Neutral Milk Hotel – dokud jsi naživu

Neutral Milk Hotel

„Album, které mi změnilo život.“ Kolik takových existuje? V záběru toho, co bylo vydáno, ne málo, ale zdaleka ne tak moc. In the Aeroplane Over The Sea je jednou z těch osudových desek. Jména jako Arcade Fire, Sufjan Stevens nebo Bon Iver, což jsou ti, kdo uvádějí právě toto kultovní album od Neutral Milk Hotel za svou zásadní inspiraci, nejsou zdaleka tak důležitá, jako jednotlivé prožitky lidí, kteří jsou k němu vázáni až spirituální úctou. Nikoliv náboženskou, tak to nevidí frontman a songwriter Jeff Mangum, jenž byl sice křesťanským prostředím od dětství obklopen, ale když prohlašuje „Miluji tě, Ježíši Kriste“ ve druhé části skladby The King Of Carrot Flowers, odkazuje spíše k všeobjímající lásce a otevřenosti komunity bez hippísáckého patosu. Necítí se být mesiášem, spíše ve svém projevu demonstruje velmi explicitní manifest s folkovou syrovostí. Hraje tu jednu ze svých mnoha rolí.

Všechny skladby Neutral Milk Hotel se pohybují na pomezí snu a reality, texty, často temné, sahají do hlubin lidské duše a někdy se prostě radují z okamžiku, kdy se probudíte a zjistíte, že jste stále naživu. Co bylo na této kapele vlastně tak přelomového, proč patří k základním pilířům americké nezávislé hudby 90. let vedle Pavement a dalších kytarovek zpoza oceánu? Hudebně se kapela zapsala nezvyklým používáním chaoticky znějících žesťů, lofi zvukem akustických kytar a melodického, narativního hlasu, který se občas chvěje vibratem, jindy tklivě noří do ustavičného zpěvu podobnému nářku i vzývání naděje. Podivné nástroje jako digitální MIDI syntetizér zanzitophone, irské dudy Uillean Pipes nebo zpívající pila či různé druhy varhan nepatřily v daném období zrovna k běžnému instrumentáři amerických kytarových kapel.

Přesto je až trochu nespravedlivé, s jakou silou právě In the Aeroplane Over The Sea zastřela debut Neutral Milk Hotel, desku pojmenovanou podle ostrova nebo spíše vyvýšeniny položené na solné kupoli ve státě Lousiana, odkud kapela pochází. On Avery Island byla sbírkou skladeb písničkovějších, nad kterými se nevznášel tolik stesk žalmu, zakončená psychedelickým do transu uvádějícím opusem Pree-Sisters Swallowing a Donkey’s Eye. Britská verze alba obsahovala navíc ještě dvě písně Everything Is a Snow Song Pt. 1, které vyšly na EP v roce 1994. Album zahajuje výpověď plná metafor Song Against Sex, kde Mangum v závěru zpívá: So why should I lay here naked /When it's just too far away/From anything we could call loving/Any love worth living for a demonstruje, jak prázdný a zbytečný je sex bez lásky, aby ponechal závěry na posluchači, když odkazuje k benzínu, sirkám a dramatickému vymazání všeho falešného ze světa. Ani druhá píseň You've Passed nenechá nikoho vydechnout úlevou, smrt právě zasáhla a těm, co zůstali, nezbývá než jít dál. Rychlejší rytmika a opakující se motiv akustické kytary jako by přímo vyzývaly k tomu, postavit se smutku čelem. Písně se prolínají jedna druhou, bez pauz, koncepční deska vypráví různé příběhy, ale plyne jako život sám. Nejvýraznější je Naomi, skladba o ženě, o níž stále panují dohady, jestli se jedná o nedosažitelnou femme fatale nebo prostitutku. Jeff Mangum ale sám žije kdesi mezi realitou a fikcí, a to se odráží i v jeho písních. Zaznamenává příběhy lidí skutečných a obaluje je v metaforách a mystice.

