Hudba? To nejsou jen hudebníci. Hudba, to je spletité klubko vlivů různých lidí, kteří tu více, tu méně stojící ve stínu ovlivňují celý výsledek, celý posluchačský prožitek. Producenti, promotéři, dramaturgové, výtvarníci, filmaři, spisovatelé... ti všichni mají v lecčems hudebním prsty. A právě na takové osobnosti se zaměřuje ArteIN (díky, Ivane Blatný!).
O letošních prázdninách proběhla v rámci festivalu Brutal Assault pozoruhodná výstava; přímo na místo konání festivalu, do komplexu bývalé vojenské pevnosti Josefov v Jaroměři, se sjelo na tři desítky umělců z Česka, Německa, Holandska, Polska, Slovinska či Gruzie představit svá díla a poukázat na blízkost metalové estetiky a současného umění. Pro velký úspěch byla výstava k vidění celý říjen i v Ostravě. „Tento výstavní projekt má (…) ukázat, že současný metal může být velmi zajímavě propojen s výtvarným uměním,“ popisuje kurátor výstavy Pavel Forman.
Mezi vystavujícími umělci byla také malířka Kateřina Barabášová, která se kromě malby věnuje například i kresbě či videu. Pro náš nejnovější díl ArteINu Kateřina komentuje stav současného umění, svou tvorbu a v neposlední řadě také její vztah k hudbě a metalové kultuře.
Kateřina Barabášová – Evening Sun (2012, mixed media, 200×160 cm)K výstavě Art Brut All Kateřinu přizval její dlouholetý kamarád, malíř Pavel Forman, který výstavu kurátoroval. „Líbil se mi nápad připojit se k tomuto projektu už proto, že o metalové kultuře jsem toho věděla velmi málo. Zároveň mi celý projekt připadal sexy a jako dobrá výzva poznat něco nového. Byl to výlet do neznáma. Brutal Assault mi svou energií doslova učaroval,“ komentuje Kateřina, ačkoli metalovou hudbu dříve nevyhledávala. „Působila na mě agresivním dojmem. Na festivalu jsem však zjistila, že můj pohled na tuto kulturu byl založen na předsudcích a na negativním dojmu získaným z médií. Brutal Assault mi vyvrátil mou předpojatost, dýchl na mě něčím novým, svěžím, hlubokým a také něčím upřímným, protože pro metalovou kulturu není důležitá líbivost… Uvědomila jsem si, že nejde pouze o hudbu, ale kulturu jako takovou, která je dost jiná, než jak ji mnoho lidí prezentuje. Je syrová, sexy, energická, živá, nabitá a davově hypnotická. Líbil se mi přístup lidí k sobě samým, přátelskost.“
Na výstavě Art Brut All umělkyně prezentovala výběr ze svých prací, které vizuálně i tematicky harmonizovaly s metalovou kulturou a zároveň s pracemi ostatních vystavujících výtvarníků. Vystaveny byly tři malby, které odráží různé životní etapy, komentují současnou společnost, její rychlost, zahlcenost a úpadek.
Společenským tématům se Kateřina věnuje ve veliké míře. Jak sama říká, v současné hektické době, která nebere ohledy na nic a nikoho, je zapotřebí probrat jedince a společnost, dát jí vodítko. Výtvarné umění je pro ni tudíž ideální cestou, jak uvědomit diváky, co se s námi a kolem nás děje. „Myslím si, že skrze umění je důležité spustit řetězovou reakci, probrat diváky ze spánku. ‚Babrat‘ se ve vlastním nitru v současné době ztrácí smysl.“
Kromě společnosti řeší výtvarnice ve svých dílech také digitální dobu, internet a sociální sítě. K poslednímu ze zmiňovaných se staví jako skeptik. Internet je dvojsečná zbraň, ale stejně jako spousta dalších uživatelů ho Kateřina také využívá, pro inspiraci k tvorbě je toto médium dnes zásadní. „Oceňuji především nedokonalost vyhledávačů, které pod klíčovým slovem vyplivnou často maximálně rozdílné příspěvky či obrázky. Je to internetový brainstorming, který mě baví.“
Kateřina Barabášová – It Is About You (2013, mixed media, 200×165 cm)
Desky, které poslouchám, když tvořím:
Thievery Corporation –The Richest Man in Babylon
Směska živých hudebních nástrojů v elektronickém podbarvení se zajímavými vokály. Oceňuji především melodickou chytlavost, zapamatovatelnost rytmů a propojení taneční hudby, jazzu, rapové hudby a regéčka.
