Letošní Okolojeles pro mě začal v podstatě už když nás autobus vyhodil na odbočce u Náramče. Procházka dědinou, kterou jako bych šel včera, i když od posledního ročníku uplynul rok. „Tradiční“ zastávka v jednotě pro ledňáky a kyselé okurky na ráno a pak... zabočit kolem fotbalového hřiště a jsme na louce – ještě skoro prázdné, kde se začíná rodit to nejpohodlnější stanové městečko ze všech festivalů, co znám.

S koncem týdne 26. – 28. 7. ovládne nenápadnou obec Nárameč na Třebíčsku festival Okolojeles. Po prvotních obtížích si akce udržela druhou stage a stále se rozrůstá. V letošním programu je zastoupeno hodně projektů z Brna nebo s tímto městem nějak spjatých. O žánrovou rozmanitost ovšem opět není nouze. To samé by se dalo říct o doprovodném programu, který začíná cyklojízdou pořádanou Bike Kitchen Brno a pokračuje dokumenty z cyklu DokuVlna Radia Wave, autorským čtením, workshopem Výraz a koupáním v rybníce konče. 

Vrbno pod Pradědem, budova bývalých skláren, kterou na jednu noc oživil nultý ročník Fajfr Štýl Festu. Přijíždíme na rozžhavený vrbenský plácek, cesta z Jihlavy byla po předchozí noci na Nulté generaci hodně vyjetá. Asi půlhodiny jen stojím na jednom místě a zdravím se se samými známými tvářemi. Takovou přátelskou atmosféru jsem zažila naposledy na Pelhřimovech a dává to smysl, většina lidí tady pravidelně Pelhřimovy absolvuje. Kvůli všem těm lidem, co přicházejí, nestíhám vnímat Dannyho na venkovní stage, omluva.

Festival v rumunském Banátu se odehraje také letos v prostředí hornaté krajiny, kam tentokrát návštěvníky dopraví speciálně vypravený vlak. Kultovní festival, který se bude v malebném prostředí vesnice Eibentál konat pošesté, představí přes pětadvacet skupin. Program přitom začne záhy poté, co se poslední účastník odrazí od perónu.

V sobotu 29. dubna se ve strašnických garážích uskuteční unikátní multižánrový festival s příznačným názvem V Garážích. Kromě koncertů mladých českých kapel se mohou návštěvníci těšit na divadlo, slam poetry, filmy, polaroidovou výstavu či taneční úmění.

„Rangleklods byli kvalitním odrazovým můstkem pro započetí nového typu uměleckého zážitku. Jeden podstatný rys vlastní živé performance, který tvoří tu nejcharakterističtější část jejich osobitosti, si ale duo zachovává dlouhodobě – vzájemný dialog Pernille a Espena během vystoupení. Nejde o žádný dialog slovy, ale o všeprostupující vzájemnost v pohybech, gestech, změnách poloh a hlasů, ve střídání písní a té nevyřčené a specifické sexualitě, která ze skupiny čiší.“

Poprvé jako Rangleklods v rámci showcase festivalu Itch My Hahaha, podruhé jako Blondage. 13. prosinec patřil na Flédě popu, který sahá až na hranice své možné kvality.

Pozvolný start, dlouhý odpočítávání. Celý NoShit tým si dal záležet, abychom Patnáctku nepoznali, pomalovali na co přišli, natahali kilometry UV špagátu a rozjeli nadstandardní zázemí pro výborný start. Pak už to bylo na posádce.

Jednička NoShit byla i na Patnáctku totálně odlišná raketa. Akce, jejíž atmosférou můžete proplouvat především silnými extatickými pohyby. Po proudu směrem k parketu, naváděni pableskujícími lasery a všeprostupujícím UV zářením. Bože, už je to rok. NoShit nabírá obrátky. Zcela zaměřen na interprety živé elektronické hudby, synťákovce, eklektické modulárníky, bez pouštěčů a čudlíkářů.

Na Besedě u Bigbítu se uskutečnila přednáška o soutěži Startér Radia Wave, který od letošního roku s Besedou spolupracuje. „V čem je Startér špatný?“ ptal se moderátor Jonáš Zbořil zúčastněných. Na diskuzi na Besedě už čas nezbyl. Co špatného tedy vnímám na Startéru já?

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.