Když od Sleep Party People vyšlo nové album Lingering, narazil jsem na něj vlastně náhodou. Na tento typ dreampopu, zastřeného zpěvu a roztříštěné něžnosti kytar a samplů jsem před několika lety zapomněl společně s Bark Psychosis nebo Sigur Rós. Možná mě ale reminiscence dávno zasunutého donutila se k Lingering vrátit a po nějaké době se mi atmosféra alba vryla pod kůži jako melancholie podzimního večera.
Fléda v pondělí ale nehostila jen tajemnou dánskou čtveřici v králičích maskách. Předvoj sugestivní zpovědi Briana Batze obstarali čeští Cold Cold Nights a musím říct, že jsem pravděpodobně ještě asi nezažil tak kvalitní předkapelu, kdy se intenzita zážitku mohla s hlavním headlinerem v pohodě srovnat. Když Jakub Jirásek, známý též jen jako „Jéčko”, říká, že Cold Cold Nights spojuje se Sleep Party People „smysl pro intimní atmosféru a dynamickou gradaci,“ na Flédě to jeho skupina potvrdila do posledního tónu. Banda vytvořila hutnou a temnou post-rockovou atmosféru propletence Jakubovy kytary sedící přesně do jeho civilního a upřímného zpěvu, netradiční trumpety a občas vzdálených, občas skvěle vygradovaných bicích. Není divu, že byl jejich debut (The) Last Summer nominovaný na ceny Apollo – přechod od původního lo-fi zvuku J k post-rockovějšímu duchu je přesně to, co pomohlo vytvořit něco na české hudební scéně doposud chybějícího.
Po naposlouchání si Lingering jsem měl jedinou obavu – že se jemnost alba při živém vystoupení příliš rozplyne, rozteče, rozplizne a ve výsledku budu svědkem ve své podstatě unylého koncertu post-rockového typu. Nutno říct, že tahle obava se nenaplnila ani z jednoho procenta. Věděl jsem, že členové Sleep Party People hrají, snad kvůli stydlivosti, v králičích maskách, ale už samotný nástup skupiny byl příslibem něčeho netradičního. Už od prvních tónů se lidé před pódiem roztančili a od druhého songu Figures bylo jasné, že místo spánku to bude tentokrát spíš párty. Celý koncert jsem byl v transu z nekonečné synergie vygradované živelné hudby a usedavé melancholie Batzových textů... „and the rain begins to fall and it's exactly like a dream.“ Neskutečný a brutální odpal bubeníka v závěru koncertu jen podtrhl intenzitu celého koncertu, který, dovolím si tvrdit, dost šlape na paty pro mě nejlepšímu brněnskému vystoupení Dälek v květnu.
Na konci celého večera pak před rozjařeným a vděčným publikem Sleep Party People odhodili stud i králičí masky. Ani stud, ani masky totiž na Flédě opravdu nebyly potřeba.
