Lodní večírek perleťových dráčků

Lodní večírek perleťových dráčků

„Zdar, Aleši, jak žiješ?”

„Bolí mě zub a o tom bude ten dnešní cirkus.”

Násilník přetavuje svůj životní tah v přísné, rapové statě. Nějakou dobu jsme od něj neslyšeli novinky, sem tam se na internetu objeví lo-fi jam s panoramaty Brna nebo Prahy. Maká na nových věcech a dal je publiku ochutnat v sobotu 19. září na společném koncertě s dvojicí Edúv Syn a Žakhéles.

ATG, pobřeží, šutry na zemi a žádný šutry do voken. Not anymore. Ideální setup pro to si nechat zamotat hlavu tou nejpřísnější a nejúchylnější flow. Násilník je zpět z konopnýho ráje a servíruje své nové věci. Nečekám nic, je nejlepší v tomhle případě vůbec nic nedělat, nalít se jak Edúv syn a potácet se jak magor, když král začne střílet svý poddaný. (I Know A Girl Called) Johnny, mrštná, mastná šelma, telefon vyraženej z ruky, protože tenhle příběh musí zůstat na tomhle místě, v tuhle chvíli a po show zabalený na další podívanou v legendárním, béžovým báglu a jedný nepochopitelný hlavě. Atmosféra tuze připomíná prohýbající se most nad sjezdovkou ve Wilsonově lese, solidní aparatura umocňuje chuť zvuku však o něco líp, než JBL repráček hozenej do kýbla. Kouknu se vlevo a můj debilní úsměv říká, „Paráda, co?“, medovej úsměv vedle zase říká, „Si mislim!“.

Ty nový tracky zní parádně, je to svižný a lítá to vzduchem jak vlaštovičky z jara. Ta dikce se neuvěřitelně zabodává, tempo je nezvykle neúprosný, až se nestačím divit, že Johnyho kuřáckej režim dovoluje takovej slam a sílu. Texty se drží v obvyklým duchu, avšak jsou víc osobní, poetický a imaginativní; perleťoví dráčci se probouzejí k životu.

Jojo, tohle dokáže zaručeně promazat zarezlý kotouče zpomalenýho rapu, kterej se line jak otrávenej smrad. Názor. Proč jsou rappeři jako Šašanova Kulhal a Benzosrandias tak vynudění, když maj prachy a říkaj, jak maj super život? Tohle je zábava i bolest tryskající z jednoho holýho, lidskýho života, oddanost rapu, žádný kázání ani flex. Čirá výprava a dobrodružství. V násilníkovi je konzistence, taková záruka toho, že nezačne plácat sračky, za který by se musel stydět, protože by si jinak ustřelil palici. Vychutnávám autenticitu každýho slova, můj mozek žije zase v naději, že se objeví, vysolí ty svý dlouhatánský nohy na stůl a řekne mi, kde všude byl.

ATG: násilník, Edúv syn, Žakhelés, Praha – Altenburg 1964, 19. 9. 20

 

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.