Americký zpěvák Mark Lanegan se se po letech znovu rozhodl navštívit Prahu – tentokrát s dávkou pohřebního blues, kterou prošpikoval ódou na dánské disko či vzpomínkou na časy, kdy hudbě vládl grunge. Přikován k mikrofonu nechal svůj těžkými léty ztrápený baryton proplouvat potemnělým sálem Lucerna Music Baru, kde na jeho ponurou hru přistoupil takřka každý z přítomných.
Vraťme se však na úplný začátek; prvními účinkujícími večera byli speciální hosti, belgičtí Creature With The Atom Brain, jež zároveň také patřili mezi pomocnou sílu Laneganovy party. Kvůli zpoždění bylo již poněkud rozladěné obecenstvo rádo, že se na pódiu konečně začíná něco dít - nicméně šťáva kapele nevydržela ani do poloviny jejich kratičkého setu. Sympatické grungeové a bluesové riffy byly totiž po pár minutách nelítostně rozdrceny ve spárech laciného předhánění se o to, který z kytaristů vytasí z rukávu to nejfádnější a nejjednotvárnější sólo večera. Nutno dodat, že výsledek byl nerozhodný. A když se tahle bláznivá formule opakovala již asi podesáté, nezbývalo než s únavou vyčkávat na příchod spasitele v podobě Marka Lanegana.
Mark Lanegan, Praha, 20. 3. 12foto: Radek HruškaTen se na pódium dostal krátce před desátou a jak se dalo očekávat, jeho nástup nebyl doprovázen žádnými okázalostmi. Skromným pokynutím hlavou dal najevo vřískajícímu davu fanoušků své díky a poté se za doprovodu úvodní The Gravedigger's Song naplno ponořil do ponurého světa temných stínů, povadlých magnolií a vyhořelých měst.
Ačkoli se průměrný věk přítomných pohyboval až někde u hranice třiceti let, playlist se svým složením zaměřoval především na současnost či blízkou minulost. Kromě nálože skladeb z nové desky jsme tedy mohli slyšet i několik písní z úspěšného alba Bubblegum. Došlo však i na několik starších kousků - tím nejzářivějším byla vzpomínka na Laneganovu bývalou kapelu Screaming Trees v podobě skladby Crawlspace, jež svým hlavním riffem a zpěvovou linkou více než připomínala píseň Mockingbirds z jeho debutové sólovky. Právě Crawlspace tvořila společně s rozvernou vypalovačkou Quiver Syndrom jeden z vrcholů večera. Za velké pozitivum se dá označit také výkon kytaristy Stevena Janssense, jenž svým zjevem jako by z oka vypadl některému z hrdinů filmů režiséra Davida Lynche. Svým energickým a svěžím výkonem byl jakýmsi protipólem zpěvákova soustředěného a hypnotického představení a znamenitě se s ním na pódiu doplňoval.
Mark Lanegan, Praha, 20. 3. 12foto: Radek HruškaJestli se zdálo, že těsně před koncem základního setu docházel Laneganově bandě dech, vše bylo zapomenuto v čtvrthodinovém úseku přídavků, jenž vyvrcholil klasickou peckou Methamphetamine Blues. Těžko si představit lepší zakončení – jedině snad, že by se na doprovodné vokály připojila studiová sestava v podobě PJ Harvey a Joshe Hommea, avšak to už příliš fantazíruji. Celý set končil Mark mrazivým výkřikem I don't wanna leave this heaven so soon. A já jen mohu dodat, že doufám v též.
Mark Lanegan + Creature With The Atom Brain - Lucerna Music Bar, 20. 3. 12
