Šestnáctý ročník festivalu zaměřeného na kameramanskou tvorbu je za rohem. Tentokrát se zaměří na dokumentární film a přiveze hosty s ním spojené, ať už jde o režiséra Iva Bystřičana či fotografku Libuši Jarcovjákovou.
Ta na festivalu uvede svůj dokumentární portrét Ještě nejsem, kým chci být (2024) v režii Kláry Tasovské. Snímek poskládaný z tisíců vlastních analogových fotografií a deníkových zápisků. „Fotografie Libuše Jarcovjákové dokumentují jak ty nejintimnější okamžiky jejího života, tak i velké dějiny, jichž byla součástí, včetně pádu Železné opony, který sledovala ze západního Berlína. I proto tento film uvedeme 16. listopadu, v předvečer 35. výročí sametové revoluce,“ říká ředitelka OKO Gabriela Knýblová.
V hlavní, soutěžní sekci festivalu se tentokrát představí například film Matiase Meyera (Luis Riel aneb Nebesa dopadla na zemi) či vítězný snímek letošního ročníku festivalu v Locarnu – Svatá elektrika režiséra a kameramana Tata Kotetishviliho. Překvapivým výběrem na kameramanský festival může být webkamerový sestřih Radu Judeho Spánek #2, oslovení do soutěže zaskočilo i samotného autora.Značnou část programu tvoří tradičně kurátorské výběry, letos půjde celkem o devět rozličných filmů od dokumentu Control (výběr Libuše Jarcovjákové), přes snímek Beatrix (Ivo Bystřičan) po Der weisse Elefant (Ondřej Lasák). Čtyři krátkometrážní snímky z aktuálního experimentálního spektra uvede Tomáš Slunský (Gin Platonic).
Kromě filmových projekcí v harmonogramu opět nechybí masterclass (Lisabi Fridell), industry sekce (v kolaboraci s My Street Films) nebo také AV večer Light of Sounds, respektive tenokrát rovnou dva. Právě o hudebních večerech, navazování na úspěchy loňského ročníku, ale také změně prostor či termínu jsme se bavili s ředitelkou festivalu Gabrielou Knýblovou.
Loňský ročník jsem vnímal jako zatím nejpodařenější co do návštěvnosti, skladby programu a organizace – je to dojem, který sdílíte i v organizátorském týmu? Pokud ano, čemu to připisujete a jak na něj plánujete navázat?
Je to tak, dokonce nám ani nestačily připravené akreditace a museli jsme improvizovat s páskami. To byla taková milá starost. Připisujeme to jednak posunu termínu konání ze září na listopad a pak taky soustavnému budování silné základny návštěvníků, kteří se k nám každý rok vrací. Věřím navíc, že tomu napomáhá i dobrý filmový program reagující na aktuální dění a taky jeho propojení s hudbou, kterému dáváme prostor při oblíbených AV nights.
Po několika letech fungování v prostorech Plato Bauhaus a kině Etáž, kde probíhala většina hlavního programu se letos OKO stěhuje do prostor nových, jak moc velká změna to bude a jaké nové možnosti vám přináší?
Ona to zas tak velká změna nebude. Kino Etáž změnilo provozovatele a název, ale kinosál zůstává stejný a my ho využijeme i letos, byť v menší míře než dřív. A protože galerie Plato přišla o budovu bývalého hobbymarketu Bauhaus, kde jsme pořádali právě AV nights, přesunuli jsme se do jejich nového sídla naproti. Možnostem nového prostoru jsme ale přizpůsobili i výběr programu. V Plato tak letos proběhne master class nebo debaty a pro AV nights jsme našli novou lokaci v suterénu rekonstruované budovy bývalého obchodního domu Ostravica Textilia, jedné z ikonických staveb města. Tamní podzemí přeměníme na dva večery na klubovou scénu. V horních patrech budou probíhat filmové projekce, diskuze a taky výstava. A co se týká nových možností, ty přináší změna vždycky, a my jsme za to rádi.
Hudební složka festivalu letos dostává dvojnásobný prostor, kromě večera pod taktovkou Ondřeje Lasáka se po letech vracíte ke spolupráci s cowhouseprdctn Radima Zbránka. Co vás k takovému rozhodnutí vedlo a jak oba večery zapadnou do konceptu festivalu?
Dbáme na to, aby byly spolupráce, které na OKO vznikají, vždy dlouhodobé. Platí to v případě hostů i týmu. S Radimem jsme kamarádi a hned po prvním ročníku jsme si řekli, že to někdy zopakujeme. Tento rok ta možnost právě díky novému prostoru Ostravice nastala. Chtěla jsem, aby se obě audiovizuální noci lišily. Radim pozval brazilského DJe Andersona do Paraisa, brněnského hudebníka sxilence, pražskou producentku a držitelku ceny Vinyla Ursulu Sereghy a pražský audiovizuální kolektiv Club Dance Macabre. Bude to taneční a energické, jak se na páteční noc hodí. Sobotní večer v režii Ondřeje Lasáka bude více poslechový, návštěvníci můžou čekat spíš intimní atmosféru. Vystoupí umělkyně Markéta Kubíčková alias Lila Tesla, íránsko–rakouská skladatelka Rojin Sharafi a zpěvačka a producentka Josefína Tratinová jako Fae Bestia.Program OKO dlouhodobě tvoří kromě oficiálního výběru také výběry kurátorské. Můžeš trochu přiblížit jejich fungování? Mají v nich vybraní kurátoři zcela volnou ruku? Pokud ano, nemáte obavu o rozmělnění vlastní dramaturgické vize festivalu?
Vůbec ne, vybíráme osobnosti, kterých si vážíme, které sledujeme a které s námi rezonují. Zajímá nás jejich pohled na svět. Kurátoři program OKO obohacují, podporují jeho rozmanitost, nabízí další a další úhly pohledu na kameru a film. A ano, mají zcela volnou ruku, jediným limitem je to, že film musíme umět sehnat.
16. ročník Ostrava Kamera Oko, Ostrava – různá místa, 13.–17. 11. 24
