Fest-namte se: Colours of Ostrava 2013 (II.)

Maria Peszekfoto: colours.cz

Další ročník Colours of Ostrava, jednoho z nejtradičnějších českých festivalů, který se letos podruhé uskuteční v působivém prostředí bývalých železáren a dolů, spadajících pod areál Dolní Vítkovice, je za rohem. Podívejte se s námi na druhý „ostravský díl“ naší pravidelné festivalové rubriky, v níž se zaměřujeme na zajímavá jména z programu, která stojí spíše ve stínu tučně vytištěných headlinerů (v případě Colours ve stínu Sigur Rós, The xx, aj.). V minulém díle jsme se seznámili s představiteli „divnofolku“, moderního kabaretu či jazzového experimentování, tentokrát zjistíte, že country není sprosté slovo a že mladá česká scéna si zaslouží zvýšenou pozornost.

Colours of Ostrava, Ostrava - Dolní Vítkovice, 18.–21. 7. 13

Baskery

Že severská hudba není jen tklivá melancholie, vhodná k osamělému poslouchání mezi čtyřmi stěnami, je věc stále zřejmější. Na loňském ročníku Colours of Ostrava si sympatie a stovky potenciálních milenců zajistily norské buřičky Katzenjammer, které se shlédly v Balkánu a country rockování, letos by je mohla napodobit švédská sesterská trojice Baskery. Tři blondýnky hrají zdravě drzé, punkově znějící rockabilly s nádechem toho nejtradičnějšího nashvillského country, přičemž v rytmice se opírají především o kontrabas, španělku a banjo. S kudrlinkami si příliš netykají, jsou syrové, přímočaré. Chytlavá kovbojská energie kolující v zapamatovatelných melodiích a třech (nejen) mužskému oku lahodících tvářích a tělech strhne naživo nejspíš silné ovace – celý koncept Baskery je pro to totiž na první poslech předurčen.

Gangstagrass

Jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Tak nějak se v hudbě stále častěji zachází s žánry a jejich vzájemnými kombinacemi. Někdy z toho vzejde experiment nepovedený, jindy zůstává rozum stát nad tím, jak skvěle k sobě dva rozdílné světy pasují. Podobně, jako je tomu u Gangstagrass, skupiny, jejíž název je zároveň i její vlastní žánrovou škatulkou. Hip hop a rap v poslední době koketuje snad s každou hudební odrůdou a v případě Gangstagrass se ruku v ruce ocitl s bluegrass – nejčistší podobou americké tradiční muziky z upatí Apalačských hor. Crossover, při jehož vyslovení se ortodoxním fanouškům Billa Monroea či Roberta Křesťana ježí chlupy hrůzou, se za oceánem těší velké oblibě a je potřeba říct, že působí nenásilně a zábavně. Ať už se jedná o dobře utajovanou parodii či vážně myšlený mix chutí, archaicky něžný a vzletný zvuk houslí, banja a steel kytary uzemněný a zdrsněný rázným černošským rapem brooklynských ulic vytváří kombinaci, která při procházení okolo pódia donutí minimálně se na jednu píseň zastavit a ochutnat.

Maria Peszek

Nekompromisní, eroticky otevřená, konvence nabourávající a provokativně vyznívající tvorba renesanční ženy Marie Peszek nemá ve svém rodném Polsku na růžích ustláno. Maria Peszek totiž nesdílí typické polské národovectví a je poměrně ostrou kritičkou jak poměrů v zemi našich severních sousedů, tak povětšinou nedotknutelné církve. Pocity zhnusení, zmaru a beznaděje z rodné hroudy eskalovaly na loňské, kritikou adorované desce Jezus Maria Pezsek. Chytrý a netuctový electropop, který před omletou, povrchní, rádiovou frází dává přednost uvědomělejšímu světobolnému názoru, je považován za hlas porevoluční polské generace, toužící po změně zaběhlých a zkostnatělých pořádků. Díky své sugestivnosti lze předpokládat, že Maria Peszek osloví také podobně naladěnou generaci u nás.

Movits!

Země tří korunek bude mít na Colours několikanásobné a žánrově pestré zastoupení. Dalším pozornosti hodným delegátem modrožlutého severského království budou každou skladbou k tanci vyzývající Movits!. Hravý, sebeironický hip hop, narozený v reggae prostředí a vychovaný na retrem zavánějících swingových a jazzových základech, se navzdory věrnosti svému rodnému jazyku (švédštině) stal oblíbeným švédským exportem zahraničních festivalů. V roce 2009 si Movits! dokázali podmanit USA, a to se, jak známo, rovnalo vstupence do světa. Možná i díky tomu se představí na letošním ročníku tradičního ostravského festivalového křepčení – od svého vstupu do éteru v roce 2008 rozrostlejší o tři studiová alba a stále přesvědčivě odmítající jakékoliv samply na úkor živé muziky.

Mladá česká vlna

Ignorovat mladou generaci české scény se nevyplácí, mezi prsty by vám totiž mohlo protéct několik zajímavých hudebních projektů, které se díky přijatému kosmopolitismu otevírají inspiracím ze západu i východu a vytvářejí vpravdě povedené práce. Colours dají tradičně ve svém programu české alternativě velký prostor, neměli byste proto váhat a svůj festivalový čas jim obětovat. Za všechny uveďme například Nylon Jail, z Texasu do Olomouce teleportovanou country modernu ve vděčném sevření elektroniky, intimní a zvukem přitažlivě špinavý DIY folk z obývacího pokoje v podání sice křehké, avšak nerozbitné Odeur de Violettes, reinkarnaci rock'n'rollu sedmdesátých let, která určuje zvuk a energii pražských Wild Tides, nadějnou, lo-fi přístup uctívající kytarovku Black Tar Jesus či minimalistickou, subtilní i drásavou dialogickou lyriku písničkářského dua Kieslowski.