Svět přímo před tebou. Ghost of you na prknech Kabinetu Múz Václav Mach

Svět přímo před tebou. Ghost of you na prknech Kabinetu Múz

Od sympatické, počáteční skoro až nesmělosti projevu, s význačným citem pro záhadné písničkaření, dotýkajícího se naopak směle popových refrénů, vypluli Ghost of you z nezávislé mladé scény, která tu v Brně začínala pomalu růst. Nepřeslechnutelná kytarou, co si říkala o sólo, ale přesto zůstávala součástí jednotného celku, kde každá nota, rytmická změna i vedení vokálních partů dávalo smysl.

Vývoj této brněnské čtveřice je rozhodně zajímavé sledovat. Je to kapela, která už se párkrát prezentovala i v zahraničí a živé koncerty tomu odpovídají – pokud se bavíme o určité profesionalitě hraní a vystupování. Hravě zvládnou větší pódium, jak bylo vidno na letošní Besedě u bigbítu. Klubový koncert v Kabinetu Múz však byl hodně o kamarádech (nikoliv v úplně malém množství) a jakési lidskosti, která ale neubírala na vážnosti, s níž k jednotlivým skladbám přistupují.

Jejich druhá deska Black Yoga dokonalá není. Je na ní několik písní, každá jako by byla pokusem hledat různé podoby toho, kterak Ghost of you mohou vlastně znít. Když slyším skladby jako Skeleton nebo The Ark Won’t Come, nemám moc chutí slyšet je znova. Jsou prostě cítit až příliš univerzálními postupy globálního kytarového popu.  

Pak jdu ale na živý koncert a najednou je to úplně jedno. Vynikají tu samozřejmě i starší skladby s polámanými bicími a jakousi mysteriózní přírodní tematikou jako je Hermaphrodite, a hitovky postavené na rytmu, který snadno odlepuje končetiny ze země. Z nové desky je to Break Into Eden, z minulosti Horses, jejichž tempo a údery bicích jako by inspiroval plynulý klus těchto ušlechtilých zvířat. A kromě toho tu vykukuje další potenciál a v Kabinetu se s ním kapela skutečně pracovala. Je to kontrast dvou hlasů, vysokého tenoru Toma Novohradského, který písně Ghost of you vždycky charakterizoval, a živelného, nepatrně v pozadí stojícího kytaristy Štěpána Pařízka. Ten se hudebně realizuje ve více směrech, ale postupně se vyzpíval i k vlastní sólové skladbě (Čau Česko) a společným partům s Tomem.

Tahle reportáž je plná osobních vhledů, což nepokrytě přiznávám. Chodíš po stejných ulicích, stejným městem, na stejnou školu a do stejných klubů. Jsi vzhůru až do rána a posloucháš ty nejlepší kapely, protože pro tebe to tak je. Proč hledat nadhled a snažit se odosobnění, když je to už jen z pohledu čisté logiky zhola nemožné. Píšu tu o koncertě kapely, kterou znám, a vlastně ji každý den poznávám znova a jinak. A pamatuji si na dobu, kdy můj vztah k ní byl podobný jako k mnoha jiným. Indiferentní, což mi dnes zní, jako kdyby moje srdce bylo prosté jakýchkoliv emocí. A hudba je buď objevování nebo je to ztracená a znovu nalezená láska anebo obojí dohromady.

Vlastně si nevzpomínám, že bych viděla v poslední době domácí kapelu působící tak sehraně jako Ghost of you. Takže jsem to vlastně celé sledovala a poslouchala s úžasem a v průběhu času se dopracovala i k tomu, že se k některým jejich skladbám vracím a odhalují se mi postupy, které teprve po čase dokážu ocenit. Naživo mě baví i skladby, co jinak kolem jen tak proplují. Ale perfekcionismus je vlastně příšerně nudná věc. Pokud jdu podruhé v roce na stejnou kapelu a ta odehraje naprosto odlišný koncert (i když jsou tam pořád ty staré známé „hity“), tak mě zajímá, co bude dál. Chci kontinuitu, pokračování. Možná se to celé transformuje do úplně jiného tvaru, protože tvůrčí duch nikdy nespí.

Ghost of you +Market, Brno - Kabinet múz, 24. 10. 18 

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.