Sedm podob Serje Tankiana

Serj Tankian Serj Tankian

Zanedlouho zavítá do Prahy Serj Tankian, který u nás představí svou třetí sólovou desku Harakiri. Pojďme si tedy poslechnout, co všechno už má na svém hudebním kontě a co nepochybně zazní i na očekávaném koncertě. Tentokrát si představíme tohoto původem arménského skladatele, multiinstrumentalistu, producenta a také politického a environmentálního aktivistu trochu netradičně, a to prostřednictvím jeho sedmi podob prezentovaných ve výběru převážně sólových skladeb.

Sólová tvorba totiž Tankiana v posledních letech zaměstnávala nejvíce, poté, co na několik let přerušil činnost se System Of A Down. Na úvod si dáme pár čísel, protože Serj je zřejmě právě v období vrcholné kreativity. Za čtrnáct let hudební kariéry vydal celkem pět alb se System Of  A Down, tři sólové desky, jednu jako vedlejší projekt, několikrát hostoval u jiných hudebníků a v současnosti připravuje další čtyři nahrávky. První z nich vyjde již příští rok, bude se jmenovat Orca a bude mít formu klasické symfonie. O zaměření alba Jazz-Iz-Christ napovídá už jeho název, Fuktronic má být deska typu „filmové hudby bez filmu“ a celou tetralogii uzavře ještě jedno soundtrackově laděné album Prometheus Bound.    

Začínáme Serjovým debutovým sólovým singlem z pět let staré desky Elect The Dead, která je stále studnicí jeho nejpopulárnějších živých kousků, a proto, možná trochu nepoměrně, z ní zařazujeme hned tři skladby. První z podob Serje Tankiana je nepochybně ta performerská. V bílém obleku a klobouku, který pro něj byl v jedné době typický, uvádí Empty Walls na londýnském koncertě nejprve v reggae, než se písni vrátí její drásavá kytarová přirozenost. Text i videoklip reagoval na události 11. září a následnou válku v Iráku.  

Jedna z nejpozoruhodnějších písní v Tankianově sólové diskografii poukazuje nejen na násilí a válku, ale na nezodpovědné chování člověka vůči Zemi a proti lidstvu samotnému. Touto ukázkou si připomínáme záznam koncertu s Aucklandským filharmonickým orchestrem z roku 2010, který vyšel na DVD po názvem Elect The Dead Symphony a podobu orchestrální nebo také klasickou.  

Ostrý kontrast neklidného akustického začátku a prudkých metalových „vyzvání k tanci“ charakterizuje Baby, další skladbu z alba Elect The Dead. Ta nám ukazuje podobu Serje Tankiana na velkých festivalech a kytarovém základě, zde se konkrétně jedná o záznam vystoupení na Rock am Ring v Německu.

Ani druhou desku Imperfect Harmonies z roku 2010 bychom neměli zanedbat. V této době bylo ještě více zřejmé, že Tankian na nějakou dobu nehodlá pokračovat ve směru, kterým se vydal se System Of A Down, a to bylo spíše k nelibosti některých fanoušků. I přesto se však na albu najdou silné skladby jako je Gate 21, jež představuje komornější podobu Serje Tankiana, to znamená, že do popředí se dostává zpěv a klavír. Je to podoba započatá už na Elect The Dead, ale v Gate 21 jsou úplně vynechány kytary a Tankian využívá ještě více prostoru k rozvinutí svého hlasového rozsahu. Další zajímavostí je u této písně velmi zvýrazněné spojení „západní“ nebo také evropské tonality se Serjovým tíhnutím k blízkovýchodní melodice. Toto je však charakteristika, která se více či méně projevovala i na hudbě System Of A Down.    

S jedním z letošních singlů Cornucopia („Roh hojnosti“) jsme se dostali až k nejnovější desce Harakiri. Na první poslech je zřejmé, že tady dochází k určitému návratu ke kapelovému hraní, proto tento koncert klubového charakteru vyznívá až trochu jako punkový Serj Tankian. Zůstává společensko-kritický text a objevuje se tendence k popovému zvuku a melodice. Je to jedna z dalších možných cest všestranného umělce.

Když se zamýšlíme nad podobami Serje Tankiana, neměli bychom zapomenout na jeho arménské kořeny a zmínit také jeho vedlejší projekt SerArt. Název vznikl jednoduše z počátečních písmen jeho dvou protagonistů, tím druhým je arménsko-turecký avantgardní folkový hudebník Arto Tunçboyacıyan. Vysoce hodnocené eponymní album představuje fúzi dvou zcela odlišných umělců, které spojuje společný původ a kultura.  

Další Tankianovy plány nenaznačují zrovna pozitivní zprávy pro fanoušky System Of A Down, kteří by rádi nové album, ale kapela to ani nepotvrdila ani nevyloučila. V minulém roce odehrála po dlouhé době turné v Evropě a USA. Je to však podoba, kterou nemůžeme v tomto výběru vynechat, a proto si na závěr dáme Kill Rock‘n‘Roll ze zatím poslední desky SOAD Hypnotize z roku 2005. Tato píseň není žádnou revoluční výzvou ke zničení rock’n’rollu, je to duet kytaristy Darona Malakiana a Serje Tankiana a také temná vzpomínka ze starých časů. Kytarista ji napsal poté, co neúmyslně přejel na silnici králíka. Možným vysvětlením je i určité podobenství. Malakian v úvodu zpívá známou Cobainovu větu: „Lepší je shořet, než vyhasnout“.

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.