Hned na začátku se vzdávám jakéhokoli hodnocení showcaseového festivalu Nouvelle Prague z pohledu návštěvníka. Poté, co absolvujete programově bohatou konferenci pokrývající opravdu snad všechna relevantní témata, se kterými se každý, kdo se více či méně pohybuje v hudebním byznysu, musí nutně potkat, těžko už se díváte na kapely jen tak. Přemýšlím spíše nad tím, která z nich má šanci zaujmout, se kterou se uvidím v létě na festivalech a koho si budu za rok ještě pamatovat.
Ale k návštěvnickému úhlu pohledu patří říct, že letos už byl Nouvelle Prague zaznamenán jako malý festival v Praze, který představuje čerstvá jména, o nichž pravděpodobně nikdo předtím neslyšel. Také zastoupení českých kapel zřejmě výrazně napomohlo tomu, že ve stanu na dvorku uvnitř areálu pivovaru Staropramen bylo více méně plno. Zrní jako headliner určitě měli svůj podíl na tom, kolik lidí Nouvelle Prague přilákal, stejně jako silná sestava čtveřice Please The Trees, Nylon Jail, Vložte kočku a Kittchen, o nichž už se v našich končinách tak nějak všeobecně ví. Marnou volbou nebylo zařadit ani britské The Feud, kteří u nás také mají své fanoušky. Pořád mám trochu pocit a slýchám i podobné názory, že v Praze není vůbec snadné dostat publikum na méně známá jména. Děje se toho tu mnoho, a pokud chce organizátor prostory zaplnit, musí prostě vsadit mezi novinkami na nějaké ty jistoty. Ale těch jistot je naštěstí už dost na to, aby se nemuselo sahat po něčem, co se úplně příčí ideji festivalu.
Hudební konference, která je tou hlavní náplní Nouvelle Prague, protože je to skutečně jediné setkání profesionálů z oboru v Česku, kde na sebe mohou narazit ti, co se dostali nejdál, a třeba i mladí studenti, kteří jsou aktivní v hudebním pořadatelství nebo managementu či je to prostě zajímá. Čeští promotéři a organizátoři festivalů tu mají jedinečnou možnost setkat se osobně se svými potencionálními spolupracovníky z Velké Británie i zbytku Evropy. Témata letos byla opravdu pestrá a vyvážená a některé diskuze odhalily odlišné přístupy k propagaci hudby u nás a v zahraničí. Z mnoha problémů, jež se během těch dvou dnů otevřely, zmíním alespoň dva, které mi utkvěly v paměti.
Panel Hudba a média, Nouvelle Prague 2014foto: Facebook.com/Nouvelle PragueS brněnským Sono centrem se to má tak, že plánem jsou více pronájmy než vlastní dramaturgie a prostor, který jí bude dán, plánuje Jakub Bezděk využít pro rockové koncerty. Od zakladatele klubu Melodka je samozřejmě očekávatelné, že se pustí do toho, co umí nejlépe, nicméně je otázkou, jestli je v nejbližší době šance, aby tento klub přispěl k něčemu, co v Brně chybí. A to jsou aktuální jména z menšího popu, indie rocku a středně velké kapely, pro které je v moravské metropoli snad už dostatečně početné cílové publikum (i díky stále většímu množství zahraničních studentů). Zahraniční návštěvníci ostatně často nezanedbatelně přispívají i k návštěvnosti podobných koncertů v pražském Lucerna Music Baru. Obávám se však, že pronájmy budou znamenat taneční party, mainstreamové akce všemožných superstars a sem tam nějakou jazzovou lahůdku. K tomu koncerty muzikantů ze zasloužilých classic rockových kapel, které nejsou už dnes v menších městech po celé ČR žádnou výjimkou, a jsme tam, kde jsme byli, akorát s lepším zvukem. Je to však bohužel i o odvaze samotných pořadatelů, kteří musí umět odhadnout, jestli na podobné věci neprodělají. A Brno je v tomto město dosud neprobádané. Řeč padla i na Forum Karlín, které se objevilo také mezi nominovanými Venues roku. Tento nový pražský prostor neméně technicky výkonný nemá dramaturgii žádnou a je pouze pronajímán organizátorům, ale nabídka koncertů tam pořádaných je různorodá a nutno dodat, že jsou úspěšné.
Druhé dosti ožehavé téma nastolil panel Hudba a média, kde zástupci převážně komerčních médií jako je TV Óčko a Rádio Evropa 2 přiblížili svou dramaturgii a kritéria výběru skladeb. Očekávaně se vše řídí zejména podle počtu views na youtube. V případě zahraničních kapel hraje roli již dosažený věhlas, těm domácím se však dává šance díky tomu, že žádná taková hmatatelná čísla u nich předem neexistují (naštěstí). Zábavnější je však přístup Českého rozhlasu, v němž de facto dramaturgie neexistuje, protože hlavním kritériem jsou analýzy a průzkumy toho, co se posluchačům líbí a co ne. V případě veřejnoprávního média je zvláštní operovat s pojmem cílová skupina, poněvadž tou bychom přece měli být my všichni. Je pochopitelné, že na převážně informačním médiu pro všechny generace není na místě hrát hudbu, která ruší, ale opatrný přístup k zařazování nové, a to dokonce i české tvorby, svědčí o konzervativním a ztuhlém systému ve velkých médiích u nás. Upřímně nevěřím tomu, že valná většina z té zajímavější současné hudební produkce, která by mohla provětrat převážně 80s/90s pop playlist, se k tázaným vůbec dostane.
