Brána k rozšířenému vnímání hudby: Room40 a Sylvain Chauveau na festivale Spectaculare

Lawrence English, DOX, Spectaculare 2015 Lawrence English, DOX, Spectaculare 2015 Nikola Ivanov

Lawrence English, DOX, Spectaculare 2015, foto Nikola Ivanov Lawrence English, DOX, Spectaculare 2015foto: Nikola Ivanov

Spectaculare 2015 - reportáže: 1. část | 2. část | 3. část

Nový pražský festival Spectaculare zaměřený především na hudební, zvukové a vizuální současné umění se ve svém druhém ročníku rozšířil do časového úseku téměř tří týdnů. A po roce se Centrem současného umění DOX opět rozezněly ambientní plochy a drones, které se při zahajovacím vystoupení Australana Johna Chantlera občas transformovaly až do drtivého abstraktního hluku. Loni stejné místo obklopily kytarové experimenty Christiana Fennesze a infrazvuky Marsena Julese a celý večer byl plný konkrétních obrazů a fotografií. Přehlídka labelu Room40, který přijel oslavit patnáctiletou existenci se svým zakladatelem Lawrencem Englishem, byla z hlediska vizuálů mnohem intimnější. John Chantler ještě využil plátna pro demonstraci svého přístupu k hudbě a zvukům jako k živoucímu organismu a s abstraktními, ale rytmicky zcela synchronizovanými obrazy tak audiovizuální zcela sjednotil. Rakušan Heinz Riegler už však soustředil pozornost hlavně na detailní práci s kytarou, která vstupovala do rozprostřeného zvuku drones. Celou tuto tónovou koláž pak vizuálně doplňovaly jen nepatrné stíny v pozadí.

Lawrence English je hudebníkem, experimentátorem, ale také majitelem labelu Room40, organizátorem a bez nadsázky zvukovým badatelem. V Praze před svým večerním koncertem několika zájemcům vyprávěl o svých začátcích v roli hudebního vydavatele a mluvil také o práci s terénními nahrávkami (field recordings) na přidruženém workshopu. „Hudba (tóny) a zvuk (se vším, co ho tvoří) jsou pro mě na stejné úrovni,“ takto uvedl svůj přístup k tvorbě a definoval důležitou podmínku k novému způsobu percepce. „Když pořídím nahrávku v terénu, tak vždy poté, co si ji znovu poslechnu, nacházím nové a nové zvuky, které jsem předtím nezaznamenal.“ Lawrencovy nahrávky zvuků Země a života na ní díky transformaci přes mikrofon nabízejí docela jiný a proměněný způsob vnímání hlasu ptáků či okolní přírody. Není to ani tak konstrukcí lidského ucha, jako spíše individuálním kontextem vnímání, který se odehrává v mozku každého člověka. Terénní nahrávka dokáže znovu reprodukovat zvuk v úplnosti, navíc se zdůrazněním některých specifických frekvencí, a osvobodit tak posluchače od selektivního vnímání konkrétních zvuků vycházejících z jeho osobních kontextů a asociací. Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jak byste vnímali svět, kdyby vám někdo vymazal paměť, field recordings jsou fascinujícím experimentem, jak se otevřít znění světa a překročit hranice svého obvyklého myšlení, jež ovlivňuje i naše vnímání.

Lawrence English, DOX, Spectaculare 2015, foto Nikola Ivanov Lawrence English, DOX, Spectaculare 2015foto: Nikola Ivanov

Koncert Lawrence Englishe, jenž první hudební večer festivalu uzavíral, se však orientoval více na jeho hudební tvorbu, která je propojena i s field recordings, ale nové album Wilderness of Mirrors je inspirováno také shoegazem a noisem. Navzdory tomu jeho hudební vystoupení mělo spíše meditativní charakter a bylo mnohem klidnější a intimnější než audiovizuální divočina Johna Chantlera a epické plochy zdobené melodickými motivy Heinze Rieglera. Kromě poslední Lawrencovy studiové nahrávky zazněly i skladby z jeho tři roky starého alba The Peregrine, zhudebněné non fikční knihy J. A. Bakera. Lawrence byl tímto dílem zcela okouzlen a inovativní způsob zacházení s jazykem, pro něž kniha zaměřená na přírodní tematiku získala věhlas, si dle jeho slov přímo říkal o hudební zpracování.

Clarinet Factory+Petr Nikl, Chrám u Salvátora, Spectaculare 2015, foto Michal Hradecký Clarinet Factory+Petr Nikl, Chrám u Salvátora, Spectaculare 2015foto: Michal Hradecký

