Uherskohradišťská dvojice Carya má za sebou čerstvý debut Tales for Z, který vyšel koncem loňského roku na kazetovém labelu Bughead Records. Dříve folkový projekt se na něm naplno ponořil do světa elektroniky a několik let trvající práce nakonec vyústily v nahrávku, díky které jsou nyní Carya řazeni mezi nejzajímavější nová jména současné domácí scény.
Barbora Gajdošová a Martin Smělík hudebně spolupracují zhruba pět let. Skládat společné písničky začali už na střední škole pod názvem MIMO – uspěli v soutěži mladých talentů Startér Radia Wave, zahráli si na několika předních českých festivalech a vydali také debutové EP. Nakonec se ale přes slibný začátek rozhodli dosavadní jméno opustit a začít nanovo. „Postupem času jsme se natolik vzdálili od původní tvorby, že změna ve stylu musela logicky vést i k proměně samotné identity. Taky se nám stávalo, že nás lidi měli tendenci stále vnímat jako folkové duo, i když tomu tak posledních pár let nebylo už ani v rámci MIMO,“ vysvětluje Martin Smělík důvody pro zcela nový začátek. S původním projektem se tak studiově rozloučili na jaře 2019, kdy dvě poslední skladby zařadili na kompilaci labelu Bughead Records.
Přesun do elektroničtější podoby probíhal postupně, zároveň se ale nejedná o definitivní pozici, v které Carya plánují setrvat, naopak se chystají dále experimentovat či se vracet k akustičtějším kořenům. „Nikdy jsme se nesnažili hudbu zasazovat do škatulek. Hranice mezi žánry jsou pro nás propustné. Jen v těch 17 letech pro nás bylo prostě jednodušší vzít si akustiku, naše dva zpěvy a skládat v tomto duchu v pokojíčku. Na synťáky a další věci jsme v té době ještě neměli nebo s nimi neuměli,“ popisuje Martin začátky. „Je to pro nás o nějakém momentálním vnímání a hledání určité rovnováhy. Někdy tak máme pocit, že v kontrastu skládání, jež zaplňují efekty a elektronika, chceme do hudby vkládat právě akustické prvky. Často ve chvílích, kdy jsme přesyceni městem,“ doplňuje Bára Gajdošová.
Z akustických písniček vychází i materiál debutové desky, který Carya postupně přepracovávali do četných experimentálních verzí. Koncem roku 2019 ale písničky nedopatřením smazali z počítače, a právě ztráta skladeb je donutila k přemýšlení o konkrétní podobě desky, o tom, jak k ní přistoupit a v jaké podobě ji dokončit. Rozhodli se pro pravidelné nahrávací výjezdy, kde se dotváření skladeb mohli věnovat soustředěněji.
Debut tak vznikal na mnoha místech, kromě bytu v Brně, kde oba studují, také po různých chatách či bytech a domech příbuzných – zkrátka tam, kde bylo zrovna na pár dnů volno a klid pro tvorbu. „K tomu jsme zjistili, že čekáme miminko, a tak se pro nás stalo dokončení celé desky pochopitelným cílem. Věděli jsme, že pokud to nenahrajeme teď, tak nám to bude trvat klidně další rok… Finišovali jsme u Martinovy sestry v Chřibech. Odjela v létě pryč, tak jsme si tam převezli naše ministudio a v mezičasí nahrávali a starali se o slepice...“
Příběhy pro Z.
Textově se Carya výrazně inspirují v literatuře. „Pokud mě kniha vtáhne, už při čtení přemýšlím, jak bych příběh či myšlenku vložila do textu. Čerpám z těch, které mě nějakým způsobem osobně zasáhnou a nezáleží na tom, jestli se jedná o beletrii či literaturu faktu,“ říká Bára. Na Tales for Z se tak objevuje např. postava Astrova z ruského dramatu Strýček Váňa, singl Castalia zase inspirovala Hra se skleněnými perlami. Další z písní s názvem Red Shoes je pro změnu silně ovlivněna knihou Women Who Run With the Wolves. „Celé album je vlastně o jakýchsi životních příbězích. Ty se promítají skrze knižní příběhy nebo naše prožitky. Nějak tak naivně doufám, že se Zoja díky tomu albu někdy dostane ke knihám, které jsou v něm obsažené,“ říká Bára.
foto: Lenka ZbořilováPrávě k novorozenci odkazuje samotný název alba Tales for Z a věnována je jí i konkrétní skladba Henry, která vznikla loni v létě jako poslední písnička desky. „Bára byla v sedmém měsíci a první demo této písničky jsme poslouchali při procházkách v Luhačovicích. Je to taková repetitivní čtyřakordovka, kterou jsme nakonec pojali jako ukolébavku pro naši dceru,“ popisuje Martin.
Zvukově Tales for Z vychází z mnoha žánrů, od elektroniky přes trip-hop až po shoegaze či folk. Ze zahraničních interpretů dvojici v průběhu let ovlivňovala jména jako Slowdive, Massive Attack, Low, múm, Alice Phoebe Lou či třeba Grouper. Z domácích interpretů pak debut občas připomíná pokojíčkovější verzi rakovnických Manon Meurt.
Kvůli koronavirové krizi a nemožnosti album představit fanouškům klasickou podobou na koncertech nakonec zůstal osud nahrávky především v rukou internetu a sociálních sítí. „Forma online propagace je pro kapelu beze jména v době, kdy je internet přesycen, poměrně náročná. Ale pořád tak nějak v hloubi věříme, že si k desce postupem času více lidí cestu najde,“ říká Bára. I přesto, že byla deska vydána v lockdownu, o pozdržení jejího vydání Carya nepřemýšleli. „Původně jsme samozřejmě nečekali, že tu celá situace kolem pandemie bude tak dlouho a vlastně ani dneska nemůžeme s jistotou říct, kdy nastanou „lepší časy“. Deska ale byla nahraná, chtěli jsme ji tedy prostě vydat a posunout se dále,“ vysvětluje Martin.
V současné situaci si Carya dávají od hudby na čas pauzu, jednak kvůli rodičovství a taky proto, že oba členové dokončují školu – Bára taneční pedagogiku a Martin psychologii. Nicméně v brzké budoucnosti chystají alespoň připomenutí alba v podobě videoklipu a pomalu pracují na nových písních, které by už v létě mohly vyjít na chystané druhé kompilaci labelu Bughead Records. V létě chtějí debutovou desku představit poprvé i naživo.
