Nouvelle Prague do třetice posílila line-up, ale ubrala na vážnosti

Smíchovský areál pivovaru Staropramen hostil třetím podzimem showcaseový festival a konferenci Nouvelle Prague. Jako návštěvník konferenční části od prvního ročníku jsem letos musela nutně zaujmout kritičtější optiku, koncertní program však doznal zřejmého zlepšení. Nemám v úmyslu tuto snahu sdružit osobnosti hudebního businessu z celého světa na jednom místě a diskutovat s nimi v moderovaných panelech nijak hanit, přesto mi oproti loňsku nepřišla zase tolik obohacující o nové poznatky.

Věřím tomu, že zcela jiný pohled mohl zaujmout delegát, který Nouvelle Prague navštívil poprvé (a vlastně jsem i takové názory slyšela). Nicméně v některých panelech, jako například Highway Revisited nebo Booking stokrát jinak se jednalo spíše o povídání u piva, bez jednotné linie a hlavně s minimálním prostorem pro diskuzi z publika (částečně na tohle mohl myslet daný moderátor). Také od tématu sociálních sítí a marketingu jsem čekala trochu více než rozebírání toho, jak kapely prvoplánově pracují na facebooku se svými fanoušky. Panel zaměřený na zisky z autorských práv (kterého jsem se bohužel nezúčastnila) se zase (dle přítomných svědků) stal ostrou debatou dvou protichůdných přístupů (OSA versus Piráti), tedy opět zřejmě bez východiska. Ani festivalová abeceda nepřinesla od loňského roku mnoho nového navzdory rozverné povaze Michala Kaščáka, který se tentokrát postaral o to, že se více připíjelo než debatovalo.

 To nejlepší podle známého pořekadla přišlo skutečně až nakonec ve dvou panelech na témata Brands & Events a ticketingu a cashless (jež velice dobře moderoval zaskakující Michal Thomes, přestože, jak se sám omlouval, se v tématu tolik neorientoval). První ze zmíněných panelů odhalil dost z praxe spolupráce sponzorů s pořadateli hudebních akcí a ve druhém se hovořilo, mimo jiné, o budoucnosti bezhotovostních festivalových areálů. Vzpomínky a své charisma dodal konferenci i jeden z hlavních zahraničních hostů Barry Dickins, známý britský booking agent a syn Percyho Dickinse, který založil magazín New Musical Express a vymyslel princip britské hitparády.

Podruhé se udílely také ceny Nouvelle Prague. Ty letos odměnily jako osobnost hudebního businessu Davida Urbana, jenž před více jak dvaceti lety založil agenturu D Smack U. Cenu za venue roku obdržel relativně mladý pražský sál Forum Karlín, cenu za událost roku celkem nepochopitelně získala (dle počtu hlasů už podruhé) samotná Nouvelle Prague. Poprvé se to dalo brát ještě jako dobrý vtip (cenu si nakonec odnesl Budějovický Majáles), festival a konference v jednom se tu pokusila o koncept u nás zatím úspěšně nefungující, tak se za to nechala odměnit svými hosty, ale pořadatelé měli zvážit, zda působí seriózně udělovat cenu sami sobě (navzdory tomu, že hlasovali a nominovali delegáti).

Hudební program v tomto ročníku pookřál, první den však celkem zaostával za tím druhým. V páteční podvečer rozehřáli stage čeští Wild Tides a (nejen) náš horký brněnský favorit Ghost of You. Následující dívčí duo z New Yorku The Prettiots sice mohlo působit sympaticky, hudebně ale spíše připomínalo besídku na americké střední. Britské trio Beasts vrátilo line up zpátky do dospělejších kolejí, přesto ještě svou návazností na devadesátkové tvrdší kytary Alice In Chains nijak zvlášť nezaujalo (v Česku navíc hráli už v létě na Rock For People). To se podařilo až Northeast Party House ze silné australské scény v Melbourne, kteří značně zářili v živém vystupování nad ostatními účastníky showcase skrze svou živelnost, až příliš často však připomínali Bloc Party. Ani ostrovní kytarovka The Amazons se nevyčlenila výraznou zapamatovatelností. Jako headliner večera vystoupil švýcarský kolektiv Kadebostany, který u nás v únoru vystupoval v Paláci Akropolis. Publikum nepatrně zhoustlo, ale snad méně, než by se čekalo. Co se týče této skupiny, bohužel na ní nevidím nic světoborného, pouze podivuhodné divadlo, které je ve své nápaditosti příliš statické. Nepomáhají ani taneční kreace zpěvačky Aminy Cadelli, kouzelnické klavírní doprovody nebo žestě připomínající příběh desperáta.

