R.E.M. - průkopníci alternativního rocku

R.E.M., foto Warner R.E.M.foto: Warner

Americká formace R.E.M., která patří už přes tři dekády mezi stálice alternativního rocku, nám letos přichystala již patnáctý zářez ve své diskografii – album Collapse Into Now. To jen potvrdilo, že na tuhle kapelu není radno ani v novém desetiletí zapomínat.

Počátky

Frontmanem a ikonou kapely je dnes již jednapadesátiletý zpěvák Michael Stipe; ten společně s kytaristou Peterem Buckem stál v roce 1980 u zrodu této legendární formace. Seznámili se v hudebním obchodě, kde Buck v tu dobu pracoval; tehdy je spojila stejná záliba v punk rocku, mezi jejich největší favority patřily kapely jako Television či The Velvet Underground. Na univerzitě v rodné Georgii pak do dosud nepojmenovaného projektu přibrali ještě baskytaristu Mika Millse a bubeníka BillaBerryho. Kompletní čtveřice záhy začala komponovat své vlastní písně a vše završila prvním koncertem na narozeninové párty jednoho ze svých přátel, která se konala na vskutku nevšedním místě – v baptistickém kostele.

S narůstajícím počtem koncertů již také vzrůstala potřeba názvu – po návrzích jako např. Cans of Piss či Negro Wives vybral Stipe namátkou ze slovníku zkratku pro jednu z fází spánku, lehce zapamatovatelný a úderný název R.E.M..

Oddanost hudbě členové stvrdili odchodem ze školy a plně se zaměřili na hudební dráhu – naplánovali si dlouhé turné po jižním pobřeží USA; trmáceli se ve staré dodávce a žili z denního příspěvku na jídlo, který čítal 2 $ na osobu - zkrátka ničím se nelišící začátky většiny kapel oné doby.

Debut Murmur

V létě 1981 R.E.M. vydali první singl, který se posléze objevil na jejich debutové placce nazvané Murmur. Jednalo se o podmanivou vypalovačku Radio Free Europe, jíž se navzdory nízkému počtu vylisovaných kusů podařilo plně zabodovat mezi kritiky a časopis The New York Times ji zvolil jako jeden z deseti nejlepších singlů roku.

Téhož roku kapela dokončila EP Chronic Town a s plnou vervou se vrhla na nahrávání své prvotiny. Label I.R.S Records dohodil na nahrávání začínajícího producenta Stephena Haguea. Ten si však s představami členů příliš neporozuměl – kapela odmítala klišé jako kupříkladu tehdy tolik populární kytarová sóla nebo čím dál tím více oblíbené syntetizátory. "Vím, že když kytaristi nacpou do písně nějaké to žhavé sólo, lidi na to zabírají, ale já nepíšu písně, na které by sóla pasovala a ani o to nemám zájem," objasňuje svůj postoj kytarista Buck. Tyto rozpory nakonec vedly k výměně na postu producenta a nahrávání si vzal na starost kapelou již dříve ověřený Mitch Easter, který nahrávání dotáhl ke zdárnému konci. Murmur se dostalo na trh v dubnu 1984 a znamenalo pro kapelu obrovský úspěch; zvuk nahrávky se dal v oné době považovat za inovační a atmosféru celé desky pak svým jedinečným hlasem dotvářel Stipe, jemuž však bylo vyčítáno, že je jeho zpěv velmi nezřetelný a je složité pochytit více než pouhé fragmenty textů. "Je to prostě způsob, kterým zpívám, kdybych se to snažil nějak kontrolovat, bylo by to pěkně falešné,"vysvětluje Stipe.

Narůstající úspěch

Druhé album Reckoning se od svého předchůdce zvukově příliš nelišilo a dá se považovat za velice schopného následovníka; setkalo se s velice příznivým ohlasem a v USA se dokázalo vyšplhat na šokující 27. místo. Nebylo zvykem, aby kapely hrající tzv. college rock (označení pro alternativní rock používané v 80. letech) dosahovaly takhle vysokých čísel.

Za zmínku také stojí pracovitost, která kapelu zdobila; od svého debutu z roku 1983 přicházeli každoročně s jednou novinkou a tuhle tradiční linii přerušili až roku 1988.

Mezi nejzajímavější alba z této doby patří zběsilé Lifes Rich Pageant, s nímž se začala fanouškovská základna naplňovat nejen příznivci college rocku. Deska byla oceněna jako zlatá a tehdy ještě dlouhovlasý Stipe na ní poprvé jako předzvěst jeho pozdějších politických písní začal koketovat s globálními tématy; dvě ekologicky zaměřené písně Cuyahoga a Fall On Me se týkaly problémů se znečišťováním. Politicky orientovaným textům se pak naplno dostalo prostoru v následujícím albu Document, díky kterému se kapela pomalými krůčky začala přibližovat ke statusu "světové kapely" -  poprvé se jim podařilo prodat více než milion kusů.

Bez povšimnutí by také neměla zůstat píseň z alba Fables of the Reconstruction; ne tak ani pro své kvality, ale kvůli pro anglicky zpívající kapelu velmi nevšedně znějícímu pojmenování – Kohoutek. Název této romantické skladby odkazuje ke kometě, která dostala název podle jejího objevitele, českého astronoma Luboše Kohoutka.

Poslední album před plánovanou pauzou neslo název Green a z důvodu nedostatečnému zájmu mimo hranice USA se R.E.M. rozhodli "utéct" k věhlasnějšímu labelu Warner Bros. Jak se později ukázalo, nejednalo se o krok vedle – Green se stalo v Evropě zlatým a kapele se tedy konečně podařilo prolomit bariéry i na starém kontinentu.