Páteční večer festivalu Spectaculare patřil českému kvartetu Clarinet Factory s perkusionistou Alanem Vitoušem a intermediálním umělcem Petrem Niklem. Hlavním hudebním hostem však byl francouzský skladatel nyní žijící v Belgii Sylvain Chauveau. Pro oba koncerty vybrali organizátoři zcela jedinečný prostor, který jim dodal jakýsi čtvrtý rozměr. Chrám u Salvátora blízko Staroměstského náměstí, významná pražská evangelická památka, posloužil jako dějiště performance projektu Hudba z ticha. Hudebně Clarinet Factory balancují na pomezí ambientu, minimalismu a jazzové improvizace a jejich tvorba by sama o sobě na velkém koncertním pódiu tolik neobstála, ale právě jejich nový projekt, který živě vytváří spolu s Petrem Niklem, plně využívá i nehudebních možností výrazu (tzv. site-specific performance vytvořené na míru místu konání). Vlastně projekce na strop chrámu vznikající nikoliv na počítači, ale s pomocí světel a různých rekvizit, ať už umělých nebo přírodních jako byl písek či voda, synchronizované s hudbou, měly blízko ke specifickému druhu cirkusu. Šlo o audiovizuální show postavenou na různých atrakcích, které měly v sobě tu skrytou touhu pobavit a možná i trochu ohromit. Jakkoliv tato charakteristika může vyznívat negativně, Clarinet Factory s projektem Hudba z ticha předvádějí více show než koncert a jejich úlohu chápu v popularizaci jiné, tedy ne prvoplánově popové hudby. Sami se určitě takové úloze vůbec nebrání, i v rámci festivalu Spectaculare vedli workshop pro rodiny s dětmi, což je cílová skupina vyžadující i zábavný přístup, a jejich vystoupení v chrámu rozptýlilo diváky, které čekalo už jen rozjímání nad snovými skladbami Sylvaina Chauveau.

Sylvain Chauveau, Chrám u Salvátora, Spectaculare 2015, foto Michal Hradecký Sylvain Chauveau, Chrám u Salvátora, Spectaculare 2015foto: Michal Hradecký

Rovněž francouzskému skladateli evangelický chrám přišel vhod, na svém workshopu se svěřil, že rád vytváří „tichou“ hudbu, ostatně zkoumáním ticha se zabýval i na svém minialbu S. V chrámu se jeho hudba tiše linula obrovským prostorem, občas přerušená sentimentálně znějícím polo-recitovaným zpěvem. Takové „minimalistické“ aranžmá s poeticky narativním vokálem nutně vedlo posluchače do jeho osobních světů. Bylo těžké se v takovém prostředí, obklopeni uvnitř trochu chladnou a historicky bohatou stavbou, soustředit na hudbu a její jednoduchost. Tak právě tento koncert na mě působil snad až nejvíce terapeutickým účinkem. Sylvain má podobné hlasové zabarvení jako Dave Gahan a akustické coververze Depeche Mode koneckonců také patří do jeho dřívějšího repertoáru. Místy mi tato asociace přišla až trochu na obtíž, ale zase bylo docela experimentálním zážitkem přeskakovat mezi osobním světem rozšířeným a prohloubeným atmosférickými drones a návratem do reality při vokálních vstupech hudebníka, který projektoval svůj vlastní svět. Příjemnou změnou byla skladba Vltava, kterou na základních melodiích té Smetanovy nahráli Clarinet Factory a Sylvain Chauveau ji zremixoval pro jejich výběrové album Worx & Reworx.

Workshop se Sylvainem Chauveau, Spectaculare 2015, foto Michal Hradecký Workshop se Sylvainem Chauveau, Spectaculare 2015foto: Michal Hradecký

Na zmíněném workshopu Sylvain odhalil, jakým způsobem pracuje s drones a jak je vytváří. Na vysvětlenou: drone je trvale držený tón, který zní po celou skladbu a v takovéto podobě se používal v hudbě již ve starověku a u některých klasických skladatelů. V moderní hudbě 20. století s drone music nejvýrazněji pracoval americký minimalista La Monte Young, zároveň je to rozšířená hudební technika v elektronické hudbě. Sylvain představil své koncertní harmonium, které koupil v Indii za pár stovek. Způsob, jakým se vytváří drone, vypadá docela jednoduše, ale v praxi to samozřejmě zase tak snadné není. Vše začne třeba tím, že zahrajete na harmonium tři tóny, které zní jako začátek skladby od Kraftwerk a pak následuje formování a doslova „malba“ dronu na počítači, kdy z něj můžete utvořit tonálně znějící zvukovou koláž, která připomíná The Velvet Underground. A zní, jako by ji hrál celý orchestr. Výsledek asi půlhodinového snažení čtyř muzikantů založený právě na třech počátečních tónech Sylvainova harmonia si můžete poslechnout níže.

Autor nahrávky: Jan Kruml

Festival Spectaculare zdaleka není u konce, tento týden probíhají projekce hudebních koncertů a dokumentů v kinech Bio Oko a Světozor a v Paláci Akropolis nás čeká přehlídka současné elektroniky, např. showcase berlínského labelu Monkeytown nebo anglický producent Throwing Snow. Ve čtvrtek 29. ledna vystoupí zakladatelka skotských Hidden Orchestra, klavíristka a houslistka Poppy Acroyd. Podrobnější program sledujte tady.

Spectaculare 2015:

Showcase Room40: John Chantler, Heinz Riegler, Lawrence English, Praha – Centrum současného umění DOX, 22. 1. 15

Clarinet Factory+Alan Vitouš+Petr Nikl: Hudba z ticha+Sylvain Chauveau, Praha – Chrám u Salvátora, 23. 1. 15

Spectaculare 2015 - reportáže: 1. část | 2. část | 3. část
       

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.