Neutral Milk HotelPřivézt do Prahy Neutral Milk Hotel je krok z pořadatelského hlediska docela odvážný. Několika znalým srdce zaplesá, ale moje obavy, zdali se české koncertní publikum neukáže jako neznalé historie nezávislé hudby 90. let, se tak trochu naplnily. Přestože kapela v zahraničí vyprodává a zájem vidět Jeffa Manguma s původní sestavou, jež nahrávala jejich zásadní desku In The Aeroplane Over The Sea je obrovský, v MeetFactory převládala účast cizinců a klub by dobrou polovinu lidí navíc ještě snesl. O to více snad patří ocenit, že takový koncert včetně předkapely Boogarins jsme mohli v Praze zažít.
A byl to večer, kdy se mohl návštěvník ponořit do tří zcela odlišných světů. Brazilští Boogarins rozlévali po sále své psychedelické kytarové kouzlení, podmanivé melodie a trochu evokovali slunnou Kalifornii, přestože zůstali věrni svému rodnému portugalskému jazyku. Viděla jsem letos živě dvě žánrově podobně orientované formace, vycházející hvězdu Childhood (alespoň podle britských médií) a na line-upech mnoha světových festivalů již zářící Tame Impalu. Musím říct, že Boogarins jsou brazilský klenot, který by zasloužil dosáhnout věhlasu svých australských hudebních kolegů. A Childhood se od nich mají dost co učit.
Mezi vystoupením předskokana a Neutral Milk Hotel se pak z reproduktorů linuly Orange Twin Field Works, které Jeff Mangum vyprodukoval z nahrávek, jež pořídil metodou field recordings na bulharském festivale lidové hudby.
Neutral Milk Hotel nejdříve nechali zahájit koncert svého frontmana, který jen s akustickou kytarou spustil skladbu Two-Headed Boy, a poté už celá kapela (později ještě nakrátko nechala Jeffa na pódiu samotného) hrála směsici skladeb, jež se zdaleka neomezovala pouze na dvě studiové desky, ale čerpala také z EPs a zazněly i rané skladby jako Ruby Bulbs nebo Engine ze začátků NMH. Zkrátka, MeetFactory se během necelé hodiny a půl naplnila písněmi napříč celým jejich repertoárem. To, že z In The Aeroplane Over the Sea se hrálo téměř všechno, si posluchač ani neuvědomoval. Album On Avery Island bylo zastoupeno skladbami v mnohem rychlejším tempu, což ale moc neprospělo vzletné Naomi, kterou NMH uspěchali ve zběsilém až chaotickém rytmu, jako by to chtěli mít už co nejrychleji za sebou. Možná ze mě mluví to, že mám k této písni hodně osobní vztah a představovala bych si ji jako majestátní zakončení koncertu, nicméně pořád mám za to, že jí takové zrychlení nesluší.
Navzdory tomu, že to byl večer pro pár věrných fanoušků, atmosféra gradovala a kapela projevovala čím dál větší radost z hraní pro tuto skupinu svých příznivců. Introvertní Jeff Mangum přenechal komunikaci s lidmi multiinstrumentalistovi Julianu Kosterovi, v jehož rukou jsme viděli zpívající pilu, ale třeba také zvonek a další nástroje, které dělají hudbu Neutral Milk Hotel tak nezaměnitelnou.
Návrat této sestavy na pódia je sám o sobě velkou událostí, ale většina těch, kdo se z ní radují, stejně v podvědomí doufá, že přijde den, kdy Neutral Milk Hotel vydají novou desku. Minimálně v Praze bylo hmatatelné, že nikdo zřejmě koncert nevnímal jako retro, už jen proto, že se na něm vyskytovalo převážně o generaci mladší publikum, než jsou samotní členové kapely, a téměř žádní její „pamětníci“. Díky tomu snad i vyvstal pocit, že skoro dvacet let mezi tímto dnem a vznikem odehraných skladeb jako by vůbec neexistovalo.
Neutral Milk Hotel+Boogarins, Praha – MeetFactory, 3. 8. 14