Na vrcholu

Po tříleté přestávce se R.E.M. znovu připomněli, tentokrát s albem Out of Time, které je známé především díky singlu Losing My Religion - možná nejvěhlasnějším a nejoceňovanějším hitem, jenž dala kapela za svou kariéru dohromady. Na opačné straně pólu se pak nachází skladba Shiny HappyPeople - vlezlá laciná melodie opepřená infantilním textem způsobila nejednomu fanouškovi pořádný šok a právem se jedná o jednu z nejrozporuplnějších skladeb v katalogu jejich písní. Out ofTime není na tato "nej" vůbec chudé album – obsahuje totiž i nejoblíbenější píseň Michaela Stipea, akustickou baladu Country Feedback, která ukazuje zpěvákovu depresivní tvář.

Po umělecky ne tolik hodnotném albu se kapela uchýlila do studia a roku 1992 vytasila opravdový trumf - Automatic for the People; album vznikající experimentálním stylem skládání, když při tvoření kapela úplně vypustila bicí. Nahrávka skládající se z největších hitů kapely jako Drive, Everybody Hurts či Nightswimming v žebříčcích dominovala, o čemž svědčí i celkový počet šesti vydaných singlů. Automatic for the People také přináší další pojítko s Českou republikou - režisér Miloš Forman pojmenoval po skladbě Man on the Moon úspěšné životopisné drama o komikovi Andy Kaufmanovi, které samotní R.E.M. podpořili soundtrackem.

Prokleté Monster

Se zkreslenými kytarami se na následujícím albu Monster kapela vrátila ke klasickým rockovým postupům. Album, které bylo věnováno zesnulé herecké hvězdě a příležitostnému muzikantovi Riveru Phoenixovi, se s přívětivou kritikou nesetkalo a bylo přijato velmi vlažně. Na albu se také objevila píseň Let Me In, jíž Stipe napsal jako poctu Kurtu Cobainovi, který spáchal několik měsíců před vydáním nahrávky sebevraždu. Cobain byl velkým obdivovatelem R.E.M. a jeho budoucí projekty měly být právě se Stipem spojeny, nicméně ke spolupráci nikdy nedošlo.

Dvě úmrtí Stipeových blízkých nevěštila nic dobrého a když se po pěti letech kapela znovu rozhodla vyjet na turné, problémy se ještě prohloubily. Během koncertu ve švýcarském Lausanne utrpěl bubeník Bill Berry mozkové aneurysma a musel být okamžitě operován. Monster si po těchto událostech vysloužilo přívlastek prokleté, což poté ještě umocnila operace břicha, kterou musel podstoupit baskytarista Mills, a operace kýly, jíž podstoupil Stipe.

Berryho odchod

I přes tyto trýznivé zprávy hudebníkům studna nápadů nevyschla a s novým rekordním kontraktem slibujícím 80 milionů dolarů se kapela pustila do nahrávání alba New Adventures in Hi-Fi, jenž se stalo posledním, které kapela natočila v původní sestavě. Při tvorbě se členové nechali inspirovat albem Times Fades Away hudebního chameleona NeilaYounga, ale ani to nezastavilo rapidní pokles v prodeji – zatímco Out of Time dokázalo v roce 1991 prodat patnáct milionů kusů, uNew Adventures in Hi-Fi se jednalo již o pouhou třetinu. Nutno říct, že to bylo způsobené spíše vzrůstajícím nezájmem lidí kupovat jakákoliv alba celkově, než faktem, že by hudba R.E.M. nějak výrazně poklesla na kvalitě.

Po měsících uvažování se před nahráváním další desky rozhodl z kapely vystoupit bubeník BillBerry. "Už prostě nejsem pro hudbu tak zanícený jako dříve. Mám nejlepší práci na světě, ale už prostě nechci být popovou hvězdou," vyjádřil se ke svému odchodu. V případě, že by toto rozhodnutí vyústilo v rozpad kapely, byl rozhodnutý setrvat, nicméně zbytek členů jeho postoj respektoval. "Jsme stále R.E.M.? Myslím, že třínohý pes je pořád pes. Jen se musí naučit běhat jinak," řekl k této negativní události Stipe.

R.E.M. v novém tisíciletí

Ať už se odchod jednoho z kmenových členů na vývoji kapely podepsal více či méně, není sporu o tom, že nadcházející alba Up a Around the Sun nepatří mezi ta, pro která bychom si měli R.E.M. pamatovat. Návrat od utahaných, popových nahrávek k říznému rocku se uskutečnil roku 2008 s albem s výstižným názvem Accelerate. Nenajdeme zde sice takové hity, jakými kapela zahlcovala rádia v devadesátých letech, ale i tak můžeme považovat toto album za částečné zmrtvýchvstání. I sama kapela přiznala, že na posledních albech se neprezentovala v tom nejlepším světle: "Pokud uděláme další špatnou nahrávku, je konec," nechal se slyšet Stipe. Naštěstí se kapela v pravý čas dokázala probrat a na ukončení své aktivity zatím nepomýšlí; letošní novinkou Collapse Into Now nám dávají jasné znamení, že do starého železa stále nepatří a bylo by pošetilé s nimi v novém desetiletí nepočítat. Kapela kolem charismatického Stipea se již po více než čtvrtstoletí stále drží na výslunní a i když není příliš pravděpodobné, že by přinesla ještě něco tak přelomového, jako bylo Automatic for the People, jejich poctivé desky mají současné hudební scéně stále co nabídnout.

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.