Science Killer Science Killer foto: Marek Reinoha

Science Killer: Modlitba chaosu a sounáležitosti

Kult zapomnění. Mysl opouštějící tělo. Klíč k sebepoznání. Touha po sebezatracení.

Psychedelické trio, rozkročené mezi drone, noise a ambientní hudbou pochází z Brna. Ve složení Martin Beláň (kytara, zpěv), Ivo Lorenc (baskytara) a Marek Hampl (bicí, zpěv) čeří vody snové, kytarové hudby, přičemž tvrdí rozhodný výraz, tesajíce nekontrolovanými údery do své kamenné tváře.

„Jsou to takový modlitbičky!”, komentuje Ivo poslech čerstvé nahrávky Songs About Love And Other Strange Feelings jednoho deštivého odpoledne v autě. Repetice, charakteristická pro hudbu Science Killer, prohlubuje intenzitu zážitku s každým taktem, zejména v druhé skladbě alba Fire And Joy. V letité tradici amerického psychedelického (folk-)rocku vkládá kapela svůj charakteristický otisk do linie jmen jako Brian Jonestown Massacre, případně domácích Please the Trees. Vydařené zvraty, například v úvodní skladbě Let Me Breathe, narušují harmonický tep – proud se mění ve vír, který strhuje pozornost, a zároveň umožňuje skladbám dýchat a překvapovat, bez ztráty plynulosti a uklidňující, terapeutické roviny.

Tam, kde chaos nenašel své místo, kvete zvuk Science Killer. Živý přednes, který jsem měl možnost zažít v brněnském Kabinetu Múz na posledním koncertě před druhým lockdownem, se nesl v duchu seismické energie, která především upevňuje moment kolektivního poznání a sounáležitosti. Na této kapele mě fascinuje, jak dokáže v jediném tónu vyjádřit obrovskou paletu pocitů a dosáhnout univerzálního spojení s publikem. Klub se otřásá v unikátní vlně hluku a tlak dokáže být stejně tak upokojivý, jako zneklidňující. V novém materiálu se od nadpozemské letargie upouští, na povrch se dere mechanismus a když se vokálu chopí bubeník Marek, nemůžu si odpustit vzpomínky na poslechy raných Swans, zvláště desku Filth. Vrcholem snad každého vystoupení je Martinovo výpravné sólo v Lovesong No. 1 o asi čtyřech tónech, kde krystalizuje zoufalství i odhodlání, jako z posledních sil vystřelený šíp v bitvě. Ivošovi to s basou Musima zatraceně sluší a svou hrou dodává hutnost rozevlátému celku.

Škoda, že deska tolik zapadla v kontextu tohoto roku, přijde mi. Pro plnost zážitku je určitě důležité vidět kapelu naživo, proto doporučuji si na Science Killer nastavit hlídacího psa. Až se scéna zase otevře, srovnají tu hrstku zbylých klubů se zemí.

Komentáře

vychází za podpory

EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.