Chyť mě, když to dokážeš! Shame v Praze

Konstelace hvězd toho večera nemohla být lepší. Vracím se zpět do momentu zklamání, kdy jsem zjistila, že Shame nepřijeli na Pohodu. To se odehrálo loni. Letos už přijeli, ovšem bez mojí účasti.

Někdy se prostě míjíme, ale to už se v neděli, 12. listopadu, stát nemělo. Tady se naopak všichni potkávali. Jeden z těch opravdu očekávaných koncertů se uskutečnil na Štvanici, v klubu Fuchs2. Londýňané Shame dorazili do Prahy poprvé.

Do páru k nim dramaturgie RfP přidala domácí Chief Bromden. Od prvních pokusů, skloubit jejich spletité mathrockové rytmy a noisový sound s melodiemi, zpěvem a sebereflexivními texty, přes EP Noise Forever, na němž odhalili svůj hitový potenciál, nové písně směřují k větší progresivitě a složitějším kompozičním strukturám. Pořád je v nich ale zřejmý srdeční zápal dělat hudbu právě tímto způsobem. A tak přesto, že kapela zatím zkouší sehranost v nových věcech, se kterými nechává publikum teprve se sžívat, byla v setu zřejmá i určitá lehkost. Základem této těžko dosažitelné kombinace jsou hlučné i složitěji koncipované údery bubeníka Antonína Kropáčka s vydatnou podporou zbytku kapely. Za mě jim taky nejvíce sedne pokorné vystupování bez velkých póz nebo skákání do davu. O to více koncert Chief Bromden kontrastoval s britskými hrdiny současného post-punku. Bylo v něm méně show, za to zřetelnější upřímná radost ze společného hraní právě pro přítomné publikum.

Ne že by Charlie Steen své fanoušky neměl rád. On je doslova potřeboval. Zejména třetina sálu nejblíže pódiu, byla jeho velkou, často fyzickou oporou. Všude kolem se míhala do půl těla svlečená mužská těla, nad čímž se pozastavil i zpěvák kapely. On sám zahodil košili už u druhé písně, jak je pro něj na živých akcích typické. Stagediving se brzy během setlistu, který odsýpal jak namazaný, stal skoro rutinou. Charlie se tak pouštěl i do odvážnější akrobacie, jako byl skok z balkonu na natažené ruce, které ho udržely nechat chvíli plout, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. S patřičnou silou pak držely také zpěvákovy nohy, když stál rozkročmo, podepřen pouze fanoušky v první řadě. Největší vřava se strhla pochopitelně během nejznámějšího hitu skupiny One Rizla. Shame toho však měli po třech vydaných deskách v rukávu mnohem víc a koncert neměl z hlediska repertoáru žádné slabé místo.

Navzdory rock'n'rollové drzosti a frackovitému projevu, která je zjevně nadčasová, většina sálu byla naprosto nadšená, i když udržet po celou dobu rozjetou flow mohlo stát i publikum celkem dost úsilí. Ostuda se nekonala, mise splněna.

Shame + Chief Bromden, Praha – Fuchs2, 12. 11. 23