Liptovský folklór v době digitální revoluce

Liptovský folklór v době digitální revoluce

Soudobá reinterpretace folklórní hudby je obecně oblíbeným fenoménem. V tuzemsku se k lidové hudbě nedávno vyjadřoval například v Praze usazený rapper Edúv syn, zpěvačka Lenka Dusilová nebo slovenská písničkářka Katarína Máliková. V cizině se těší čím dál větší oblibě třeba oceňovaní Altin Gün, holandské uskupení přetvářející tradiční hudbu Malé Asie. Pozornost si zaslouží také aktuální kompilace Liptov. Dílo dvanácti česko-slovenských producentů a producentek představilo vydavatelství Punctum Tapes v online streamu 21. února, kdy kromě celé desky zazněl rozhovor s etnomuzikologičkou a houslistkou Janou Ambróziovou. Přiblížila širší reálie liptovského folklóru i okolnosti vzniku původního alba Liptov – Panoráma ľudovej piesňovej a hudobnej kultúry (OPUS, 1982), která to současné inspirovala.

Tono Marušarz, zakladatel pražského Puncta, sáhl po liptovské edici a rozhodl se iniciovat její znovuoživení, čímž vynesl na světlo mnohem rozsáhlejší práci sběratelů Viliama Jána Grusky a Svetozára Stračiny. Ti se věnovali mapování folklórní hudby ze začátku 20. století v jednotlivých krajích Slovenska. Výhradně na území Liptova vzniklo na 1 600 terénních nahrávek lokálních písní, z nichž jen 86 bylo nakonec vydáno. 

Současná kompilace si z té staré půjčuje různé motivy a pasáže a dává je do nových kontextů, nevymaňuje se ale zcela z těch původních. Nina Pixel, autorka skladby Music for Challenging Times (podobně jako několik dalších na desce, předělávka původní Piesne ťažkých chvíľ), stojí také společně s Adriánem Krškou za projektem Ancestral Archeology, který prezentovali na loňském Lunchmeatu. „Představte si vrstvy hlíny. Částečky špíny utkvělé na dřívějších epochách. Představte si civilizaci žijící na zemi navršené životy našich předků,” uvádějí zmíněnou iniciativu metaforou, která by mohla zrovna tak dobře popsat i Liptov. Cílem není nahrát současné verze starých písní, spíš pochopit smysl a dopad prodlevy mezi životem tehdy a dnes. Takový přístup se mnohem více blíží bádání Grusky a Stračiny než modernizování zastaralých skladeb.

Nová podoba liptovských nahrávek s sebou přináší pocity melancholie a smutku prodchnutého napětím z neznáma, které nabízí příběhy a svědectví každodenního bytí už neexistující generace našich pra(pra)rodičů. Střet mlhavých představ a tehdejší reality zprostředkovávají zvuky mechanických strojů podpořené tradičními hudebními nástroji a ozvuky rytmů techna ve skladbě producentů Evil Medvěd i bodavá atmosférická zavýsknutí v Suchých Lúkách Andrey Beton (jeden z pseudonymů Marie Čtveráčkové). Oproti tomu třeba Liptovská Revúca, příspěvek Olivera Torra, přináší o trochu písničkově optimističtější, přesto stále lety ušpiněný formát. 

Společné znaky, na kterých se dá tahle hudebně archeologická renesance postavit, rozhodně nespočívá ve vzájemné podobnosti hudby, raději by se dalo říct, že jde o metodu samplování reality. Písně sesbírané v roce 1982 byly kulisou práce na poli, způsobem hry, odpočinku i vzájemného dorozumívání. Etnomuzikologové je nahráli v jejich přirozeném prostředí jako dokumentaci pro budoucí generace. Stejně tak dnešní tvůrci elektronické hudby archivují a přetvářejí nejen zvuky, které nás obklopují, ale také konstantní elektrický signál. Jeho všudypřítomnost může být z principu chápana v podobném významu jako tehdejší písničky na poli.

Letošní album Liptov nabízí rekonstrukci života na venkově z počátku minulého století okořeněnou současnou dobou elektronických výbojů a digitálního kódu. Ukazuje, že staré a nové může fungovat dohromady, jen to chce obdiv k současným technologiím, ale také pokoru před naší vlastní historií.

Komentáře

vychází za podpory

EEA and Norway grants
Nadace Český hudební fond
Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.