Minulý rok přinesl na českou scénu zase několik zajímavých objevů. Za ty nejsilnější se dají označit kupříkladu olomoučtí Nylon Jail, kteří vybrousili svá živá vystoupení a proměnili se v jednu z nejenergičtějších koncertních kapel u nás (když pomineme tvrdší žánry). Jejich debutová deska už pro mě ale takovou slávou nebyla a přišla mi jako přesný opak jejich vystoupení - mdlá, monotónní, nudná. Za špatnou ji však označit nemohu, jen prostě má očekávání byla asi příliš vysoká...
Druhým velkým jménem je rakovnická formace Manon Meurt, ta se proslavila především svým vystoupením před legendárními My Bloody Valentine. Nicméně, pokud by kapela opravdu dobrá nebyla, je jasné, že by jí nepomohlo předskakování před kýmkoliv. Pro Manon Meurt to byl vlastně takový odrazový můstek (spíš tedy most), kdyby tehdy v Arše nevystoupili, lidé by je objevili o pár měsíců, v nejhorším případě let později. Ale objevili.
Nylon Jail mě na desce zklamali, jak tedy zní Manon Meurt? První uvolněná skladba z připravovaného debutu je přinejmenším příslibem a i po několika posleších mě baví. Lidi z Manon Meurt prostě umí napsat dobré songy, o tom není sporu. Nemůžu si ale také odpustit menší poznámku - zní to prostě jako Luno. Zvukově. A to jsem si říkal ještě předtím, než jsem se dočetl, kdo ji vlastně produkoval, abych byl fér. Nic proti Lunu, sám jsem je jako support před loňským koncertem Placeba chválil, a ani vlastně netuším, jestli jejich basák Šmity produkující Manon Meurt dělá i je...ale ta podobnost je ohromná a bojím se, že na prostoru celé desky mě skladby bavit nebudou. Nikdy není dobře, když jedna kapela zní příliš jako ta druhá. Možná si to chtělo vzít něco z přirozeného zvuku demíček této rakovnické formace, kdo ví...tak či onak, Glowing Cityscape opravdu stojí za poslech.
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
