Tribes Tribes Island Records

Seznamte se: Tribes

Jak představit jednoho z nejžhavějších aspirantů na další britskou senzaci se vším, co to obnáší, aniž by to vyznělo příliš předčasně či přehnaně? To je úkol nadmíru těžký, pokud se tady bavíme o Tribes. Tato čtveřice podle všeho udeřila do těch správných strun a navíc vznikla na dobrém základě, kterým není žádné jiné místo, než slavné Camden Town v severním Londýně.

Johnny Lloyd, Jim Cratchley, Dan White a Miguel Demelo jsou jména, která byste si měli zapamatovat. Tribes jsou zatím záležitost výhradně britská, horký tip Zana Lowea (toho až trochu moc ukecaného DJe a moderátora) a taky Luka Pritcharda z The Kooks. Ten si tak si tím tak trochu podřezává pod sebou větev. Protože Tribes zatím vydali několik geniálních písniček na jediném albu a tím dokázali víc než The Kooks za celou kariéru. NME nedá na Tribes dopustit. Recenze na jejich debutové album Baby jsou plné přirovnání k Pixies, Oasis, trošce Nirvany, taky Suede a Pulp. A nebo Razorlight, jejichž producent Mike Crossey pracoval i na Baby. A Tribes vlastně pocházejí ze stejné čtvrti, kde jsou doma i The Libertines a jeden z nejzásadnějších festivalů pro mladé kapely - Camden Crawl.

Je možné, že Tribes mají něco z každé zmíněné legendy, ale v první řadě je v nich obrovský potenciál dostat se opravdu daleko. Sappho, We Were Children, Corner Of An English Field, Whenever, Walking In The Street – to jsou všechno ukázky precizního písničkářství, které má rockový drive, epickou naléhavost, textovou vyzrálost a nadčasovost, která vůbec není žádným návratem 90. let spojených s britpopem, ale zní zatraceně aktuálně. Holku jako Sappho jste museli ve svém životě potkat, protože i přes její poetické antické jméno chodí mezi námi stejně jako smrt. Teprve na rozlehlém poli, jež nemá ani konec ani začátek, si uvědomíte její věčnou přítomnost. Možná je to trochu síla na kluky, kterým je něco přes dvacet, ale to je důvod, proč ve chvíli, kdy po Oasis neštěkne ani pes, právě Tribes mají budoucnost.

Možná jsou trochu konzervativní a to, že mamka opustí rodinu kvůli bisexuální bohémce, jim nepřipadá zrovna v pohodě. Možná hrají trochu víc na strunu britské sentimentálnosti odkazy právě na onu britskost, která tolik připomíná éru devadesátých let. Ale všechno do sebe tak nějak zapadá. Baby je album, které až uslyšíte, zalitujete, že jste o něm nevěděli už dřív.

Každý se jich ptá, jaké jsou jejich vzory a inspirace. Samozřejmě, že ty největší legendy od Led Zeppelin přes Boba Dylana, Black Sabbath až k R.E.M. Ale vykašlete se na to, jsou kapela typu „teď a tady“, která začala fungovat v roce 2009: „Jsme součástí iTunes generace. Nemusíte utratit všecky peníze za jednu desku, můžete poslouchat všechno.“ Žádný revival, žádné retro. Slibné je i jejich vysoké nasazení, právě v těchto týdnech již pracují na druhé desce v Los Angeles, jež má vyjít v lednu. Chtějí prý vydávat desky a koncertovat, dokud to půjde, a ne si brát zbytečně dlouhé pauzy jako jiné kapely. Jsou mladí, mají spoustu energie, inspirace přichází sama a jejich zpěvák Johnny je sexy jako kluk i jako holka. Co víc si přát.

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.