Tým Budějovického Majálesu převzal cenu za Počin roku, Nouvelle Prague 2014foto: Facebook.com/Nouvelle PragueSoučástí konference bylo i sobotní křeslo pro hosta, které letos patřilo Robertu Porkertovi, zakladateli Interkoncerts, pořadatelské agentury, jež je nyní součástí Live Nation. A jeho příběh byl skutečně fascinující, že ani téměř biografická forma monologu vůbec nenarušila diskusní formu konference. Myslím, že každý, kdo si tuto hodinu vyslechl, musel odcházet plný inspirace a zároveň obdivu. Ze všech neuvěřitelných událostí připomeňme jen koncert Nirvany v Praze, který se nikdy neuskutečnil, protože se strefil do doby, kdy to Kurt Cobain už zabalil navždy. Pořadatelé tehdy nedostali zpátky skoro žádné peníze, a tak jim prakticky nezbývalo nic jiného, než ve své činnosti pokračovat, aby se dostali z dluhů. Poté následovalo velkých koncertů ještě mnoho, včetně slavného vystoupení Rolling Stones na Letné.
Nouvelle Prague letos udělil i své první ceny, které získali Zlata Holušová jako osobnost roku, Lucerna Music Bar za Venue roku a studenti z pořadatelského týmu Budějovického Majálesu za akci roku. I tato iniciativa je velmi přínosná, protože tu konečně máme i nějaké ocenění pro ty, kdo významně přispívají ke koncertnímu životu u nás. Bez hudebníků a kapel by to nešlo, ale bez pořadatelských týmů zrovna tak.
Jak už jsem zmínila na začátku, opouštím detailní rozbory půlhodinových koncertů showcaseových kapel, panelové diskuze ve mně zanechaly hlubší dojem. Tento rok mě bohužel náplň páteční hudební části moc nepotěšila. Po slušném zahájení Kittchena, který se mi však mezi ostatními zdál trochu moc alternativní, hrála jedna kapela za druhou bez špetky zapamatovatelných momentů. Od kanadských Slow Down Molasses jsem podle studiových nahrávek čekala více, Skyroads z Izraele jsou takovou lehce taneční kapelou na maturitní večírek a nejhorší dojem zanechali opět kanadští The Visit. Nekonečně dlouhé prázdné vokální linky bez jakékoliv ideje, doprovázené cellem a tvářící se jako velké umění. K tomu vizuály plné klišé a po celý den nepříliš aktivní publikum.
The Visit, Nouvelle Prague 2014foto: Facebook.com/Nouvelle PragueDost nevýrazně a nudně působili i belgičtí Balthazar, kterým patřila celá hodina jako večernímu headlinerovi. O jediné světlejší chvíle se tak postarali britští The Feud, o nichž byla řeč už výše. Jednak díky své pověstné energii na pódiu, tak věrným fanouškům před ním. K těm lepším koncertům patřil i výstup olomouckých Nylon Jail, nicméně mám k nim možná už celkem ohranou poznámku, která mi ale v jejich případě přijde více než na místě. Nechápu, proč tato kapela nezpívá raději česky. Frontman Jiřin nemá zase tak excelentní výslovnost (a o akcent opravdu nejde, spíše o srozumitelnost textu) a k jejich schopnosti gradovat skladbu a citu pro chytlavý refrén by čeština seděla lépe. Takto se do rádia aspoň občas dostanou Zrní, ale Nylon Jail mají šance pramalé. Pokud ta kapela chce vyrůst, a myslím, že tyto ambice má, pak by měla působit přirozeněji.
V sobotu už bylo na koncertech mnohem živěji. Začalo to již s pražskou formací Vložte kočku, která stavěla více na instrumentálních skladbách bez vokálu a zcela vážně, umím si ji představit na některém z evropských showcasů. Nevím, kolik bylo během jejich vystoupení přítomno zahraničních booking agentů, ale jestli má někdo ze zúčastněných českých kapel šanci rozbít i zahraniční publikum, pak je to „kočka“. The Plastics z Jihoafrické republiky přispívají do škály psychedelického popu, který se v posledních letech rozmáhá na všech kontinentech, ale na to, zdali se stanou žádaným festivalovým jménem, si ještě musíme počkat. Obě australské kapely Ball Park Music a Calling All Cars si publikum získaly, a právě Calling All Cars bych přála podobný zájem, jaký se dostavil jejich krajanům Money For Rope. Ti totiž na Nouvelle Prague hráli loni a letos mají za sebou velké turné včetně koncertů na Rock For People a Pohodě. Navzdory tomu, že z nahrávek mě Calling All Cars úplně nezaujali, naživo svým zápalem a živelnými skladbami přesvědčili, že by bylo záhodno je dále sledovat, a nemuseli ani skákat závěrem mezi přihlížející dav. Jinými slovy, nejlepší kapela letošního zahraničního line-pu je opět z Austrálie. Zrní zakončili celý festival koncertem, na němž zazněly nové skladby z alba Následuj kojota, jež také přímo na místě pokřtili.
Nouvelle Prague svou organizací a programem opět nezklamal, dokonce nabídl další rozšíření svých možností. Je to festival, který má smysl hlavně pro uzavřenější malou skupinu profesionálů, ale je na vysoké mezinárodní úrovni a otevřený komukoliv, kdo chce být jeho součástí. Tím vytváří důležitou platformu pro rozvoj našeho koncertního života a diskuzi mezi lidmi, kteří se na něm výrazně podílejí. Čím více toho nabízí, tím více si uvědomujete, jak moc tu taková platforma chyběla. Myslím, že úlohu, jakou u nás tento projekt hraje, ještě doceníme.
Nouvelle Prague, Praha – areál pivovaru Staropramen, 7. -8. 11. 14
