Weezer. Formace, jejíž první dvě desky (Blue Album + Pinkerton) jsou mnohými považovány za to nejlepší, co vzešlo z devadesátých let. Dále ten příběh asi znáte, přišlo nové tisíciletí a kapela na své dva kvalitní počiny jaksi nedokázala navázat. Místo toho přicházely čím dál obskurnější pokusy, které vyvrcholily roku 2009 deskou Raditude, kterou kritici i fanoušci naprosto rozcupovali. Weezer už byli snad oficiálně pro smích a nenapravila to ani následná Hurley.
Jenže zázraky se dějí; i kapela, která už je podle všech indicií více než desetiletí za zenitem, se dokáže vzepřít a přijít s něčím dobrým. Album s výmluvným názvem Everything Will Be Alright in the End vzbudilo na internetu malou senzaci – skutečně Weezer nahráli dobrou desku?
Přitom tomu nic nenasvědčovalo. Když v polovině léta kapela odkryla svůj první singl Back to the Shack, vypadalo vše bledě. Zlí jazykové tvrdí, že singl byl vybrán nahrávací společností a samotní Weezer prý o skladbě hovoří jako o té nejslabší vůbec.
My vám raději přinášíme singl číslo dvě, Cleopatra. Osobně mám na desce ještě jiné favority, třeba otvírák Ain't Got Nobody či melancholicky naladěnou I've Had It Up To Here. Ale i Cleopatra vás snad přesvědčí, že Weezer jsou zpět.
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