Nejlépe tento přístup ilustruje duch Anny Frankové objevující se jako jedna z hlavních inspirací na albu In The Aeroplane Over The Sea. Jeff jednoho dne objevil v knihkupectví její vydané deníky a vytvořil si hluboký emocionální vztah s židovskou dívkou, která nepřežila podmínky koncentračních táborů, kam byla odvezena s celou rodinou. Bezpochyby je o ní píseň Holland 1945, v níž ji nechá projít reinkarnací, ale právě její duch inspiroval skladbu Ghost. Odkaz nacházíme i v písni Oh Comely, kde Mangum projevuje svou lítost nad věcmi, které nemohl ovlivnit či změnit. I know they buried her body with others/Her sister and mother and 500 families/And will she remember me 50 years later/I wished I could save her in some sort of time machine.

Náraz iluzivního světa o ten skutečný však velmi bolí. Jeff Mangum po léta nedával mnoho rozhovorů, ale v tom jediném, který za posledních 15 let, kdy měla kapela pauzu, vznikl pro Pitchfork, se o tomto tématu rozmluvil: „Uvědomuji si, jak jsme limitováni kontextem, ve kterém se díváme na život. Způsob, jakým vnímáme sami sebe a jak máme milovat...všechno. Myslím, že vnitřně a ze svojí podstaty je to celoživotní úkol: problém, jak zlomit limitující kontext, který je na nás uvalen vzdělávacím systémem, náboženstvím, rodiči...Jako dítě jsem ho odmítal, aniž bych o tom věděl. Teď, když jsem starší, vidím, jak hluboce destruktivní to je. I naše představy o romantické lásce jsou podle mě destruktivní, zacházet s lidmi jako s majetkem je destruktivní, žárlit na jiné lidi je destruktivní. Žárlivost je naprosto přirozený pocit, takže to není o jejím potlačování, ale o tom, naučit se s ní vyrovnat a rozpoznat její destruktivnost, a poté ji transformovat. Neříkám, že jsem překonal všechno, určitě však vidím tu oslepující pravdu, jak je nutné, abychom překonali tyto problémy.“

Stavět se hlubokým, smutným a destruktivním emocím odvážně a čelem, bez jejich přehlížení a zakrývání povrchními iluzemi bezstarostnosti. V tom je možná skoro až mocná síla Mangumova songwritingu, která stále přitahuje i přesto, že kapela léta nevydala nic nového.

Ne nadarmo se Neutral Milk Hotel říká hrdinové nezávislé scény. Lítost nad strastmi světa a utrpení blízkých byla pro jejich frontmana tak nesnesitelná, až přestal věřit své mladistvé naivní myšlence o tom, že hudba dokáže vše změnit a ze všeho se lze vyzpívat. Proto Neutral Milk Hotel po vydání In The Aeroplane Over The Sea na mnoho let zmizeli z pódií a hudební publicisté se dodnes baví vytvářením chronologií toho, co Mangum dělal během tolika let. Extrémní pocit empatie spojuje zpěváka Neutral Milk Hotel s Kurtem Cobainem, který však, utopen ve vlastních zdravotních a osobních problémech, zakončil svůj život tragicky. Jeff Mangum se ale s původní sestavou Neutral Milk Hotel, která nahrávala právě In The Aeroplane Over The Sea, na pódia vrátil a terapie formou zmizení ze světa pop kultury mu zřejmě dodala zpět sílu. Zmíněné legendární album je středobodem koncertních setlistů turné a kromě několika skladeb z On Avery Island zaznívají i písně raritnější, například ty z EP Everything Is nebo Little Birds, jediná skladba po odchodu kapely ze scény, která vyšla až v roce 2011 jako součást kompilace Walking Wall of Words.

Neutral Milk Hotel se v rámci evropské části turné zastaví poprvé i v Praze. Vedle Jeffa Manguma zahrají multiinstrumentalisté Jeremy Barnes, Scott Spillane a Julian Kloster ve smíchovské MeetFactory v neděli 3. srpna.