Biosphere – N plants
Album, kterého se nelze nabažit. Dýchá z něj klid, mystérium a vyváženost, originalita v pojetí zvuku a velmi citlivý přístup při míchání a propojování zvuku.
Boards of Canada – Music Has the Right to Children
Vynikající elektronický projekt, klasika plná příběhů.
Bonobo – Black Sands
Remixovaná verze Black Sands je pro mě zajímavější než originální pojetí. Barevnost a bohatost zvuku, skvěle podbarvený vokál. Black Sands jsou přitažlivé a romantické zároveň.
Alt J – An Awesome Wave
Experimentální indie rock, který mě baví. Lehké a hravé album.
Alice Phoebe Lou – Orbit
Svěží objev z Berlína, který jsem měla možnost vidět živě. Pro mě velký talent, uvědomělé texty a zajímavá dynamika písní.
Osobně mě z neznámých důvodů zaujal a fascinoval častý výskyt slepic v autorčiných videích a na otázku ohledně tohoto Kateřina odpověděla, že videa jsou natočena nezávisle na sobě, přesto však mohou být považovány za menší sérii, neboť jsou tematicky propojena. Motiv slepice je náhodný. Příště to může být kočka nebo velbloud. V autorčiných malbách (a podobně to je i u videa) je zvířecí motiv velmi častý. Není to jen blízkým vztahem ke zvířatům, animální motiv zastupuje lidské charaktery a chování, na které ve svých obrazech Kateřina upozorňuje. Takže žádná slepičí úchylka...
Samozřejmě jsem si nemohla odpustit menší průzkum, jak Kateřina vnímá současné umění, zdali je pro řemeslo nebo koncept či jak to vlastně vidí. „Řemeslo je základ, který by měl ovládat každý umělec. Bohužel, dnešní doba to možná záměrně opomíjí a řemeslo postupně mizí nebo se udržuje jen v několika kruzích. Nejsem toho názoru, že škola jako instituce by byla nakloněna předávání řemeslné zručnosti. Konceptuální umění sešlo na scestí a v dosti případech jej už nelze definovat, stává se chaosem, na němž se prezentuje řada studentů a začínajících umělců. To není dobře, ale společnost to tak očividně chce. Pak je proto dosti náročné vysvětlit a představit široké veřejnosti, co umění vlastně je a jak si k němu vytvořit vztah. Ke konceptuálnímu umění se musí dospět skrze myšlení a zkušenost. Hranice mezi dobrým a špatným konceptem se často stírá a někdy není jednoduché se v ní orientovat ani pro mě. Spousta umělců postrádá nápady a díky konceptu můžou ‚vařit z vody‘. Víc než o myšlenku díla tak jde v dnešní době o image.“
Kateřina Barabášová – Bad Daughter (2012, mixed media, 130×100 cm)
V kontextu současného umění je pro umělce dost zásadní vycestovat do zahraničí. Své o tom ví i Kateřina, která absolvovala stáž v Maďarsku. „Pobyt v zahraničí je pro umělce důležitý a ničím nenahraditelný. Umělci získají rozhled, inspiraci, novou energii, přístup. To vše lze pak zúročit v práci a rychleji se posunout v tvorbě. Stáž v maďarském městě Pecs byla moc příjemná. Tamní umělecká fakulta byla kvalitou studentských prací na velmi dobré úrovni. Studenti byli otevření novým podnětům a lidem, takže byla možná i spolupráce. Stáž mi nabídla nová přátelství a kontakty a poskytla větší svobodu a čas pro tvorbu. V Maďarsku jsem například začala pracovat s olejovými barvami, kterým jsem se dlouho bránila.“
Na konci povídání jsme zabruslily zpět k hudbě; ovlivňuje umělkyni nějakým způsobem? Ve své tvorbě z hudby přímo nevychází, více ji bere jako podbarvující prvek při práci. Ideální je ambient, občas punk. Postupem času ale Kateřina oceňuje i klid a ticho. Větší představu o její tvorbě si můžete udělat na webových stránkách www.katerinabarabasova.com.