Sobota už potěšila více se zahajujícími Sundays On Clarendon Road, ti zde stejně jako Ghost of You bojovali před zahraničními agenty o pozornost. Snad ji získali díky vlastnímu hudebnímu vyjádření projevujícímu se ve všem, od budování melodiky, přes specifický vokál, gradaci písně, slušné anglické texty až po roztodivnou instrumentaci. Také vizuály sobotních koncertů vylepšily značně celou atmosféru. Písničkář James Harries je usazený v Česku a vůbec je možná už dost známý na to, aby vystupoval v rámci showcase, ale jeho zařazení na mezinárodní přehlídku asi chápu. Písně takzvaně od srdce chlápka s kytarou se svojským projevem pořád působí naživo jako příjemně strávená půl hodinka (více času účinkujícím dáno nebylo) a byla by škoda takového umělce neobsadit, když ho tu máme po ruce. Na pódiu ho navíc doprovázela kapela a čtveřice hráčů na smyčce.

Největší dojem zřejmě udělaly Beau, skutečný objev festivalu. Dvojice dívek přijela z New Yorku a svým přesvědčivým projevem, který byl dost spontánní a přirozený, aniž by rezignoval na ambice, spojila extrovertní šarm zpěvačky Heather, jež svou vysokou štíhlou postavou vyčarovala i pár doprovodných tanečních pohybů, a introverzi kytaristky Emmy. Pokud z prvního ročníku zůstali v paměti Money For Rope, kteří se také od té doby už mnohokrát projeli Evropou, z toho letošního jsou to právě Beau.

Studmuffin převedli energický koncert rock'n'rollové kapely, která skvěle ovládá svoje řemeslo. Jestli to v dnešní době postačí k tomu, aby dosáhli dál než k označkování zábavné rockové sestavy z Indie (schválně, kolik indických kapel znáte?), je otázka. Lenka Dusilová s Baromantikou jako headliner tu zastupovala uznávaný český inteligentní pop, Mydy Rabycad v kontrastu úspěšný místní produkt vezoucí se na vlně elektroswingového trendu. Jestliže od showcase očekávám zajímavou, dosud neobjevenou hudbu, kroutím hlavou nad výběrem, zvláště po spíše poslechově náročnější Dusilové. Pokud však o festivalu uvažujeme nejen jako o hudebním svátku, ale ve svém prapůvodním významu oslavě, kterou u nás chápeme jako velmi široce definovanou zábavnou událost, pak se mi myšlenky dramaturgie začínají rýsovat. Přesto jsem však toho názoru, že tancovat a bavit se je možné i na hlubší a kreativnější hudbu, která nemusí být nutně spojena s melancholickým naříkáním. Elektroswing mi dává logiku u kolotočů, ne na festivale, jenž má být výjimečným zážitkem v roce.

Kvalita programu konferenčního i hudebního byla na letošním ročníku Nouvelle Prague dost proměnlivá, snad kvůli snaze nabídnout co nejvíce různých žánrů včetně těch, po nichž je poptávka a odhalit tyto žánry na naší scéně zahraničním booking agentům. Pořád je to však událost, ze které si každý odnese něco pro sebe. Určitý posun byl znatelný především ve výběru českých kapel, neboť se více zúžil na ty mladé a začínající oproti loňsku, kdy například umělci jako Kittchen či Please The Trees formát showcasu už dávno nepotřebovali.

Nouvelle Prague, Praha – areál pivovaru Staropramen, 6. -7. 11. 15