Letošní Okolojeles pro mě začal v podstatě už když nás autobus vyhodil na odbočce u Náramče. Procházka dědinou, kterou jako bych šel včera, i když od posledního ročníku uplynul rok. „Tradiční“ zastávka v jednotě pro ledňáky a kyselé okurky na ráno a pak...zabočit kolem fotbalového hřiště a jsme na louce – ještě skoro prázdné, kde se začíná rodit to nejpohodlnější stanové městečko ze všech festivalů, co znám.
Pátý ročník festivalu mezi stromy a rybníky tradičně není jen o kapelách. Přiznám se, že line-up jsem tentokrát ani pořádně nestudoval. Ne ani tak z lenosti, jako spíše z důvěry, kterou do vkládám do organizačního týmu, ale ke skupinám se ještě vratíme později. Okolojeles je totiž hlavně o vibu. Malý festival na vás už od příchodu dýchne feelingem, že jste přišli spíš jen tak s přáteli posedět do parku, dát pár piv a k tomu si třeba poslechnout nějakou hudbu nebo autorské čtení. Areál se tentokrát, aniž by ztratil na svém minimalismu, rozšířil o jednu stanovou stage, kde po celou dobu probíhala produkce od brněnského uskupení AVA a přidružených souputníků. S dekami a polštáři ideální místo na chill, přesně tak, jak to AVA umí kdekoliv zrovna vystupují.
AVA & Éter Antigravity Stagefoto: Václav MachNěkolik highlightů z pátečního programu. Díky Klukům od Dolního nádraží jsem konečně zjistil, co slýchávám a líbilo se mi z domu vedle brněnského dolního nádraží, když jedu do Prahy. Pokud něco znamená garage, je to právě směs alternativy a posthardcoru, kterou vyluzuje tahle parta, jíž vyšlo první EP minulý rok. Skvělý koncept na pomezí slz smíchu a pláče předvedl návštěvníkům Kadimír 269, jehož členové se musí, podle vlastních slov, před každou zkouškou všichni vykadit. A přesně v takové upřímnosti se celá jejich ironická palba dvojhlasého rapu, kláves a bicích odehrála. Témata: veganství, aktivismus, levice, feminismus. Jednou z věcí, na niž jsem se těšil, byla Rutka Laskier. Melodický hardcore s depresivními texty mě zaujal už z alba a na Okolojelesu v živém provedení mi jen vlil do žil ještě o něco více ledu. Přes tvrdou hudbu se před hlavní stage v tělech a duších všech ochladilo. Killiekrankie od toho, co jsem je viděl před pár lety poprvé na Flédě, jen rostou a je to dobře. Za mě tanečně nejlepší vystoupení. No a Strachkvas doplnil tanec návštěvníků i svými frenetickými pohyby. A pak už bylo, přes lákavost AVA stage, potřeba jít spát.
Kadimír 269foto: Václav MachSobota startovala pozvolna. Beseda s hnutím Limity jsme my o Klimakempu, rozhlasové dokumenty, pozdní snídaně u Ocásků, pohoda by se dala krájet. Solidně se předvedla alternativní psychedelie Šamanovo zboží. Rovněž se stala poměrně bizarní situace, kdy nepřijela rapová skupina Vneumicky, na niž se spousta návštěvníků včetně mě těšila. Nahradil ji Tibor Vocásek alias TVL, který otevíral i minulý ročník. K překvapení všech svým tanečním setem v jurtě rozhýbal snad nejvíce lidí během celého festivalu, za bílého dne, jako rychlá náhrada za Vneumicky. Pro mě kontextem velmi příjemný highlight druhého dne. Barevným a dekadentním vystoupením kombinujícím motivy z Posledního mohykána a bizarní texty o Ježíši roztančili návštěvníky v jurtě Pitcha. To nejpodstatnější pro mě ale přišlo až později. Silný zážitek ne nepodobný produkci WWW (v pozitivním slova smyslu, ne v žádném vykrádajícím) nabídlo duo Sekvoye. Tlumené beaty a rozlehlé hudební plochy skvěle podkreslovaly zastřený rap/zpěv dotýkající se svou naléhavostí, sentimentem a poetikou srdcí všech přítomných. Žádný skandální tanec, jen intenzivní prožitek. A ten pro mne ještě daleko důrazněji předvedl Spomenik, projekt Tomáše Havlena z post-hudby. Táhlá melancholie s poblikávající žárovkou, která ve mně vzbudila sentiment z několika let zpět, kdy Havlen vydával věci ještě pod jménem Murder Bear Doug. Večer pak zakončil krátkým, ale vytříbeným setem na pomezí trapu, Mortal Kombat a skryté melancholie postindustriálního města Ondřej Bělíček alias Dizzcock, beatová sekce pražských temných Lightning Glove.
Minulý rok jsem jako jedinou slabou stránku Okolojelesu uvedl dramaturgickou nevyrovnanost dnů, kdy pátek byl o dost lepší než sobota. Musím ale říct, že tentokrát byla kvalita celou dobu na špici a příští rok? Příští rok bude taky.
Okolojeles nb.5, Nárameč - Doubí, 26.– 28. 7. 19
Sekvoyefoto: Václav Mach
