Pátek na pátém ročníku Chee Chaaku na ostravském provoze Hlubina, v obklopení industriálu Dolní oblasti Vítkovic, začal pěkně zvostra – žádný mazleníčko, jedna sypačka za druhou: DNO, Hibakusha, punkoví Torpur… Všude známý tváře, cítím se tady víc než dobře. Chee Chaak 2018.
Zpestřením je bilej kluk, beaty měl dobrý, ale jeho rap mě moc nebral. Inau, to zase bylo něco na pomezí rapu a recitace na nové plážové stagei. V kavárně Maryčka se s malým Míšou klasicky hraje Tekken, zároveň je uvnitř k vidění výstava It's ok to be Popgay Jakuba Adamce a Mariuse Konvoje aka I Love 69 Popgeju – i výtvarno si najde na Chee Chaaku svý místo.
Battly se tentokrát neodehrály ve vypuštěné kašně (škoda!), ale na betonovým plácku pod stanem s jídlem. Kulma proti Brünner Todesmarsch, pro mě jednoznačně vítězí Kulma s neuvěřitelnou Martou v čele s mikrofonem, je to Žena s velkým Ž. Hřeb večera? Určitě Ctib. To, co předvádí na stagei byste do učitele z Rožnova pod Radhoštěm nejspíš neřekli. Discoegopunk je naprosto výživný, zpěv jde ruku v ruce s ulítlými tanečky à la surikata, prostě baví! Vše zakončuje Enchanted Lands, byla jsem zvědavá, slyším a vidím poprvý naživo a je to jako z nahrávek, nenadchla ani neurazila, spíš vyčítám sama sobě, že jsem se na stavěné zvukové koláže s jemnými změnami nedokázala víc soustředit.
Sobotní dopoledne je nelítostné, výheň jakou jsem letos ještě nezažila, žhne vše živé i neživé. K snídani dávám film Za uhelnou oponou o činnosti environmentálního hnutí Limity jsme my. Čekám klasickej eko-aktivistickej dokument, ale jsem příjemně překvapena – film je pojat spíš výtvarně, krásný vizuál s výborným zvukem. Po poledni vyráží skupinka lidí na komentovanou prohlídku osady Bedřiška, jejichž obyvatelům hrozí ze strany ostravské radnice vystěhování. Má to tu rodinnou atmosféru, taková vesnička, člověk by pomalu řekl, že není v Ostravě. Ke konci prohlídky většina lidí klesá k zemi, vedro je fakt nesnesitelný. Zakončuje to Hledání alias mladej kluk s akustickou kytarou. Dávám jen jednu písničku, hlad mě nutí jet zpátky.
Jídlo je tady mimochodem skvostné, na vege hot dog vzpomínám se slinami. Sobotní hudební program otvírají Swimming Sloth a já jsem nadšena, hudbu tohoto typu jsem začala poslouchat a mít ráda pár let zpátky právě díky číčák people. Psychedelický krautrock, masáž pro uši a aby ne – superkapelu tvoří členové At Bona Fide, Mancuso, Kangaroos in Austria a Kvan s nejkrásnější kytarou široko daleko. Povodí Ohře taky parádní záležitost, pořádnej rokenrol, zpěvák Sisi dělá dobrou show, dal do toho vše, je tý hudbě oddanej a má energie na rozdávání. Ale já stejně většinu času koukala na kytaristův cigar box. Battle Stolen Kidneys versus Nikander je dost ostrej, ze screamování slečny z Nikander mě bolelo v krku = nářez, na mě až moc. Na kapelu YC-CY pogo, hurá, zpěvák mezi lidmi, uvolněný, zároveň naléhavý. V0NT předvádí temný elektro v neprostupné mlze a maskách, tak to mám ráda, je z toho cítit zlost a zloba. Synťáky a samplery, ale taky moduláry. A do toho zpěv/křik. Battle Edosh / PTAKZ /+rhing gavel versus jungiez+smrad měl dobrej hype, rapový zpestřeníčko večera, avšak, přišlo mi, nekonečný. Jiné bavili dlouho.
Večer měl pokračovat v elektronickém duchu, na slovenské duo Tittingur se čekalo nepřiměřeně dlouho a ještě k tomu jim jaksi haprovaly komply. Chvíli jsem myslela, že to je účel a součást performance, kdyby to byla chvilková záležitost, tak v pohodě, ale když už to trvalo dýl, byla jsem akorát vytočená. Každopádně nepřerušený pasáže nezněly marně.
Aurelia Trojanovska neboli stříbrný/á muž/žena byla vskutku magická postava letošního Chee Chaaku, hodně jsem koukala. Ambientní techníčko na zatažený ráníčko sedlo jako prdel na hrnec. Stejně tak Gin&Platonic, trojice DJs se střídaj, každej má svý preference, ale dohromady tvoří skvěle padnoucí celek a tancovačky na pláži neberou konce…
