramče v blízkosti Třebíče, se letos konal po sedmé. Já jsem na něm byl poprvé před třemi lety a již tehdy jsem si ho zamiloval, tedy nemohl chybět v mém kalendáři ani letos.
V osudný pátek (16. 7.) odpoledne jsem dorazil na místo, rozbil stan a přesunul se ze stanového městečka ke stánku pro pivo. A jak jsem tam s tím pivem v ruce stál, rozhlížel se a sledoval cvrkot související s přípravou vystoupení prvních účinkujících a postupně přicházející návštěvníky akce, tak ze mne všechno spadlo a normálně mě prostoupila radost. Stál jsem tam, usmíval se jako debil a říkal si: Marku, je to tady, zase tě čekají dva dny plné pohody, skvělé muziky a příjemných lidí. A to vše se naplnilo.
Okolojeles však není jen a pouze o koncertech, vyznačuje se i různými zajímavými přesahy, které reflektují aktuální dění nebo politická témata. Tím letošním průnikem bylo motto „Každý inny, vszyczy równi“ a solidarita s Polskem. Po hudební stránce Polsko reprezentovaly dva projekty. V pátek zahrála písničkářka Paulina Dudek vystupující pod jménem The Pau, která pouze s elektrickou kytarou a kapelou nahranou v mobilu produkuje přímočarý punk. Občas víc křik než zpěv, rozskřípaný zvuk à la Sonic Youth a místy až tanečně našláplé podklady. Siksa pak v sobotu uhranula malou stage ve stanu mrazivou hypnotickou performancí plnou vzteku, frustrací i bezmoci, při které si vystačila jen s basákem, foukací harmonikou a slovy. Z nehudebního programu mohu zmínit třeba besedu se zástupci organizace Ciocia Czesia, jež zprostředkovává polským ženám potraty v České republice.
Pokud bych se měl věnovat zbytku hudební dramaturgie, tak byla hodně o kontrastech, což se ukázalo již s prvními dvěma účinkujícími na hlavním pódiu, kteří festival otevřeli. Novou brněnskou skupinu MMNK, která originálně míchá žánry a vaří z nich fresh spicy směs plnou nihilismu a černého humoru (kdysi jsem o jejich muzice napsal, že to je jako kdyby Rage Against the Machine hráli punk říznutý Public Enemy), vystřídala éterická Moonshye – písničkářský objev roku. Na stagi obklopená kapelou – ve svých hlubokých a magických písních hledala krásu lidské duše prostřednictvím symbolů z přírody. A tak to vlastně celé pokračovalo. Upřímného folkaře, který si říká Člověk krve, následovalo přímočaré dívčí trio Bibione, po expresivně math-rockové kapele Chief Bromden zase stan ovládla křehká až plachá experimentální raperka Arleta, jež se nebojí silných slov a nepříjemných pravd...
Bylo toho prostě hodně a bylo to velmi pestré. Nechybělo syrově bluesové písničkářství Jana Fice, snový dream-pop Billow, energický disco punk, který produkoval nezastavitelný kulomet Ctib, ani elektronika v podání Aid Kida anebo GTA Sound System. Překvapením pro mě byla nová slovensko-česká skupina Obligatne, což je songwriterka, kytaristka a zpěvačka Kristína Mindová, vystupující s groovy rytmickou sekcí. Za nejzábavnější a nejsvobodnější set festivalu jsem ale považoval to, co předvedla pražská úderka Kurvy Češi. Přiměla publikum k moshpitu, kterého se nemohl nezúčastnit zpěvák kapely.
I přes patrnou počáteční obezřetnost a nejistotu účastníků festivalu, kteří jako by si po všech těch dlouhých lockdownech nemohli vzpomenout na život a svobodu před nimi, proběhl celý víkend bez větších problémů. Postupem času to spadlo ze všech, a přestože podstatná část soboty propršela, všichni si akci užívali plnými doušky. Okolojeles se opět stal místem žánrové rozmanitosti, sounáležitosti a radosti, ale i místem k zamyšlení.
