Roneho jsem začal poslouchat teprve nedávno. Vlastně v době, kdy Fléda oznámila, že bude tohoto francouzského mága IDM hostit na brněnském koncertu. Nicméně od té doby se stal pravidelnou součástí mého playlistu a moje kroky 20. října směr Fléda byly lemovány nemalým očekáváním.
Očekávání však nešlo naproti pouze Ronemu. Na Besedě u Bigbítu jsem v intimní atmosféře třetí stage viděl a slyšel poprvé i neotřelé pražské duo Bratři, které s odstupem dvou měsíců od festivalu hodnotím jako největší a nejpozitivnější překvapení na české elektro/techno/experimentální scéně. Na Flédě jsem se zpočátku moc nezvládal dostat do tanečního módu, který mě uchvátil hned po přiběhnutí do stanové stage na počátku srpna – nutno říct, že specifická atmosféra Besedy působí zcela jinak, než typický klubový prostor brněnské Flédy, časem jsem ale do energických bicích a podmanivých samplů pronikl. Bratři bezpochyby potvrdili, že se od nich ještě máme na co těšit.
Ani jsem si nestihl pořádně oddychnout a musel jsem běžet zpět do sálu, odkud se začaly ozývat motivy Roneho zatím jediné vypuštěné ochutnávky z nového alba Mirapolis, songu Brest. To, co nastalo pak, se nedá úplně popsat. Čistě dramaturgicky, Rone zahrál několik starších písní jako Bye Bye Macadam nebo So so so, druhou polovinu playlistu tvořil nový materiál, který byl o poznání tvrdší, přesto stále velmi melodický, orchestrální. Mirapolis je alternativní soundtrack k novému Blade Runnerovi, zrychlenému na dvojnásobek.
Kontrast mezi nenápadnou civilností francouzského producenta a živelností jeho vystoupení vykřesalo na pódiu i před ním obrovskou vzájemnou náklonost. Návštěvníci Roneho od první chvíle milovali a v tak akorát zaplněné Flédě jej odměňovali stupňujícím se tancem. Rone byl zase od počátku ponořený v každém samplu a beatu, každou změnu reflektoval pohyb, každý pohyb kopíroval dav před pódiem. Během zhruba hodinového programu se Francouz několikrát vynořil z koncentrace, aby mohl projevit vděk publiku, dvakrát za diváky dojatý dokonce přišel a podal si s nimi ruku a na úplném konci se i objal s několika lidmi před pódiem. Fléda sice není Pařížská filharmonie, přesto jí dal Rone všechno, co mohl.
Rone + Bratři, Brno – Fléda, 20. 10. 17
